13 CO 113/2022-108 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka], zamítl žalobu o zadostiučinění ve formě omluvy ve znění:„ [stát. instituce], jednající za [anonymizována dvě slova] jakožto orgán spravující [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], se tímto omlouvá [jméno] [příjmení] za porušení jejího práva na ochranu soukromí, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna [anonymizováno], která [jméno] [příjmení] podala podle [ustanovení pr. předpisu], o střetu zájmů,“, jejž podepíše osoba oprávněná jednat za žalovanou, a konečně uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady [anonymizováno] ve výši [částka] do tří od právní moci rozsudku. 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal uvedených nároků na odškodnění nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku plošného zveřejňování [anonymizováno] o příjmech a závazcích, která byl povinen podávat v postavení veřejného funkcionáře – starosty menší obce – podle [ustanovení pr. předpisu], o střetu zájmů, ve znění jeho novely provedené [ustanovení pr. předpisu] (dále i jen„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“ či„ zákon o střetu zájmů“). Plošným zveřejňováním [anonymizováno], jež bylo následně nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], posouzeno jako protiústavní, došlo k zásahu do žalobcova soukromí („ majetkový striptýz“). Odpovědnost za tento zásah nese podle žalobce stát, za nějž jedná Ministerstvo spravedlnosti, které spravuje [anonymizována tři slova] podle § 13 odst. 1 [anonymizováno] (dále i jen„ [anonymizováno]“). 3. Žalovaná se – za mezi účastníky nesporného skutkového stavu věci, pokud jde o výkon uvedené veřejné funkce žalobcem a plnění povinnosti podávání [anonymizováno] jeho osobou, který vzal takto za zjištěný i soud prvního stupně – bránila žalobě zejm. námitkou, že pokud Ministerstvo spravedlnosti postupovalo při zveřejňování [anonymizováno] podle platného a účinného zákona, nemohlo jít o nesprávný úřední postup. 4. Uvedené námitce soud prvního stupně plně přitakal. S poukazem (mj.) na ustanovení § 13 OdpŠk a § 14b odst. 1 písm. a), b), c) [anonymizováno], ve znění [účinnost] (tj. po novele provedené [ustanovení pr. předpisu]), uzavřel, že žalovaná se plošným umožněním nahlížení do [anonymizováno], ukončeným již dne [datum], neprotivila posledně citované právní normě ani do data vyhlášení shora uvedeného ústavního derogačního nálezu, ani po tomto datu, ježto Ústavní soud odložil účinnost nálezu až k [datum]. Proto nemohlo jít ze strany žalované o nesprávný úřední postup, nepočínala-li si contra legem. Již z uvedeného důvodu soud prvního stupně zamítl žalobu jako nedůvodnou. 5. O náhradě nákladů [anonymizováno] soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1, § 151 odst. 1, 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., podle nichž přiznal žalované paušální náhradu [částka]. 6. Proti rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, v němž soudu prvního stupně vytkl, že svým právním názorem a interpretací jím citovaných rozhodnutí vyšších soudů fakticky„ vypnul“ ústavně zaručená práva, jejichž porušením žalobci vznikla újma, kterou žádá odškodnit. Po celou dobu účinnosti namítané novely zákona o střetu zájmů znamenal anonymní přístup do [anonymizováno] zásah do soukromí a také bezpečnostní riziko pro funkcionáře povinné [anonymizováno] podávat. Tato právní úprava vyvolala masivní odpor dotčených osob. Po dobu účinnosti zákona č. 14/2017 Sb. bylo zahájeno [anonymizována tři slova] o porušení zákona o střetu zájmů a uděleny desetitisíce pokut, zatímco v předchozím období komunální politikové povinnost podávat přiznání plnili a respektovali. Namítaným postupem tak stát intenzivně narušil žalobcovo právo na informační sebeurčení. 7. Soud prvního stupně dále podle žalobce nesprávně nepřiznal žádný právní význam počínání žalované, pokud bez ohledu na odložené účinky derogace ukončila plošné zveřejňování [anonymizováno] v [anonymizováno] již v listopadu roku [rok]. To totiž znamená, že tak mohla učinit (a – nesprávně – neučinila) kdykoliv po vydání (vyhlášení) nálezu, tj. již počínaje únorem roku [rok]. Odklad byl podle žalobce stanoven pro zákonodárce, nikoliv pro úřady, aby mohly porušovat ústavně zaručená práva až do posledního dne odložené vykonatelnosti nálezu. V této souvislosti žalobce připomněl, že parlament lhůtu uloženou Ústavním soudem nedodržel a zrušenou část zákona o střetu zájmů dosud nenahradil. Odkázal rovněž na judikaturu Ústavního soudu, z níž lze vyvodit bezprostřední dopad derogačního nálezu na jiné řešené případy, v nichž by měla být dotčená právní úprava aplikována (nálezy ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], [číslo] Sb., body 53 a 54, nebo ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], bod 27). Jak vyslovil Ústavní soud v bodu 89 nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], [číslo] Sb.,„ nelze přehlédnout, že jestliže Ústavní soud ve svém nálezu konstatuje, že zákon nebo jiný právní předpis je v rozporu s ústavním pořádkem, pak tento rozpor byl dán i po dosavadní dobu jeho účinnosti. Zejména v případech, kdy je derogačním důvodem zjištění, že aplikace zrušeného právního předpisu působí porušení základních práv jednotlivců, je proto přirozeným důsledkem, že se dotčeným jednotlivcům poskytne ochrana jejich základních práv a svobod“. Tyto závěry převzal do své judikatury i Nejvyšší správní soud (žalobce poukázal na jeho rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nebo ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Žalobce tak připomíná, že se podanou žalobou dovolává právě jen povinnosti státu dbát, aby neporušoval právo na ochranu soukromí zakotvené v Listině základních práv a svobod (dále jen„ Listina“). Nesdílí názor soudu prvního stupně, že jeho žalobní nároky je nutno posoudit podle [ustanovení pr. předpisu] Každopádně je však toho názoru, že stát musí přijmout odpovědnost – ať už jakkoliv právně ukotvenou – za zřetelně tíživé důsledky vzniklé v osobnostní sféře adresáta aplikací ústavně nekonformní (a proto zrušené) zákonné normy. Takový zásah podle žalobcova přesvědčení nemůže zůstat neodčiněn. 8. Proto žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhoví, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu [anonymizováno]. 9. Žalovaná k odvolání uvedla, že napadený rozsudek je věcně správný, a navrhla jeho potvrzení. Soud prvního stupně aplikoval na projednávanou věc správně zákon č. 82/1998 Sb., neboť žalovaná při vedení [anonymizováno] vystupovala ve vztahu k žalobci v pozici nositele veřejné moci. Ze strany žalované nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a není tak splněna jedna z podmínek odpovědnosti státu za škodu. Žalovaná se nemohla dopustit nesprávného úředního postupu tím, že před vyhlášením předmětného nálezu Ústavního soudu postupovala podle tehdy platného a účinného zákona, když vystupovala jako orgán výkonné moci, který není oprávněn posuzovat soulad aplikovaného zákona s ústavním pořádkem. Nesprávného úředního postupu se nedopustila ani v době po vyhlášení nálezu, neboť po dobu odkladu vykonatelnosti se hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a konformní a orgány veřejné správy jsou povinny takovou úpravu aplikovat. Skutečnost, že žalovaná dne [datum] omezila dálkový přístup do [anonymizováno], ještě neznamená, že před tímto datem jednala nesprávně. Žalovaná tak učinila z toho důvodu, že veřejní funkcionáři již [anonymizováno] nepodávali, neboť podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], již nemohli být za neplnění této své zákonné povinnosti sankcionováni. Tento postup žalované byl motivován výlučně tím, aby v návaznosti na toto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu byla [anonymizováno] veřejných funkcionářů i nadále řádně podávána a byl tak zajištěn ústavně souladný legitimní cíl kontroly činnosti veřejných funkcionářů ve smyslu zákona o střetu zájmů. 10. Žalovaná dále nesouhlasila s žalobcovým názorem, že nárok na zadostiučinění vyplývá z přímé aplikovatelnosti čl. 7 či čl. 10 Listiny, neboť tato ustanovení nejsou přímo aplikovatelná v tom smyslu, že by sama o sobě zakládala nárok na náhradu škody bez ohledu na úpravu [ustanovení pr. předpisu] Pokud žalobce dovozuje svůj nárok z legislativní činnosti, pak legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup a z legislativní činnosti nevzniká právo na odškodnění. 11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu žalobcem podaného odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně [anonymizováno], které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a aniž nařídil odvolací jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), neshledal odvolání opodstatněným. 12. Soud prvního stupně vyšel ze správných a pro právní posouzení věci postačujících skutkových zjištění, o nichž ostatně nebylo mezi účastníky sporu. Ten je, jakkoliv žalobce pod bodem I. 2. odvolání formálně ohlašuje rovněž skutkové odvolací důvody, výlučně o právním posouzení věci. 13. Odvolací soud již ve skutkově obdobných a právně identických sporech s v