16 CO 24/2022-95 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem pod bodem I zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím a výrokem pod bodem II rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, na základě které se žalobce domáhal výše uvedené částky z titulu náhrady škody představující souhrnnou částku, kterou žalobce přeplatil na výživném pro své dva nezletilé syny. Žalobce, otec dvou nezletilých dětí, byl účastníkem řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka]. V tomto řízení mimo jiné navrhoval, aby mu byla snížena vyživovací povinnost k jeho dvěma nezletilým dětem, která byla původně stanovena ve výši [částka] měsíčně pro nezletilého [jméno] a [částka] měsíčně pro nezletilého [jméno] na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] O návrhu žalobce na snížení jeho vyživovací povinnosti rozhodl Obvodní soud pro Prahu 9 výrokem pod bodem II svého rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že tento návrh zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, které však soud I. stupně předložil s několikaměsíčním zpožděním. Následně odvolací soud ve svém rozsudku č. j. [číslo jednací] snížil vyživovací povinnost pro žalobce a v odůvodnění svého rozhodnutí dle žalobce jednoznačně potvrdil nezákonnost prvostupňového rozhodnutí. Pokud by Obvodní soud pro Prahu 9 postupoval v souladu se zákonem, byla by vyživovací povinnost žalobci snížena již prvostupňovým rozhodnutím. Jelikož rozhodnutí o výživném jsou předběžně vykonatelná podle § 162 odst. 1 o. s. ř., nebyl by žalobce nucen po dobu dalších 12 měsíců platit výživné v celkové výši [částka] pro 2 nezletilé děti, ale platil by výživné v celkové výši [částka]. V důsledku nezákonného rozhodnutí a rovněž v důsledku několikaměsíčního průtahu na straně Obvodního soudu pro Prahu 9, spočívajícím v několikaměsíční nečinnosti a ignorování žalobcem podaného odvolání, tak došlo k tomu, že žalobce přeplatil na výživném celkovou částku [částka], čímž žalobci vznikla škoda v této výši. Dne [datum] žalobce žádal matku nezletilých dětí, aby mu tuto částku vrátila, avšak matka požadavek odmítla s odkazem na § 923 odst. 2 občanského zákoníku. Svůj nárok na náhradu škody žalobce uplatnil u žalované dne [datum], avšak nárok na náhradu škody žalovaná neuznala. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že v rámci předběžného projednání nároku konstatovala, že v předmětném řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí podle § 7 zákona č. 82/1998 Sb. Schází zde existence odpovědnostního titulu jako základní podmínka pro vyhovění nároku. Rozsudek, kterým byl zamítnut návrh na snížení vyživovací povinnosti žalobce, byl rozsudkem odvolacího soudu změněn jako nepravomocný z podnětu řádného opravného prostředku. Rozsudkem ze dne [datum] nebyl žalobce odsouzen k plnění výživného, jeho návrh na snížení vyživovací povinnosti byl zamítnut. Nejednalo se tak o rozhodnutí předběžně vykonatelné bez ohledu na právní moc a nemůže takovéto rozhodnutí představovat škodní událost podle zákona č. 82/1998 Sb. ve formě nezákonného rozhodnutí. 4. Soud I. stupně po provedeném dokazování, zejména obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. [spisová značka], jakož i dalšími listinnými důkazy, dospěl ke skutkovému stavu věci, který je podrobně popsán v bodě 9 odůvodnění napadeného rozsudku. Dále uzavřel, že žalobce v období od [datum] do [datum] zaslal [jméno] [příjmení], matce nezletilých dětí, na výživném pro nezletilého [jméno] částku [částka] a pro nezletilého [jméno] částku [částka] Částku [částka] mu matka nezletilých dětí, s odkazem na § 923 odst. 2 o. z., nevrátila. Soud I. stupně, s odkazem na příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., pak uzavřel, že v prvé řadě posuzoval, zda jsou v projednávaném případě kumulativně splněny tři základní podmínky pro náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., kterou žalobce žalobou požadoval, a to existence odpovědnostního titulu, v tomto případě primárně tvrzeného nezákonného rozhodnutí (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9, č. j. [číslo jednací]), případně nesprávný úřední postup spočívající v průtahu v řízení, příčinná souvislost a vznik škody. Spornou mezi účastníky se stala již otázka, zda lze rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum] kvalifikovat jako nezákonné rozhodnutí podle § 7 a následujících zákona č. 82/1998 Sb. Soud I. stupně se neztotožnil s názorem žalované, že uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 není předběžně vykonatelný. Předběžná vykonatelnost rozsudku vyplývá z výroku V. samotného rozsudku a dále potom i z ustanovení § 162 odst. 1 o. s. ř.. Soud I. stupně se v tomto směru přiklonil k názoru žalobce, že i přesto, že byl jeho návrh na snížení vyživovací povinnosti zamítnut, jednalo se o předběžně vykonatelné rozhodnutí. Nelze jistě pochybovat o tom, že v případě, že pokud by Obvodní soud pro Prahu 9 na základě návrhu otce snížil výživné, takové rozhodnutí by bylo rovněž předběžně vykonatelné a otec by byl ode dne doručení rozsudku soudu I. stupně povinen platit výživné pouze ve snížené výši. Soud I. stupně však dospěl k závěru, že uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 nelze ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., označit za nezákonný v situaci, kdy nebylo odvolacím soudem změněno pro nezákonnost. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum], odvolací soud nepotvrdil nezákonnost rozsudku soudu I. stupně, nýbrž toliko konstatoval, že soud I. stupně pochybil při skutkovém zjištění, když se spokojil s údaji uvedenými rodiči při jejich výslechu. Uvedené pochybení následně odvolací soud napravil, a to doplněním dokazování. Teprve na základě doplněného dokazování posléze odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil, nikoliv však se zpětnou účinností, jak je patrné z výroku rozhodnutí odvolacího soudu. V případě, že by odvolací soud považoval rozsudek soudu I. stupně za nezákonný, o zpětné účinnosti změny by ve svém výroku rozhodnutí rozhodl. Takový postup však nebyl na místě, neboť odvolací soud při posouzení návrhu žalobce vycházel z odlišného skutkového stavu oproti soudu I. stupně, když měl nově k dispozici potvrzení zaměstnavatele žalobce ve vztahu k jeho čistému příjmu v období od [anonymizováno] [rok] do února [rok] a potvrzení zaměstnavatelů matky ve vztahu k jejímu čistému příjmu. Z doplněného dokazování odvolací soud zjistil, že minimálně od [anonymizováno] [rok] má matka čistý příjem přesahující otcův prokázaný příjem, přičemž soud I. stupně rozhodoval již dne [datum], tedy na základě odlišného skutkového stavu věci. S přihlédnutím k výše uvedenému proto nelze rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] kvalifikovat jako nezákonné rozhodnutí podle § 7 zákona č. 82/1998 Sb. 5. Dále se soud I. stupně zabýval i tím, že část škody, konkrétně ve výši [částka] byla žalobci způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nečinnosti Obvodního soudu pro Prahu 9 po podání odvolání žalobcem. Žalobce v tomto směru uvedl, že pokud by nedošlo k průtahům, k jednání odvolacího soudu by došlo již v říjnu [rok] a žalobce by tak platil snížené výživné již od listopadu [rok]. V uvedené souvislosti soud I. stupně přisvědčil žalobci, že v řízení došlo po podání odvolání žalobcem k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v průtahu. Tento průtah soud I. stupně shledal v období od [datum] do [datum], tedy v délce 2 a půl měsíce. Jestliže by k tomuto průtahu nedošlo a účastníci i soudy by činily úkony v obdobných lhůtách, pak by se jednání u odvolacího soudu konalo přibližně v polovině [anonymizováno] [rok], neboť jednání nařízené na [datum] se nekonalo výlučně z důvodu nařízení vlády o bezpečnostním opatření, které ještě v lednu účinné nebylo. Pokud by však odvolací soud jednal v polovině [anonymizováno] [rok], neměl by k dispozici potvrzení zaměstnavatele žalobce ze dne [datum] a potvrzení zaměstnavatele matky ze dne [datum], o která doplnil dokazování provedené soudem I. stupně a na základě kterých následně rozhodl v konečném důsledku o snížení výživného pro nezletilé [jméno] a [jméno]. Nelze proto postavit najisto, že by v případě jednání odvolacího soudu v polovině [anonymizováno] [rok] odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil, a to konkrétně způsobem, jakým to učinil posléze dne [datum]. V důsledku uvedeného není tudíž prokázána přímá příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou. Vzhledem k tomu, že u žalobce uplatněného nároku nebylo prokázáno kumulativní splnění předpokladů, za kterých se odpovědnost státu za škodu realizuje, soud I. stupně žalobu v plném rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení pak rozhodoval podle § 142 odst. 1 o. s