15 CO 348/2022-98 — Městský soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvého stupně řízení co do částky [částka] zastavil, žalované uložil povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] do 15 dnů od právní moci rozsudku a dále rozhodl tak, že žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím, zamítl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. Výše uvedeným způsobem rozhodl o žalobě ze dne [datum], jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím coby odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvedl, že namítané řízení bylo zahájeno na základě jeho žaloby ze dne [datum] a pravomocně skončilo [datum], tedy řízení trvalo více než 8 let, což je na žalobce nepřiměřené, neboť nebylo skutkově ani z hlediska právního složité, na straně žalobce nebyly dány žádné okolnosti, pro které by nebylo možné řízení skončit v kratším akceptovaném čase. Žalobce dále uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované dne [datum]. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, když učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok na zadostiučinění ve výši [částka] a žalovaná stručně popsala průběh namítaného řízení, které trvalo 8 let a 10 měsíců a dosud neskončilo. Dle žalované lze označit délku namítaného řízení za nepřiměřenou a žalovaná proto odškodnila žalobce částkou [částka], což považuje za přiměřené zadostiučinění, a proto navrhla zamítnutí žaloby. 3. Dne [datum] žalobce rozšířil svou žalobu o další [částka] s příslušenstvím a toto rozšíření bylo při jednání připuštěno. Žalovaná při jednání vznesla námitku promlčení ve vztahu k rozšíření žaloby a dále uvedla, že věc byla složitá po skutkové i právní stránce. Žalobce uvedl, že nárok, o který byla žaloba rozšířena, promlčen není, neboť jde o nároky jednotlivé, které v mezidobí teprve dospěly. Při jednání vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co do částky [částka], avšak nadále požadoval úroky z prodlení ze zmíněné částky. 4. Soud prvého stupně, s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby, řízení v daném rozsahu a to výrokem I, zastavil. 5. Dále při svém rozhodnutí vyšel z toho, že v dané věci začalo rozhodné období posuzovaného řízení běžet dne [datum], kdy žalobce podal žalobu a konec rozhodného období pak podle soudu prvého stupně skončilo k datu [datum], kdy bylo řízení pravomocně skončeno. Celková doba posuzovaného řízení tak činila 9 let a 1 měsíc. Posuzované řízení probíhalo na 3 stupních soudní soustavy, když opakovaně rozhodoval okresní soud, odvolací soud, a poté i Nejvyšší soud ČR. Soud prvého stupně proto konstatoval, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoliv sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv, daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníka řízení (srovnej stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia NS [anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS]). Po skutkové i hmotněprávní stránce byla věc podle soudu prvého stupně složitější, neboť se jednalo o řízení o nároku na vydání bezdůvodného obohacení, což si vyžádalo rozsáhlejší dokazování, včetně znaleckého posudku. Rovněž po stránce procesní byla věc složitější, neboť bylo činěno mnoho procesních úkonů a rozhodnutí (bylo rozhodováno o změně žaloby, byl ustanoven znalec, výzva k zaplacení soudního poplatku, výzvy k vyjádření se a k odstranění vad a doplnění odvolání, bylo třeba přeposlal vzájemná podání účastníků a předávat spis mezi soudními instancemi, konalo se několik jednání, k nimž byli účastníci předvoláni, bylo zastaveno odvolací řízení v návaznosti na zpětvzetí odvolání). V souhrnu tak soud hodnotil věc jako složitější, neboť se jednalo o řízení o nároku na vydání bezdůvodného obohacení, což si vyžádalo rozsáhlejší dokazování, včetně znaleckého posudku. Rovněž po stránce procesní byla věc složitější. Dále konstatoval, že žalobce se na celkové délce původního řízení ve smyslu nečinnosti či obstrukcí nepodílel a pokud jde o význam řízení, tak vzhledem k druhové stránce řízení, respektive jeho předmětu, jej soud zhodnotil jako standardní, neboť se jednalo o majetkový spor, u něhož se nepresumuje zvýšený význam. 6. Soud prvého stupně vzal do úvahy všechna uvedená kritéria, stanovená ve stanovisku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [stanovisko NS] a uzavřel, že v dané věci došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. V důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá. Požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích byl co do základu oprávněný a pokud se jedná o výši žalobou požadovaného přiměřeného zadostiučinění, soud považoval tuto částku jako nepřiměřeně vysokou. Na základě kritérií stanovených § 31a odst. 3 OdpŠk, shledal přiměřeným zadostiučiněním částku ve výši [částka], když vycházel ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS] a uzavřel, že vypočtená základní částka ve výši [částka] byla ponížena o [anonymizováno] odpovídajících tomu, že se na rozhodování v původním řízení podílely soudy tří stupňů soudní soustavy, a dále o [anonymizováno] z důvodu celkové složitosti řízení. Naopak vypočtená částka byla navýšena o [anonymizováno] z důvodu postupu soudu v původním řízení, spočívajícího v několika průtazích. Co se týká ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením [anonymizováno], tj. na výslednou částku [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná přiznala a vyplatila žalobci vyšší částku tj. částku [částka], než by mu byla přiznána soudem, byla žaloba výrokem III zamítnuta. S ohledem na zamítnutí žaloby se soud již pro nadbytečnost nezabýval námitkou promlčení části nároku žalobce ve výši [částka] s příslušenstvím, o kterých byla původní žaloba znějící na částku [částka] zamítnuta. 7. Dále se zabýval žalobou uplatňovaného příslušenství, které byly žádány od [datum], respektive od [datum] z částky [částka] a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro to, aby bylo příslušenství žalobci přiznáno, když uplatněním byl okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v dané případě dne [datum], přičemž lhůta šesti měsíců by tak žalované uplynula dne [datum] a žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku dne [datum] a od toho dne ji tudíž stihla povinnost zaplatit příslušenství pohledávky. Soud proto žalobci přiznal zákonné úroky z prodlení od [datum], jak bylo požadováno v žalobě a úroky z prodlení byly tak přiznány v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s [ustanovení pr. předpisu] 8. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil podle § 142 odst. 3 o. s. ř. 9. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, jímž se domáhal toho, aby rozsudek soudu prvého stupně v napadené části zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení nebo změnil rozsudek tak, že žalobci přizná žalobou uplatněný nárok a odpovídající nárok na náhradu nákladů řízení. 10. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že rozsudek soudu prvého stupně je věcně správný a důvody žalobce, které uvedl ve svém odvolání, nejsou pro posouzení věci odvolacím soudem nikterak relevantní. 11. Odvolací soud k odvolání žalobce přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné. 12. Soud prvého stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečný skutkový podklad, provedené důkazy správně hodnotil ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř., a nepochybil ani v právním posouzení věci. Odvolací soud se se závěry soudu prvého stupně zcela ztotožňuje a pro stručnost svého odůvodnění proto odkazuje na pregnantní odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně. Bylo by zcela nadbytečné, aby odvolací soud opakoval závěry, které již byly uvedeny v rozsudku soudu prvého stupně. Soud prvého stupně zcela správně vycházel z příslušných ustanovení zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, jakož i rozhodnutí vyšších soudů, zejména stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [stanovisko NS] ze dne [datum]. Rozhodnutí soudu prvého stupně odvolací soud považuje tedy za zcela věcně správné, a proto jej podle § 219 o. s. ř., potvrdil. 13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., s tím, že úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů odvolací