15 CO 154/2022-91 — Městský soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvého stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím ve výroku uvedeným to vše do [anonymizováno] dnů od právní moci rozsudku, žalobu v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, zamítl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] do [anonymizováno] dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce. 2. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. [spisová značka]. Posuzované řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne [datum] a skončilo doručením usnesení Ústavního soudu dne [datum] a žalobce se tedy výsledek řízení dozvěděl až po více než [anonymizováno] letech od jeho zahájení. Po celou tuto dobu byl v nejistotě, zda se mu podaří domoci se žalované částky. Toto řízení pro něho mělo zásadní význam a v důsledku okamžitého nuceného ukončení své podnikatelské činnosti v pronajatých prostorách již po necelých čtyřech letech od vzniku nájmu musel propustit veškeré zaměstnance, tím prakticky došlo k jeho likvidaci, poněvadž z této situace se již nikdy po ekonomické stránce nevzpamatoval. Svůj požadavek uplatnil u žalovaného podáním dne [datum], žalovaný však žádost nijak nevyřídil, a proto se žalobce domáhá svého nároku soudní cestou. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, přičemž potvrdil, že u něho žalobce uplatnil dne [datum] požadavek na zaplacení částky [částka] jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení. 4. Žalobce v průběhu řízení potvrdil, že mu žalovaný zaplatil částku [částka] a v rozsahu tohoto plnění vzal svou žalobu částečně zpět. Řízení bylo v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastaveno usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. 5. Soud prvého stupně na podkladě provedeného dokazování, a to zejména zjištění čerpaného ze spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. [spisová značka], jehož průběh v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně uvedl a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná, když věc posoudil podle § 5, § [anonymizováno], § [anonymizováno], § 13 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Vyšel tak z toho, že posuzované řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne [datum] a bylo zcela skončeno usnesením Ústavního soudu ze dne [datum] o odmítnutí ústavní stížnosti, které bylo žalobci doručeno dne [datum] řízení tedy trvalo celkem [anonymizováno] let, respektive 132 celých měsíců. Dále posuzoval jednotlivá kritéria rozhodná pro posouzení délky řízení, když vycházel zejména ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia NS ČR sp. zn. Cpjn 206/2010, když podrobně uvedl, jakými úvahami se řídil, když akcentoval, že není při stanovení základní částky možné vyjít z částky na spodní hranici rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku, když délka posuzovaného řízení byla již výrazně nepřiměřená. Za přiměřenou tak soud považoval částku [částka] za rok řízení, respektive částku [částka] za 1 měsíc řízení částku redukovanou na polovinu za první 2 roky trvání řízení. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku odškodnění pak soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pro které lze základní částku zvýšit či snížit. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, jímž se domáhal toho, aby změnou rozsudku byla žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítnuta a výrok III rozsudku změněn tak, že žalovanému bude přiznána náhrada nákladů řízení ve formě režijních paušálů. V odvolání zdůraznil, že soud prvého stupně provedl nesprávný výpočet odpovídajícího zadostiučinění. Soud prvého stupně vycházel ze základní částky [částka] za rok trvání řízení, respektive [částka] za měsíc trvání řízení, přičemž za první 2 roky poskytl v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR částku poloviční. Žalovaný má za to, že částka [částka] za rok je v posuzovaném případě nadsazená a jelikož namítané řízení trvalo celkem [anonymizováno] let, je odpovídající částkou poskytovanou za rok trvání řízení částka [částka] tak, jak to učinil žalovaný. Ustálenou soudní praxi je v případě řízení, jejchž délka nepřesahuje 10 let, při výpočtu odpovídajícího zadostiučinění vycházet ze základní částky [částka] za rok trvání řízení. [ulice] rozmezí, tj. částku [částka] za rok trvání řízení zvolil Nejvyšší soud ČR v případě, kde namítané řízení trvalo [anonymizováno] let (viz. rozsudek NS ČR sp. zn. [spisová značka]). Základní částku ve výši [částka] za rok považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím [anonymizováno] let a [anonymizováno] měsíců (viz. rozsudek NS ČR sp. zn. [spisová značka]) nebo v řízení trvajícím déle než [anonymizováno] let (viz. rozsudek NS ČR sp. zn. [spisová značka]). Pokud tedy soud prvého stupně vyšel v případě řízení trvajícího [anonymizováno] let ze základní částky [částka] za rok trvání řízení, postupoval dle názoru žalovaného nesprávně. S procentuálním snížením základní výše zadostiučinění o celkem 30 %, se žalovaná ztotožňuje. Žalovaný má za to, že žalobci již v rámci předběžného projednání bylo poskytnuto odpovídající a dostatečné odškodnění vzniklé nemajetkové újmy a není dán důvod pro jeho navýšení. 7. Žalobce ve svém písemném vyjádření vyvracel vývody odvolání a navrhl potvrzení napadeného výroku, když zdůraznil, že z judikatury Nejvyššího soudu ČR neplyne, že by délka řízení byla jediným kritériem pro určení výše základní částky a tudíž, že soud nesmí s přihlédnutím k okolnostem případu základní částku stanovit v jiné výši. Na podporu svého názoru odkázal i na samotné stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum]. Zdůraznil, že žalovaný zcela pomíjí, že prvostupňový soud základní částku následně snížil o 30 %. 8. Odvolací soud k odvolání žalovaného přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. 9. Soud prvého stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečný skutkový podklad, provedené důkazy správně hodnotil ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř., a nepochybil ani v právním posouzení věci. Odvolací soud tak považuje za správný i závěr soudu prvého stupně ve smyslu § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti státu za škodu, že je na místě žalobce odškodnit za dané řízení v penězích, neboť samotná forma konstatování porušení práva na spravedlivý proces není v případě takto dlouho vedeného řízení dostačující. Ztotožňuje se též s výší částky [částka], určující výpočet základní částky, kterou soud prvého stupně vzal za odpovídající zadostiučinění za 1 rok trvání přezkoumávaného řízení s tím, že tuto za prvé 2 roky řízení započítal částkou poloviční, kdy délku řízení skutečně nelze označit za natolik extrémní, že by odůvodňovala výběr v horní části hranice rozmezí stanoveného judikaturou pro výpočet základní částky odškodnění, a souhlasí tak s tím, že výběrem uvedené hranice byla dostatečně ohodnocena intenzita zásahu do práv žalobce. Odvolací soud tak, stejně jako soud prvého stupně, vychází ze stanoviska s ohledem na ekonomický růst se již Nejvyšší soud vyjadřoval i v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (např. rozsudek NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], proti němuž byla podána ústavní stížnost, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III ÚS 903/13). Odvolací soud pak nemá důvod, proč se od uvedených závěrů odklonit a naopak považuje rozsudek soudu prvého stupně v tomto směru za zcela správný. Z uvedených důvodů proto postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvého stupně, jako zcela věcně správný, potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení. 10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci v tomto stadiu řízení byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] (odměna advokáta za 1 úkon právní služby podle § 7 ve výši [částka] včetně režijního paušálu [částka], podle § 13 odst. 3, téže vyhlášky, včetně 21 % DPH).