15 CO 59/2022-77 — Městský soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvého stupně rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím ve výroku uvedeným do tří dnů od právní moci rozsudku, co do částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] k rukám jeho právního zástupce ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Výše uvedeným způsobem rozhodl o žalobě založené na tvrzení, že se jedná o náhradu nemajetkové újmy podle § 31a zák. č. 82/1998 Sb. způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného před finančním arbitrem pod sp. zn. [spisová značka] [číslo], když řízení před finančním arbitrem, které trvalo 17 měsíců, bylo zahájeno na návrh žalobce dne [datum] a bylo skončeno dne [datum]. Předmětem řízení, které bylo vedeno proti [právnická osoba], bylo určení neplatnosti smluv životního pojištění a vydání bezdůvodného obohacení, včetně příslušenství (úroku z prodlení). Prvoinstanční řízení před finančním arbitrem bylo ukončeno dne [datum rozhodnutí] vydáním nálezu č. j. [spisová značka] [číslo], kterým finanční arbitr přiznal žalobci část nároku. Proti nálezu podal žalobce i instituce námitky, o kterých finanční arbitr rozhodl dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [spisová značka] [číslo]. Rozhodnutím o námitkách bylo řízení před finančním arbitrem pravomocně skončeno. Celková doba od zahájení řízení do vydání nálezu není dle žalobce přiměřená a došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu s tím, že závěr o nepřiměřenosti doby trvání předmětného řízení je v souladu s rozhodovací praxí obecných soudů, které ve skutkově i právně obdobných případech posoudily jako nepřiměřenou délku řízení čítající 14 měsíců a 7 dnů či 22 měsíců. Odkázal přitom na řízení vedená např. pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Závěrem poukázal i na to, že i řízení o námitkách zatížil finanční arbitr nesprávným úředním postupem, když nedodržel zákonnou lhůtu ani pro vydání rozhodnutí o námitkách podle § 16 zák. č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi. 3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že nárok uplatněný žalobou ani zčásti neuznává. 4. Soud prvého stupně na podkladě provedeného dokazování, když vycházel ze skutkových zjištění učiněných dílem ze shodných tvrzení účastníků, dílem z provedených listinných důkazů, zejména řízení před finančním arbitrem, které podrobně uvedl ve svém rozhodnutí, jakož i odkazem na příslušející ustanovení zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Akcentoval, že mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že řízení před finančním arbitrem, které bylo zahájeno dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] trvalo do [datum rozhodnutí], kde bylo vydáno rozhodnutí o námitkách, a jaký byl průběh řízení před finančním arbitrem. Mezi stranami zůstalo sporné, zda se jednalo o nepřiměřenou délku řízení a zda omluva (respektive samotné konstatování nesprávného úředního postupu) je postačující formou zadostiučinění či nikoliv. Po takto provedeném dokazování dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v porušení práva na projednání věci v přiměřené době, neboť řízení trvalo celkem 17 měsíců (řízení před finančním arbitrem bylo zahájeno dne [datum] a skončeno dne [datum] vydáním rozhodnutí o námitkách). Zákonná lhůta k rozhodnutí počala finančnímu arbitrovi běžet dne [datum], neboť dne [datum] bylo finančním arbitrovi doručeno vyjádření instituce a byla mu předložena dokumentace vztahující se k předmětu sporu (dne [datum] byly finančnímu arbitrovi doručeny doplňující podklady k vyjádření ze dne [datum]). Z toho soud prvého stupně uzavřel, že dne [datum] měl finanční arbitr k dispozici úplnou dokumentaci ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu, tj. například dle rozhodnutí ze [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] a rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. Za této situace dospěl k závěru, že v projednávaném případě není – zejména vzhledem k celkové délce řízení, k významu předmětu řízení pro žalobce, dlouhé nečinnosti finančního arbitra, jakož i s přihlédnutím ke srovnatelným rozhodnutím v obdobných věcech – dostačující samotné konstatování porušení práva. Soud prvého stupně proto vycházel při stanovení výše nemajetkové újmy ze stanoviska Nejvyššího soudu a skutečností vyplývajících z provedených důkazů při hodnocení okolností případu ve smyslu § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. Ohledně výše odškodnění vycházel z rozpětí uvedeného ze stanoviska, tedy z rozpětí 15 000- [částka] za rok soudního řízení a při stanovení výše nemajetkové újmy zohlednil i to, že každé řízení nějakou dobu trvá a za prvé 2 roky je proto podle stanoviska Nejvyššího soudu sazba poloviční. 5. Při svém rozhodnutí přihlédl ke konkrétním okolnostem případu a délku řízení před finančním arbitrem, která činila 17 měsíců, hodnotil jako nepřiměřenou, nikoliv však extrémně. Základní výši odškodnění proto určil nad dolní hranici ustálenou judikaturou, tedy za prvé 2 roky řízení po [částka], to je [částka] za 1 měsíc řízení. Základní výše odškodnění tak činí [částka] (tj. [částka] x 17 měsíců). Skutečnost, že by se v daném případě jednalo o věc po skutkové či právní stránce složitou, která by mohla eventuélně odůvodňovat nárůst délky řízení, soud nezjistil a k úpravě základní částky odškodnění tak nepřistoupil. Dále se zabýval skutečností, a to postupem orgánů veřejné moci. Poukázal na to, že v daném případě došlo v řízení před finančním arbitrem k časové prodlevě (trvající od [datum] respektive [datum]) tj. od data následujícího po uplynutí základní třicetidenní lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách do [datum]) tj. do dne předcházejícího vydání rozhodnutí o námitkách, kdy byl finanční arbitr v řízení o vydání rozhodnutí o námitkách proti nálezu ze dne [datum] nečinný. Žalobce podal námitky proti nálezu finančního arbitra dne [datum] a instituce dne [datum] O námitkách rozhodl finanční arbitr až dne [datum]. Finanční arbitr je povinen podle zákona o finančním arbitrovi rozhodnout o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech nejdéle do 60 dnů a nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit. V daném případě finanční arbitr nevydal rozhodnutí o námitkách v zákonem stanovené lhůtě, ani ve lhůtě prodloužené (možnosti prodloužení lhůty arbitr nevyužil) a byl po dobu šesti měsíců nečinný. Soud přihlédl k právě zmíněné dlouhé nečinnosti finančního arbitra a za postup orgánu veřejné moci upravil základní částku odškodnění tak, že ji zvýšil o 10 %. Soud dále musel zvážit, zda poškozený sám nepřispěl (či přímo nezavinil) průtahy v řízení, a to svou neaktivitou či naopak aktivitou, avšak obstrukčního rázu. Dokazováním bylo zjištěno, že se žalobce o spor aktivně staral a na výzvy finančního arbitra reagoval ve stanovených (či prodloužených) lhůtách. Soud tudíž uzavřel, že se žalobce nedopustil žádného obstrukčního jednání, kterým by zapříčinil prodloužení řízení. Soud proto nepřistoupil k procentní úpravě základní částky odškodnění. 6. Dalším kritériem, kterým se soud prvého stupně zabýval, byl význam předmětu řízení pro poškozené, které v sobě zahrnuje skutečnost, o jaký druh řízení se jedná, respektive o jaká práva a povinnosti se řízení vede. Žalobce se v řízení vedeném před finančním arbitrem domáhal bezdůvodného obohacení a příslušenství z důvodu neplatnosti smlouvy o životním pojištění; význam řízení pro žalobce tedy nebyl zanedbatelný, důvod k navýšení základní částky odškodnění však soud neshledal. Shrnul, že zvýšil základní částku odškodnění o 10 % za postup orgánu veřejné moci a důvody k dalším modifikacím neshledal. Proto žalobci přiznal výše uvedenou částku, když ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. 7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, jímž se domáhala toho, aby ve vyhovujícím výroku byl rozsudek změněn tak, že se žaloba zamítá a požádala současně o náhradu nákladů řízení. V odvolání zdůraznila, že nesouhlasí se závěry soudu prvého stupně a s jeho posouzením nepřiměřenosti délky řízení před finančním arbitrem, neboť má za to, že délku řízení před finančním arbitrem, které trvalo 17 měsíců, není možno považovat za nepřiměřeně dlouhou. V této souvislosti, stejně tak jak učiněnila před soudem prvého stupně, poukázala zejména na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, jakož i na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Závěrem pak akcentovala i to, že nesouhlasí s tím, že by nebyla posuzovaná věc po skutkové či právní stránce složitou, poukázala opět na zmiňovaný nález Ústavního soudu, jakož i rozhodnutí Městského soudu v Praze a akcentovala, že posuzování platnosti pojistné smlouvy o investičním