17 CO 246/2022-74 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhala na žalované náhrady nemajetkové újmy, která jí byla způsobena dlouhotrvajícím správním řízením vedeným pod sp. zn. OAM [číslo] 2013 (dále také jen správní řízení). Tvrdila, že předmětem správního řízení bylo zrušení jejího trvalého pobytu na území ČR, že řízení vůbec nemělo být zahájeno, bylo nepřiměřeně dlouhé a zatížené průtahy, mělo pro ni zvýšený význam, neboť na území ČR žije, žijí zde i její děti, které jsou občany ČR. Požadovala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení od [datum], s argumentací, že šestiměsíční lhůta pro předběžné projednání nároku je nepřiměřeně dlouhá, přiměřená je lhůta dvouměsíční. 2. Žalovaná namítala, že správní řízení bylo vedeno podle § 77 odst. 2 písm. a) cizineckého zákona, že nespadá pod čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále také jen Úmluva), že nelze uvažovat o poskytnutí náhrady nemajetkové újmy automaticky za celou dobu řízení, existenci nemajetkové újmy nelze presumovat, postižitelné jsou pouze jednotlivé průtahy v řízení. Uvedla, že správní řízení bylo zahájeno dne [datum] na základě podnětu – rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kterým byla žalobkyně odsouzena za spáchání úmyslného trestného činu, bylo zahájeno z důvodu, že žalobkyně opakovaně závažným způsobem narušila veřejný pořádek. Rozsudek ze dne [datum] byl odvolacím soudem zrušen, dne [datum] byl vydán nový odsuzující rozsudek, odvolání žalobkyně bylo zamítnuto a věc se stala pravomocnou dne [datum] Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra správní řízení opakovaně přerušil z důvodu čekání na pravomocné rozhodnutí v trestní věci, dne [datum] správní řízení zastavil, neboť dospěl k závěru, že zrušení trvalého pobytu by bylo nepřiměřeným zásahem do rodinného a soukromého života žalobkyně. Žalobkyně nebyla po dobu správního řízení nijak omezena na svých právech, nebylo zasaženo do jejího pobytového statusu, do možnosti cestování, do statusu jejích rodinných příslušníků, již dne [datum] jí byl vydán nový průkaz o povolení k trvalému pobytu s platností do [datum]. Navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 3. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalované a v doplnění žaloby uvedla, že nepřiměřenou délkou správního řízení psychicky trpěla, obávala se o svůj pobyt v ČR. S odkazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 570/20, sp. zn. IV. ÚS 3299/20 a na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2402/2020 poukazovala na vývoj judikatury, dle níž mají právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů i účastníci správních řízení, na něž dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, bez ohledu na to, zda na dané správní řízení navazoval soudní přezkum, a odškodňuje se celková doba řízení. Tvrdila, že předmětné správní řízení bylo jedním velkým průtahem, neboť žalovaná řízení zahájila a ukončila, v mezidobí ničeho nečinila, že v ČR žije od roku 1995, byla provdána za [příjmení] [jméno] [příjmení], který v květnu 2021 zemřel, z manželství se v roce 2008 narodily dvě děti (dvojčata), které jsou českými občany, s manželem byli vlastníky nemovitosti v [obec a číslo], kde s dětmi žije. Správní řízení pro ni mělo zvýšený význam, neboť její pobyt v ČR byl spjat s právem na rodinný život i s právem na užívání vlastnictví. Prožívala nejistotu v rámci trestního řízení a ještě nejistotu vyvolanou správním řízením. Tvrdila, že správní řízení bylo nedůvodně zahájeno podle § 77 odst. 1 písm. h) cizineckého zákona. Dovolávala se judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu. 4. Shora uvedeným rozsudkem ve spojení s doplňujícím rozsudkem soud I. stupně žalobu o zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení zamítl (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] (výrok II.). 5. Na základě nesporných tvrzení a po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že správní řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu na území ČR vedené pod sp. zn. OAM [číslo] 2013, bylo zahájeno dne [datum] a pravomocně skončeno dne [datum], žalobkyně dlouhodobě žije na území ČR a má zde dvě děti, které jsou českými občany, podáním ze dne [datum] u žalované předběžně uplatnila nárok na odškodnění, žalovaná jí nevyhověla stanoviskem ze dne [datum]. Žalobkyně byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7.6.2012, sp. zn. 43 T 2/2010 odsouzena k trestu odnětí svobody v délce dvou let se zkušební dobou v délce 4 roků za spáchání úmyslného trestného činu, tento rozsudek byl zrušen Vrchním soudem v Praze, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] byla žalobkyně odsouzena pro trestný čin účasti na zločinném spolčení k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků se zkušební dobou v trvání pěti let, k peněžitému trestu [částka] a zabrání věci, její odvolání bylo zamítnuto, věc se stala pravomocnou [datum]. Správní řízení bylo zahájeno podle ust. § 77 odst. 2 písm. a) zák. č. 326/1999 Sb., žalovaná usnesením ze dne [datum] přerušila správní řízení na dobu 180 dnů a usnesením ze dne [datum] na dobu nejdéle do [datum]. Žalobkyně v září [rok] a v lednu [rok] žádala o nahlédnutí do správního spisu, nakonec nenahlížela, v září [rok] žádala o vydání rozhodnutí. Žalovaná žádala v červenci [rok], v srpnu [rok] a v březnu [rok] o zaslání trestního rozsudku. Dne [datum] byl žalobkyni vydán nový průkaz o povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana ČR s platností do [datum], který nahradil její dosavadní doklad o povolení k trvalému pobytu občana třetího státu, jehož zrušení bylo předmětem správního řízení. Správní řízení bylo zastaveno usnesením ze dne [datum]. Jako nadbytečný zamítl důkaz celým spisem Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]. 6. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil po právní stránce podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců, podle zákona [číslo] Sb. (dále také jen zákon). Dospěl k závěru, že správní řízení bylo zahájeno důvodně, s ohledem na nepravomocné odsouzení žalobkyně za spáchání úmyslného trestného činu rozsudkem ze dne [datum], že to byla žalobkyně jejíž protiprávní jednání bylo příčinou zahájení trestního řízení a poté správního řízení, pokud by na území ČR trestnou činnost nepáchala, k zahájení správního řízení by nedošlo, správní orgán musel vyčkat pravomocného skončení trestní věci, které nastalo dne [datum]. Správnímu orgánu nic nebránilo, aby od března [rok] ve správním řízení rozhodl, toto učinil až v roce [rok]. I přes délku správního řízení měl soud I. stupně za to, že žaloba není po právu, z více důvodů. Dovodil, že žalobkyně jako cizinec není nositelem žádného základního lidského práva trvalého pobytu, správní řízení bylo zahájeno z jiného důvodu, než žalobkyně tvrdila, žalobkyně zahájení správního řízení zapříčinila, během správního řízení nebyla na svém pobytu v ČR nijak omezena, pokud byla v nejistotě ohledně své další budoucnosti v ČR, tuto je nutno přičítat především probíhajícímu trestnímu řízení. V listopadu [rok] získala oprávnění k trvalému pobytu v ČR, od tohoto data nemohla být ohledně svého dalšího pobytu v ČR v nejistotě, od listopadu [rok] bylo správní řízení pouze formální a na pobytový status žalobkyně nemělo žádný vliv. Uzavřel, že žalobkyni v důsledku několikaletého správního řízení nemohla vzniknout újma, kterou by bylo možno odškodnit, že si musela být vědoma nebezpečí zrušení trvalého pobytu, pokud na území ČR páchala úmyslný trestný čin, jakýkoli pocit nejistoty ohledně jejího setrvání v ČR je především důsledkem jejího protiprávního jednání. S touto argumentací žalobu zamítl, o nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jejich náhradu přiznal úspěšné žalované. 7. Rozsudek napadla žalobkyně včasným odvoláním. Namítala, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, pokud soud I. stupně neprovedl důkaz celým trestním spisem, nemohl posoudit otázku, zda trestní řízení bylo průtažné, zda se do celkové délky řízení promítá i doba přerušení správního řízení. Souhlasila s tím, že právo na pobyt není základním právem cizince, avšak dovozovala, že stát odpovídá za organizaci svých procesů, jeho odpovědnost se nevztahuje jen na základní práva, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy se vztahuje na jakékoliv správní řízení bez dalšího. Namítala, že soud I. stupně si neujasnil, oč v řízení jde, že se nedomáhala odškodnění z titulu nezákonného rozhodnutí, ale z titulu nesprávného úředního postupu – nepřiměřené délky řízení, je naprosto vyloučeno, aby si ať už délku řízení či zahájení správního řízení zavinila sama. Tvrdila, že správní řízení bylo zahájeno v návaznosti na její nepravomocné odsouzení, na žádnou jinou skutečnost, správní orgán, vyjma dvou přerušení řízení a poté zastavení řízení nečinil žádné úkony, že žádné jiné důkazy než nepravomocný trestní rozsudek, svědčící o tom, že by závažně narušovala veřejný pořádek, či ohrozila bez