17 CO 359/2020-513 — Městský soud v Praze

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhal na žalované náhrady nemajetkové újmy. Požadoval zaplacení částky [částka] z titulu nezákonného rozhodnutí a zaplacení částky [částka] z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce vyšetřování vedeného na základě jeho trestního oznámení. 2. Tvrdil, že dne [datum] podal, jako jeden z mnoha desítek oznamovatelů, trestní oznámení s tím, že podezřelými jsou Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], že se stal obětí organizované skupiny, že dle něj byla naplněna skutková podstata trestného činu obchodování s lidmi, neboť byl nucen pod hrozbou trestu a bez dobrovolného souhlasu vykonávat práci. Popisoval postup orgánů činných v trestním řízení. Usnesením Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo rozhodnuto o odložení trestní věci, podal proti němu společně s ostatními dělníky stížnost, která byla usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] zamítnuta. Ústavní soud na základě stížnosti podané jinými poškozenými nálezem ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 3626/13 konstatoval, že usnesením Policie ČR ze dne [datum] a usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum] bylo porušeno právo stěžovatelů na účinné vyšetřování, usnesení Policie ČR i Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy]. Žalobce [příjmení] stížnost nepodal, byl však účastníkem řízení, ve kterém byla vydána zrušená rozhodnutí Policie ČR a Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] Trestní řízení není skončeno. Nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil u žalované dne [datum], nebylo mu vyhověno. Požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] za každý měsíc nesprávného postupu. 3. Žalovaná souhlasila s tím, že žalobce u ní uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy dne [datum], že mu nevyhověla, neboť nebyl dostatečně specifikován a ani přes výzvu nebyla doložena plná moc k zastupování žalobce. Poukazovala na to, že nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 3626/13 byl právním zástupcům poškozených doručen dne [datum], vznesla námitku promlčení. Dále namítala, že primárním smyslem trestního řízení není uspokojení nároku poškozených, že poškození mají svá práva uplatňovat v občanském soudním řízení, uplatnění nároku na náhradu škody v trestním (adhezním) řízení je nutno chápat jako beneficium legis, že v této fázi trestního řízení není dán odpovědnostní titul, neboť dosud ani nebylo zahájeno trestní stíhání vůči konkrétním osobám. 4. Žalobce v doplněních žaloby odkazoval na závěry nálezu Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 3626/13, zejména pokud jde o délku prověřování a postup orgánů činných v trestním řízení. Uvedl, že se stal obětí pracovního vykořisťování, že pracoval od [datum] do [datum], 7 dní v týdnu [číslo] hodin, slíbená mzda v rozmezí [částka] až [částka] měsíčně mu nebyla vyplacena, nebyla mu hrazena ani slíbená strava. Dovolával se chráněných práv a zájmů obětí. Uvedl, že požaduje [částka] za každý rok řízení tj. základní částku [částka], její zvýšení o 50 % z důvodu složitosti případu, zvýšení o 100 % z důvodu postupu orgánů činných v trestním řízení (OČTŘ), zvýšení o 50 % z důvodu chování poškozeného, další zvýšení o 150 % z důvodu postupu OČTŘ po nálezu Ústavního soudu a další navýšení z důvodu významu řízení pro něj, celkově [částka]. 5. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 25 C 55/2017-258 soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka s příslušenstvím] (výrok I.), konstatoval, že v řízení následně vedeném u Policie České republiky - Obvodní ředitelství policie [obec] IV., SKPV: 1. oddělení hospodářské kriminality, sp. zn. ORI [číslo] došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení (výrok III.). Dospěl k závěru, že nárok na náhradu nemajetkové újmy [částka] z titulu nezákonného rozhodnutí je promlčen, že ke dni rozhodnutí soudu, tj. ke dni [datum], kdy délka předmětného prověřování vzhledem k podání trestního oznámení žalobcem dne [datum] činí necelých 7 let, jde o délku nepřiměřenou, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Dovodil, že posuzovaná věc je náročného charakteru, že je stále ve fázi prověřování. Uzavřel, že za situace, kdy jediným reálným zájmem žalobce, jako osoby poškozené, je nárok na náhradu škody představující nevyplacenou mzdu za dobu cca 4 měsíců, je jeho zájem zájmem majetkového charakteru. Hodnotil význam řízení pro žalobce, skutečnost, že trestní řízení je stále ve fázi prověřování trestních oznámení poškozených, prozatím nebylo zahájeno trestní stíhání konkrétních osob, že žalobce svůj nárok neuplatnil ani v insolvenčním řízení, ani v civilním řízení, a uzavřel, že jediným přiměřeným zadostiučiněním za vznik nemajetkové újmy z odpovědnostního titulu nepřiměřené délky prověřování trestního oznámení žalobce je konstatování porušení práva na projednávání věci v přiměřené lhůtě. 6. K odvolání žalobce i žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 17 Co 298/2019-339 rozsudek soudu I. stupně co do zamítnutí žaloby o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím potvrdil, ve výroku o konstatování porušení práva, o zamítnutí žaloby o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2715/2019, v obdobné věci, shledal závěr soudu I. stupně o promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy [částka] s příslušenstvím z titulu nezákonného rozhodnutí správným, stejně jako závěr, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť délka řízení je nepřiměřená. Naproti tomu závěr o formě, případně výši odškodnění, měl s ohledem na uvedený rozsudek Nejvyššího soudu i na další judikaturu Nejvyššího soudu za neudržitelný. Soudu I. stupně uložil, aby žalobce vyzval k dotvrzení mimořádného významu adhezního řízení pro něj, aby se zabýval (v rámci rozhodnutí o finančním odškodnění) i dalšími kritérii dle ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. 7. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.), konstatoval, že v řízení následně vedeném u Policie České republiky - Obvodní ředitelství policie [obec] IV., SKPV: 1. oddělení hospodářské kriminality, sp. zn. ORI [číslo] došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení (výrok III.). 8. Po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobce podáním ze dne [datum], doručeným Městskému státnímu zastupitelství dne [datum], podal trestní oznámení, uvedl, že pracoval pro společnost od [anonymizováno] do [datum], tedy cca 3 měsíce a ze strany jednajících osob se mu dostalo křiku, vulgarit a otrockého zacházení. Popsal průběh posuzovaného řízení. Usnesením policejního orgánu ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] byla věc žalobce odložena z důvodu, že se nejednalo o trestný čin a věc nebylo možno vyřídit jinak, usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] stížnost poškozených zamítnuta jako nedůvodná. Nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3626/13 byla zrušena usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie [obec a číslo], služby kriminální policie a vyšetřování ze dne [datum] a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum], bylo konstatováno, že bylo porušeno základní právo stěžovatelů na účinné vyšetřování vyplývající ze základních práv podle článku 8 odst. 1, článku 9 a článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 4 odst. 1 a 2 a článku 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud ve svém rozhodnutí mimo jiné uvedl, že nesprávný postup policejního orgánu a státního zastupitelství mohl kolidovat i s mezinárodními závazky České republiky, že je neúnosné, aby prověřování skončilo jen paušálně odůvodněným odložením věci, aniž by se příslušné orgány zabývaly podstatou podezření, že věc byla neorganicky roztříštěna mezi několik policejních orgánů, že bylo znemožněno efektivní vyšetřování, že prověřování věci i v důsledku nekoncepčního přístupu orgánů činných v trestním řízení trpělo značnými průtahy, jimž neodpovídala dosavadní míra objasněnosti věci. Usnesením Policie ČR ze dne [datum] byla trestní věc týkající se [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] odložena. Usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum], bylo usnesení Policie ČR zrušeno. Věc byla dne [datum] postoupena KŘP hl.m. [obec], zástupkyně žalobce urgovala nahlížení a nahlížela do spisu. V lednu 2020 byl vydán Evropský vyšetřovací příkaz, za účelem výslechu označených svědků v Rumunsku [právnická osoba] byl v insolvenci, na jeho majetek byl prohlášen konkurz, byl zrušen pro nedostatek majetku.