15 CO 101/2022-94 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem výrokem I. soud prvního stupně zamítl žalobou, kterou žalobce žádal, aby žalované bylo uloženo poskytnout mu zadostiučinění [anonymizováno] formě omluvy doručené žalobce [anonymizováno] znění:„ [stát. instituce], jednající za [anonymizována dvě slova] jakožto orgán spravující [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], se tímto omlouvá [jméno] [příjmení] za porušení jeho práva na ochranu soukromí, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna [anonymizováno], která [jméno] [příjmení] podal podle zák. č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, [anonymizováno] znění pozdějších předpisů“, jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovanou. Dále tímto výrokem zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka]. Výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení [anonymizováno] výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tím, že žalovaná vede a spravuje [anonymizována čtyři slova] kterém jsou [anonymizováno] žalobce zveřejňována. Plošným zveřejňováním [anonymizováno] přiznání dochází k zásahu do jeho ústavně zaručených práv (čl. 7, 10 Listiny základních práv a svobod- dále jen„ Listina“), konkrétně do ústavně zaručeného práva na ochranu soukromí v podobě práva na informační sebeurčení. Současně poukázal na Ústavní soud ČR a to na nález sp. zn. Pl ÚS 38/17 ze dne [datum], který neaproboval jako ústavně konformní režim zveřejňování údajů získaných dle zákona o střetu zájmů s tím, že preventivní funkce zpřístupnění údajů je naplněna jejich poskytováním na základě žádosti, a dále s tím, že zrušil uplynutím [datum] ustanovení § 14 b odst. 1 písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů. Žalovaná tak nebyla oprávněna postupovat podle zákona, který byl [anonymizováno] rozpor s ústavními předpisy zrušen, a proto se žalobce domáhá omluvy a finančního zadostiučinění. 3. Žalovaná [anonymizováno] svém vyjádření uvedla, že nemohlo dojít z její strany k nesprávnému úřednímu postupu publikací [anonymizováno] veřejných funkcionářů v [anonymizována dvě slova] ani po [datum], neboť zrušení předmětné zákonné úpravy bylo odložena až do konce roku [rok]. V této souvislosti zmiňovala stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS 31/10. Dále namítla, že pokud se žalobce domáhá nesprávného úředního postupu v tom směru, že došlo k přijetí protiústavní právní úpravy, pak legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup a odkazuje na závěry Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka]. Učinila nesporným, že žalobce u ní nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu uplatnil podáním ze dne [datum], přičemž žalovaná stanoviskem ze dne [datum] uplatněnému nároku nevyhověla. 4. Soud prvního stupně [anonymizováno] svém rozhodnutí vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17, jímž ústavní soud přezkoumával ústavní konformnost zákona o střetu zájmů [anonymizováno] znění zákona č. 14/2017 Sb. a zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Nález byl vyhlášen dne [datum] a bylo jím zrušeno ustanovení § 14 b odst. 1 písm. a), b) a c) zák. č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona [číslo] Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, [anonymizováno] znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmu, [anonymizováno] znění pozdějších předpisů, a to uplynutím dne [datum]. Soud prvního stupně vzal dále za prokázané, že žalovaná v reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], omezila od [datum rozhodnutí] plošný přístup k oznámením veřejných funkcionářů s tím, že údaje v [anonymizováno] budou dostupné pouze na základě individuální žádosti, přičemž rozsah zpřístupňovaných údajů se nijak nemění. 5. Soud prvého stupně s odkazem na související ustanovení tj. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., jakož i § 2, § 5 § 13 odst. 1, 2 a § 26 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti v účinném znění, jakož i zákona č. 14/2017 Sb., který byl novelizován s účinností od [datum] zákonem č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, [anonymizováno] znění pozdějších předpisů, zákona č. 112/2018 Sb., dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 6. Žalobce se domáhal přiměřeného zadostiučinění a omluvy za újmu, která mu měla být způsobena na jeho právech neomezených zveřejňováním [anonymizováno] a umožněním nelimitovaného anonymního přístupu k nim, a to [anonymizováno], která jako veřejný funkcionář podává podle zák. č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, [anonymizováno] znění pozdějších předpisů. Nemajetková újma mu měla být způsobena postupem Ministerstva spravedlnosti při vedení [anonymizována tři slova] podle Zákona o střetu zájmů, tedy výkonné a veřejné moci. 7. Soud prvého stupně uzavřel, že žalobou uplatněný nárok je nutné posoudit podle zákona č. 82/1998 Sb., nikoliv dle obecných předpisů občanskoprávní úpravy odpovědnosti (ochrana osobnosti). S odkazem na citované závěry Ústavního soudu se žalobce nemůže svého nároku domáhat ani na základě tvrzené přímé aplikovatelnosti čl. 7 či čl. 10 Listiny základních práv a svobod, když z rozhodnutí Ústavního soudu se podává, že naplnění takto ústavně garantovaných práv je třeba, pokud jde o poskytování informací, posuzovat právě s pohledem toho, zda nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu [anonymizováno] smyslu odškodňovacího zákona a za podmínek tohoto odškodňovacího zákona. 8. Soud prvého stupně s odkazem i na komentářovou literaturu k zákonu [číslo] jakož i soudní i judikatury, například stanoviska bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne [datum], sp. zn. Plsf [číslo], jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 9 1999, sp. zn. [spisová značka], se nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu v posuzovaném případě. Argumentaci o nedůvodnosti žalobou uplatněných nároků na období do vyhlášení nálezu Ústavního soudu z [datum] a na období následující. 9. Pokud jde o období předcházející vydání nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17 dospěl soud prvního stupně k závěru, že postup žalované spočívající v plošném zveřejnění [anonymizováno] v souladu se zákonem, jenž byl teprve následně shledán protiústavním, není nesprávným úředním postupem. Žalovaná [anonymizováno] vztahu k žalobci postupovala plně dle platné a účinné právní úpravy a její postup tak byl řádným a nenaplňuje tak odpovědnostní titul nesprávného úředního postupu. 10. Pokud jde o následující období po [datum] do [datum], kdy žalovaná ji měla informaci o tom, že části zákona o střetu zájmů nejsou v souladu s ústavním pořádkem, soud prvního stupně konstatoval, že Ústavní soud v nálezu podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odložil jeho vykonatelnost do [datum]. Až tímto dnem byla protiústavní část zákona zrušena. Až do tohoto okamžiku práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisu zůstávají nedotčena. Žalovaná tak nadále byla povinna dosavadní úpravu zákona o střetu zájmů aplikovat, a proto nelze v jejím postupu shledávat nesprávný úřední postup dle § 13 zák. č. 82/1998 Sb. Soud prvního stupně postup žalované shledal správným i z hlediska účelu, k jehož dosažení postup žalované směřoval, tj. kontrolu žalobce jako veřejného funkcionáře ze strany veřejnosti. Žalovaná tím sice zasahovala do práv žalobce na soukromí v rámci vertikálních vztahů, avšak naplňovala tím, i hlavní kontrolu veřejnosti v rámci vztahů horizontálních. Postup žalované tak obstojí i v testu přiměřenosti. 11. Soud prvního stupně proto uzavřel, že postup žalované spočívající v plošném zveřejnění [anonymizováno] dle zákona o střetu zájmů po dobu odložení vykonatelnosti nálezu z [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, který zrušil tuto právní úpravu [anonymizováno] rozpor s ústavním pořádkem, není nesprávným úředním postupem, protože žalovaná byla povinna právní úpravu aplikovat a činila tak s ohledem na účel zákona, jímž je kontrola žalobce jako veřejného funkcionáře ze strany veřejnosti. 12. Soud prvního stupně neshledal z výše uvedených důvodů existenci odpovědnostního titulu, a proto žalobu zamítl. O nákladech řízení pak rozhodl podle úspěchu [anonymizováno] věci s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. 13. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, jímž se domáhal toho, aby rozsudek soudu prvého stupně byl změněn tak, že žalobě bude vyhověno. V obsáhlém odvolání mimo jiné zdůraznil, že soud prvého stupně nepostupoval správně, jestliže jeho žalobu zamítl. Akcentoval, že jeho ústavně zaručené právo na ochranu soukromí bylo státem porušeno, a proto pokládá za opodstatněné, že stát za dané situace nese odpovědnost. V opačném případě dojde k vyprázdnění pojmu přímo aplikovatelných ústavně zaručených práv, jež budou napříště zjevně podřízeny zákonné úpravě, což žalobce pokládá za naprosto absurdní. Uvedená výtka míří na situaci před, ale i