13 CO 340/2021-132 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě za ztížení společenského uplatnění částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na náhradě za ztížení společenského uplatnění zaplacení dalších [částka] s příslušenstvím (výrok II), uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě další nemajetkové újmy částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III), zavázal žalovanou zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení v téže lhůtě částku [částka] k rukám jeho zástupkyně (výrok [příjmení]) a výrokem V, doplněným usnesením ze dne 17 9. 2021, uložil žalované zaplatit České republice prostřednictvím soudu prvního stupně soudní poplatek za žalobu ve výši [částka]. 2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky na odškodnění ztížení společenského uplatnění ([částka]) a jeho navýšení ([částka]) a dále odškodnění další nemajetkové újmy ([částka]), jež mu měly vzniknout následkem poškození zdraví způsobeného provozem vozidla pojištěným pro tento případ u žalované. 3. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování ze zjištění, podle nichž došlo dne [datum] v [údaj o čase] hodin u [územní celek] v okrese [obec] k vážné dopravní nehodě, kdy byl žalobce jedoucí jako cyklista po najetí ze silnice vedoucí od [územní celek] na hlavní silnici č. [anonymizováno] směrem do [územní celek] sražen otevřeným víkem schránky akumulátorů po hlavní silnici jedoucího autobusu [značka automobilu], pojištěného pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem u žalované. Ke střetu, jehož okolnosti byly zachyceny kamerovým záznamem blízké čerpací stanice, došlo v době, kdy žalobce ukončil plynule bez zastavení najetí na hlavní silnici, přičemž najížděl přibližně na hranici pravého okraje jízdního pruhu autobusu a pravé krajnice. Autobus jel rychlostí cca [anonymizováno] km/hod, jeho řidič [jméno] [příjmení] žalobce najíždějícího na silnici zaregistroval a objížděl jej v domnění, že jeho objetí je možné s dostatečným bočním odstupem. Autobus se v reakci na cyklistu pohyboval levým bokem na středové dělicí čáře, v protisměru přijíždělo osobní vozidlo. Po dokončení najetí byl žalobce jedoucí rychlostí cca [anonymizováno] km/hod sražen otevřeným víkem čnícím vně projíždějícího autobusu. V případě, že by víko nebylo otevřeno, by autobus žalobce minul s bočním odstupem cca jednoho metru. K otevření víka došlo s vysokou pravděpodobností při najíždění autobusu na hlavní silnici ve směru od [část obce], kdy autobus odbočoval vlevo o cca [anonymizováno] stupňů, zhruba jeden kilometr před místem dopravní nehody. Při cíleném pohledu do systému pravých zpětných zrcátek sice mohl řidič autobusu otevřené víko spatřit, na daném úseku však zřejmě nebylo provozního důvodu podrobně sledovat situaci v pravých zpětných zrcátcích. Trestní věc řidiče [jméno] [příjmení], podezřelého ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, byla policejním orgánem odložena, když tento dospěl k závěru, že k uvolnění uzavíracího mechanismu víka došlo až za jízdy autobusu z důvodu technické závady, kterou řidič při běžné kontrole před začátkem jízdy nemohl odhalit a nemohl otevření víka zabránit. 4. Dále soud prvního stupně zjistil, že žalobce následkem střetu utrpěl rozsáhlá zranění mj. hrudní stěny, pánve, bederních obratlů a zejm. pak traumatickou amputaci levé horní končetiny v oblasti pod ramenem, kterážto zranění jej ohrožovala na životě. Při následném léčení prodělal náročné operační revize, léčba byla provázena komplikacemi. Úraz zanechal nevratné následky na žalobcově zdraví. Žalovaná na základě vlastního šetření vyplatila žalobci na náhradu bolestného částku [částka], na náhradu ztráty na výdělku částku [částka] a dále částku [částka] jako náhradu nákladů na znalecký posudek, jízdné a ostatní náklady. Na požadované náhrady za ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu však již žalovaná žalobci plnit odmítla. K ustálení žalobcova zdravotního stavu došlo v roce [rok]. 5. Konečně soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobci bylo v době nehody [anonymizováno] let, byl zaměstnán jako ekonomický ředitel [právnická osoba], tj. stále pracoval, byl zapojen do společenských aktivit zejména v souvislosti se sportem, jemuž se věnoval celoživotně až do úrazu a plánoval se mu věnovat i zbytek života. Celý život závodně vesloval, od roku [rok] byl aktivním členem smíchovského veslařského klubu, věnoval se i běhu, turistice, cyklistice a běhu na lyžích. Ve veslování dosáhl úspěchů na celostátní úrovni, byl reprezentantem ČSSR a v seniorské kategorii i České republiky. V době úrazu trénoval na tradiční veslařský závod [anonymizováno], jehož se měl účastnit v červnu roku [rok]. V září téhož roku plánoval účast na seniorském mistrovství světa ve veslování ve [anonymizována dvě slova]. Uvedené mistrovství světa mohlo být vzhledem ke své výhodné geografické poloze a žalobcově věku jeho posledním obdobně významným sportovním podnikem. Žalobce věnoval tréninku na tuto akci mnoho úsilí, úraz mu však v účasti zabránil. V pokračování realizace svých aktivit je žalobce zásadně limitován zejm. ztrátou levé ruky, zásadním je dále omezení hybnosti páteře, bolesti a deformita hrudníku, pro něž má žalobce problémy i s chůzí, natož s během. Následkem úrazu je žalobce významně omezen nejen v oblasti původních zájmů (kromě sportu a zaměstnání i práce na chatě a na zahradě), ale i v oblasti sebeobsluhy (hygiena, oblékání, příprava stravy). Se ztrátou možnosti sportování přišel žalobce o podstatnou část svého života, včetně společenských aktivit se sportem spojených. Následky úrazu poznamenaly i jeho psychiku, těžce se vyrovnává se vzniklou situací, trpí pocity méněcennosti, když je se značnou částí aktivit odkázán na pomoc okolí. Je sice vybavený myoelektrickou protézou, kterou si sám koupil v roce [rok] za [částka], její použití mu ale zdaleka nepřineslo očekávaný efekt, je pro něj zklamáním. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] ohodnotil ve znaleckém posudku předloženém v řízení žalobcem odškodnění ztížení společenského uplatnění žalobce následkem úrazu částkou [částka], a to po zohlednění koeficientu 80% z důvodu žalobcova vyššího věku. Týž koeficient aplikovala i znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ve znaleckém posudku předloženém žalovanou, v němž vyčíslila odškodnění ztížení společenského uplatnění žalobce částkou [částka], uvažováno bez protézy, a částkou [částka], uvažováno s protézou. 6. Při právním hodnocení uvedených skutkových zjištění soud prvního stupně vyšel z ustanovení § 1988 odst. 2, § [číslo], § [číslo] odst. 1 a 2, § [číslo] odst. 1, § [číslo], § 2958 a § 2918 o. z., dále z ustanovení § 6 odst. 1 a 2, § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a konečně z ustanovení § 2 písm. a), § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. b), § 17 odst. 5 písm. c) a § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. 7. Na jejich podkladě shledal účastníky věcně legitimovanými, když konstatoval, že újma vzniklá na žalobcově zdraví má původ v provozu vozidla pojištěného podle zákona č. 168/1999 Sb. u žalované, přičemž žalobce má vůči žalované podle tohoto zákona přímý nárok na odškodnění. Žalobce na se vzniku škody podle soudu prvního stupně nijak nepodílel, neboť se po najetí na hlavní silnici držel při samém pravém okraji vozovky, řidič autobusu jej registroval, plynulému objetí (nikoliv předjetí) žalobce pak zabránilo právě jen vyklopené víko autobusu čnící do prostoru, které proto představuje výlučnou příčinu vzniku újmy. Žalobce jistě mohl na hraně křižovatky zastavit a nechal autobus projet. Tím, že tak neučinil, však podle soudu prvního stupně jednak neporušil žádnou právní povinnost, jednak je uvedená okolnost bez významu, neboť k žalobcově sražení vyklopeným víkem mohlo stejně tak dojít kdykoliv později a kdekoliv jinde. Provozovatel vozidla tudíž žalobci odpovídá za vzniklou újmu v plném rozsahu, což činí nedůvodnou kompenzační námitku, kterou se žalovaná bránila uplatněnému nároku požadavkem na vrácení poloviny žalobci již vyplaceného pojistného plnění coby bezdůvodného obohacení. Z uvedených důvodů je žaloba podle soudu prvního stupně co do základu„ plně důvodná“. 8. Vzdor uvedenému konstatování soud prvního stupně shledal plně důvodnými co do základu (a rovněž i co do výše) jen nároky na odškodnění ztížení společenského uplatnění ve výši [částka] a další nemajetkové újmy ve výši [částka]. V případě prvního z nich vyšel ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] a tam za pomoci Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví publikované pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek provedeného vyčíslení odškodnění ztížení společenského uplatnění žalobce následkem úrazu právě ve výši žalob