17 CO 269/2022-76 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně shora uvedeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] a zavázal žalobkyni k zaplacení nákladů řízení ve výši [částka] žalované. 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 41/2011. Uvedla, že v původním řízení šlo o náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup nemocnice předcházející úmrtí jejího otce. Žádala, aby v rámci zadostiučinění byl zohledněn ekonomický vývoj mezd a cen od doby vydání stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010. Žalobkyni byla na základě předběžného uplatnění nároku dne [datum] zaplacena částka [částka], považovala však za adekvátní částku [částka], proto se domáhala zaplacení zbývající částky. 3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že žalobkyni dostatečně odškodnila částkou [částka]. Žalovaná vyšla se sazby [částka] za rok řízení (za první dva roky částka poloviční). Zohlednila, že se jednalo o řízení složité se zapojením více stupňů soudní soustavy do rozhodování (včetně Ústavního soudu) a žalobkyně svoji újmu sdílela s dalšími účastníky. Délku řízení ovlivnila i nutnost vyřizování opravných prostředků. Jednalo se o řízení se zvýšeným významem. 4. Soud provedl dokazování listinami, zejména spisem Městského soudu v Praze sp. zn. 37 C 41/2011, jehož obsah podrobně zrekapituloval. Zjistil, že v předmětném řízení se žalobkyně spolu se svými příbuznými domáhala náhrady nemajetkové újmy za to, že žalovaná [příjmení] [jméno] nemocnice s poliklinikou nepostupovala při ošetření [jméno] [příjmení] (otec žalobkyně) v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy, čímž měla ohrozit život [jméno] [příjmení], který následně zemřel. Tím byl narušen soukromý a rodinný život žalobců. Řízení trvalo od [datum] do [datum], tj. 10 let a 3 měsíce a probíhalo na 3 instancích a dále před ÚS. V řízení se vyskytly průtahy resp. období nečinnosti od [datum] do [datum] v souvislosti s ustanovením znalce, dále dvouletá nečinnost u NS od [datum] do [datum] v souvislosti s nápadem dovolání a rozhodnutím věci. Dále soud zjistil určitý nekoncentrovaný postup v souvislosti s výběrem soudního poplatku a ustanovení znalců. 5. Věc právně posoudil dle zák. č. 82/1998 Sb. a přihlédl ke stávající judikatuře NS a ÚS. Poté uzavřel, že celková délka řízení je nepřiměřená a není odůvodnitelná ani počtem soudních instancí. Žalobkyni vznikla nemajetková újma, kterou je nutno odškodnit v penězích. 6. Provedl výpočet odškodnění tak, že stanovil základní částku [částka] ročně s tím, že prvé dva roky jsou počítány polovinou a měsíčně se jedná o částku [částka]. Při délce řízení 10 let a 3 měsíce dospěl k základní částce [částka]. Tuto částku v souladu s § 31a cit. zák. a stávající judikatury upravil. Posuzoval složitost řízení, kterou shledával v počtu stupňů soudní soustavy včetně ÚS, vyšším počtu účastníků a ve skutkové složitosti. V této souvislosti snížil základní částku odškodnění o 25 % (počet stupňů soudní soustavy). Další snížení o 30 % stanovil u kritéria skutkové složitosti věci. Pokud jde o jednání poškozené, to hodnotil kladně s tím, že dvakrát úspěšně podala návrh na určení lhůty k provedení úkonu. V této souvislosti zvýšil základní částku odškodnění o 10 %. Kritérium postupu orgánů veřejné moci hodnotil tak, že průtahy a drobná pochybení soudů zcela jistě ovlivnily délku řízení, ale zde soud základní částku odškodnění nezvyšoval ani nesnižoval s odůvodněním, že tyto skutečnosti byly zohledněny již tím, že byl shledán nesprávný úřední postup. Význam předmětu řízení pro žalobkyni byl dle hodnocení soudu zvýšený. Rozhodl o zvýšení odškodnění o 10 %. Na druhé straně odškodnění o 10 % snížil z důvodu sdílené újmy, neboť v podkladovém řízení žalobkyně vystupovala s dalšími třemi osobami blízkými. 7. Na základě takto provedeného výpočtu dospěl k závěru, že základní částku odškodnění je třeba celkově snížit o 45 % na výsledných [částka]. S přihlédnutím k tomu, že žalobkyni bylo již poskytnuto zadostiučinění ve výši [částka], tedy ve výši tuto částku přesahující, soud žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozsudku se soud I. stupně vypořádal ještě s argumentací žalobkyně ohledně růstu cen a životní úrovně od roku 2010, kdy bylo vydáno Stanovisko. Odkázal na konkrétní judikaturu NS, která konstatovala, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změny kursu měny, ani změna životní úrovně. O nákladech řízení rozhodl dle 142 odst. 1 o.s.ř. 8. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. Hlavním důvodem odvolání je, jak žalobkyně uvádí, zjevný kontrast mezi procentním snížením základní částky odškodnění z důvodu složitosti řízení o celkem 55 % a naopak neshledání důvodu pro procentuální zohlednění pochybení v postupu orgánů veřejné moci. Poukázala v tomto směru na dvě další řízení týkající se téhož namítaného řízení (22 C 235/2021 a 25 C 130/2021), v nichž soud z důvodu četnosti a vážnosti pochybení orgánů veřejné moci přistoupil ke zvýšení odškodnění o 30 %. Navrhla zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. 9. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného s tím, že námitky žalobkyně neshledává relevantními. 10. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobkyně rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a § 212a o.s.ř postupem podle § 214 odst. 1 o.s.ř., a po doplnění dokazování o rozsudky ve věcech odškodnění příbuzných žalobkyně, dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně opodstatněné. 11. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 22 C 235/2021 odvolací soud zjistil, že na podkladě stejných důvodů se domáhala odškodnění nemajetkové újmy v totožné výši matka žalobkyně a manželka zesnulého [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení]. Rozsudkem ze dne [datum] jí bylo přiznáno odškodnění [částka], a to k původně již vyplacené částce [částka] přiznané jí v rámci předběžného projednání nároku. Výpočet odškodnění byl proveden ze základní částky [částka] ročně, první dva roky polovinou. Tato částka byla upravena tak, že došlo k jejímu snížení pro složitost věci o 45 %, o 10 % s ohledem na sdílení újmy; dále došlo k navýšení částky o 10 % pro chování žalobkyně, o dalších 15 % pro význam věci a o dalších 10 % s přihlédnutím na postup orgánů veřejné moci. 12. Z rozsudku sp. zn. 25 C 130/2021 odvolací soud zjistil, že další z rodinných příslušníků, kdo za stejných okolností požadoval odškodnění nemajetkové újmy, byla teta žalobkyně, sestra zesnulého [příjmení], Doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. Ta požadovala v řízení částku [částka] za situace, když [částka] jí bylo uhrazeno během předběžného projednání nároku. Rozsudkem ze dne [datum] jí byla přiznána částka [částka]. Výpočet zde vycházel z částky [částka] ročně. Tato částka byla navýšena o 30 % s přihlédnutím k postupu soudů, o 10 % pro význam věci pro poškozenou. Současně byla základní částka snížena o 40 % pro složitost věci a o 10 % s přihlédnutím ke sdílení újmy. 13. Soud I. stupně rozhodl na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu a správně věc právně posoudil dle zákona č. 82/1998 Sb. a Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia NS ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen Stanovisko). V odůvodnění svého rozsudku použil i přiléhavou judikaturu NS. Dospěl ke správnému závěru ohledně nepřiměřené délky podkladového řízení, vzniku nemajetkové újmy žalobkyni i o jejím právu na finanční odškodnění. Odvolací soud však nesdílí závěr soudu I. stupně o výši odškodnění a způsobu jeho výpočtu. 14. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla tak zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníka. Již z toho důvodu není možné vycházet z nějaké abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a zákona č. 82/1998 Sb., popř. čl. 6 Úmluvy mohla být pokládána za přiměřenou. Jak vyplývá z judikatury Evropského soudu, je při zvažování přiměřenosti délky řízení nutno vzít v potaz zejména složitost případu, chování poškozeného, postup příslušných orgánů a význam předmětu řízení pro poškozeného. Evropský soud též zohledňuje počet instancí, které se řešením daného sporu zabývaly. Uvedená kritéria jsou zásadními, nicméně nikoliv jedinými a přiměřenost délky řízení musí být posouzena ve vztahu ke konkrétním okolnostem individuálního případu. 15. Nemajetková újma sama o sobě spočívá zejména ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení a je psychickou kategorií, jejíž hloubka a rozsah jsou coby rozhodné skutečnosti obtížně prokazatelné, a proto se v určitém základním rozsahu předpokládají. Evropský soud pro lidská práva (dále jen ESLP) v této otázce vychází ze„ silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovate