17 CO 159/2022-68 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně rozhodl shora označeným rozsudkem tak, že se manželství účastníků, uzavřené dne [datum], rozvádí (výrok I.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Manželka žádala o rozvod manželství s manželem [celé jméno manžela] s tím, že sňatek uzavřeli v roce [rok] a jejich manželství je bezdětné. Uvedla, že spolu nežijí od roku [rok] a bydlí odděleně. Nevedou rodinný život ani společnou domácnost a žádný z nich nemá zájem soužití obnovit. 3. Manžel ve svém původním vyjádření s rozvodem manželství nesouhlasil. Uvedl, že do manželství vstupoval s tím, že se jedná o trvalý svazek a návrh na rozvod shledával ze strany manželky účelovým. Po projednání věci před mediátorkou oba manželé s rozvodem manželství souhlasili. 4. Soud z oddacího listu zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před Úřadem Městské části Praha 1. Oba do manželství vstupovali jako rozvedení. Dále soud zjistil, že manželství zůstalo bezdětné a manželé spolu nežijí od roku 2009, kdy se manželka ze společného bytu s dětmi ze svého předchozího manželství odstěhovala. Od roku 2019 se manželé vůbec nestýkají. Finančně spolu nehospodaří. 5. Soud věc právně posoudil dle § 755 až § 758 o.z. a s přihlédnutím k souhlasu obou manželů manželství rozvedl. Příčinu rozpadu manželství shledal v dlouholetém nesoužití manželů. 6. Proti rozsudku se odvolal manžel, který vytýkal soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci, když tvrdil, že v daném případě jde o manželství zdánlivé, které vůbec nevzniklo a tudíž nemohlo být rozvedeno. Soud totiž dle jeho názoru nezkoumal faktickou vůli manželky být či nebýt v manželském svazku. Tvrdil, že to byla právě manželka, která vstoupila do manželství z vypočítavého prospěchu. Vzala si o hodně staršího a zajištěného člověka s cílem získat pobyt v EU a pracovní povolení. Cílem jejího rozvodového návrhu je získat při majetkovém vyrovnání prostředky na zaplacení hypotéky syna, na něhož byl v rámci privatizace převeden druhý byt manžela v [obec a číslo]. Zdůraznil, že nyní je mu 74 let a trpí chronickým onemocněním srdce, hrozí mu, že se po případném majetkovém vyrovnání ocitne na pokraji finanční nouze. Soud by dle jeho názoru měl zahájit řízení v souladu s § 678 o.z., proto žádá rozsudek zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. Ve svém doplněném závěrečném návrhu se zabýval v teoretické rovině úplností, svobodou a vážností vůle uzavřít manželství. Dospěl k závěru, že u manželky absentuje skutečný sňatečný záměr, který je v konečném důsledku v rozporu s § 547 o.z. 7. Manželka ve svém vyjádření navrhla rozsudek jako věcně správný potvrdit. Ohradila se proti odvolací argumentaci manžela. Poukázala na to, že manžel s uvedenými tvrzeními přichází po 20 letech trvání manželství, z čehož více než 10 let spolu manželé nežijí. Tvrzení manžela nejsou pravdivá, manželství vzniklo a následně došlo k jeho rozvratu, a právě ten je důvodem rozvodového řízení. Upozornila i na skutečnost, že manžel prohlásil před mediátorkou, i následně před soudem, že s rozvodem manželství souhlasí. Toto prohlášení i podepsal. 8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání manžela rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a § 212a o.s.ř. postupem podle § 214 odst. 1 o.s.ř. a dospěl poté k závěru, že odvolání není důvodné. 9. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník – dále jen o.z.) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 10. Dle § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 11. Dle § 758 o.z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popř. vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 12. Manžel poté, co souhlasil s rozvodem manželství v odvolání proti rozsudku tvrdil, že v projednávané věci se jedná o manželství zdánlivé, které vůbec nevzniklo ve smyslu § 677 o.z. Trval na tom, aby soud zahájil řízení o určení zdánlivosti manželství dle § 678 o.z. 13. Dle § 677 odst. 1 o.z. manželství nevznikne, pokud alespoň u jedné z osob, které hodlaly uzavřít manželství, nebyly v projevu vůle o vstupu do manželství nebo ve sňatečném obřadu nebo v souvislosti s ním splněny takové náležitosti, na jejichž splnění je k tomu, aby manželství vzniklo, nutno bezvýhradně trvat. 14. Takovými náležitostmi jsou náležitosti osob (snoubenců), náležitosti sňatečného projevu vůle a náležitosti sňatečného procesu (formální náležitosti) bez jejichž naplnění by došlo k narušení veřejného pořádku. 15. Taková situace by v případě osob nastala v případech, kdyby sňatek hodlaly uzavřít osoby stejného pohlaví, mladší 16 let či by se u některé z osob projevil nedostatek v zastoupení. 16. Dle § 656 odst. 1 a 2 o.z. manželství vzniká svobodným a úplným souhlasem vůle muže a ženy, kteří hodlají vstoupit do manželství. Sňatečný obřad je veřejný a slavnostní; činí se v přítomnosti dvou svědků. 17. Dle § 659 o.z. manželství se uzavírá tak, že osoba, která jedná za orgán veřejné moci, nebo osoba, která jedná za orgán oprávněné církve, položí snoubencům jako oddávající otázku, zda spolu chtějí vstoupit do manželství; kladnou odpovědí obou snoubenců vznikne manželství. Manželství vznikne i jinak, je-li zřejmé, že snoubenci prohlašují sňatečnou vůli. 18. Pokud zákon hovoří o vůli, má na mysli vůli pravou a skutečnou, tj. vůli vedenou skutečným sňatečným záměrem. Jedná se o vůli uzavřít manželství a způsobit tak následky s tím spojené, tj. především manželsky žít. 19. Pokud jde o náležitosti sňatečného obřadu, je třeba zmínit osobu oddávajícího a úřad před nímž je manželství uzavíráno. 20. Odvolací argumentace manžela směřuje k údajnému nedostatku skutečné vůle manželky uzavřít manželství a žít v manželství, když tvrdil, že uzavřením manželství (sňatečným projevem vůle) ve skutečnosti sledovala získání výhod. Ty měly spočívat v tom, že získala pobyt a zaměstnání ve státu EU a finančně zajištěného, byť výrazně staršího manžela. 21. Odvolací soud neshledal odvolací námitky manžela opodstatněnými. Zpochybnění existence manželství účastníků zůstalo v rovině tvrzení manžela. Navíc ani z jeho jednání v průběhu řízení nelze tento závěr dovodit. U obou se nejednalo o první manželství, uzavírali ho ve věku 30 a 51 let. Oba již měli dostatek zkušeností, aby tento životní krok rozvážili. O neexistenci manželství začal manžel hovořit až v odvolacím řízení, když původně s rozvodem nesouhlasil s odůvodněním, že pro něho se jedná o trvalý životní svazek. Následně s rozvodem výslovně souhlasil. Nelze přehlédnout, že první argumentace o neexistenci manželství přišla od manžela až po více jak 20 letech trvání manželství, během něhož manželé až do roku [rok] společně žili, vedli společnou domácnost a nabývali majetek do společného jmění. Kromě toho v době uzavření manželství v roce [rok] nebyla Česká republika členským státem Evropské unie. Lze si tak těžko představit, že manželka do manželství vstupovala s úmyslem získat pobyt a zaměstnání v zemi EU. 22. Žádná z rozhodných skutečností bránicích vzniku manželství tak nebyla naplněna. Soud I. stupně proto zcela správně uzavřel, že existující manželství účastníků je dlouhodobě trvale rozvráceno a nelze očekávat obnovení soužití. Účastníci spolu nežijí, a to k datu rozhodování odvolacího soudu již více jak 13 let a zhruba 3 roky se vůbec nestýkají a nekomunikují spolu. Manželství tak neplní žádnou ze svých funkcí. 23. Pokud jde o příčinu rozvratu manželství, odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně ji vidí ve vzájemném odcizení manželů po dlouholetém odděleném soužití. 24. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný. Drobně pozměnil jen formulaci I. výroku o doplnění místa sňatečného obřadu, resp. orgánu před nímž byl sňatek uzavřen, a to ve snaze zabránit případným problémům se zápisem do matriky, případně do jiné úřední evidence. 25. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 23 z.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.