17 CO 397/2021-66 — Městský soud v Praze

1. Žalobce se domáhal na žalovaném náhrady škody na zdraví. Tvrdil, že byl ubytován v penzionu [ulice], jehož provozovatelem byl žalovaný, že dne [datum] si v kuchyňce připravovali stravu američtí turisté, způsobili mu postříkání rukou tukem, kuchyňka nebyla k přípravě jídla určena, v penzionu nebyl prováděn řádný úklid. Dne [datum] vyhledal lékařskou péči, neboť se mu na rukou utvořily puchýře, krvavé ranky a zánětlivá ložiska (léze), které se mu nedařilo vyléčit volně prodejnými prostředky. Nedomáhá se ani bolestného, ani ztížení společenského uplatnění, ale odčinění tzv. další nemajetkové újmy vzniklé zásahem do jeho osobnostní sféry. Poškození zdraví po dobu jednoho až dvou let ovlivnilo jeho život, byl ovlivněn v obvyklém pracovním a společenském životě, včetně dopadů na psychiku. Měl zohyzděná předloktí, v letních měsících musel nosit oděv s dlouhým rukávem, což komplikovalo hojení, při nezakrytých předloktích byl pro okolí odpudivý, nemohl mít vztah se ženou, ženy se ho štítily, v místě, kde se pracovně pohyboval (reklamní činnost, [ulice]) byl titulován„ lézák“, své postižení vnímal jako společensky degradující, stranil se společnosti. Léčba byla krom bolestivosti časově náročná. Měl za spravedlivé, aby za škodu odpovídal v „ poslední instanci“ žalovaný, když Policií ČR nedošlo ke ztotožnění pachatelů. 2. Žalovaný namítal nedostatek pasivní legitimace, neboť není osobou, která by svým jednáním zasáhla do osobnostní sféry žalobce, měl za sporný i žalobcem tvrzený nehodový děj, poukazoval na to, že žalobce navštívil lékařské zařízení až cca 1,5 měsíce po tvrzené škodné události, příčinu jeho zdravotního [stavu] nelze dle lékařské zprávy určit, k poškození jeho zdraví mohlo dojít kdykoliv před [datum], a nikoliv jen tvrzeným způsobem. 3. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení zamítl (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II.). 4. Ve věci rozhodl bez provádění dokazování, když již z žalobních tvrzení, i kdyby byla prokázána, vyplývá, že žaloba vůči žalovanému nemůže být důvodná pro nedostatek pasivní věcné legitimace. 5. Po právní stránce žalobcem uplatněný nárok posoudil podle ust. § 81, § 82, § [číslo], § [číslo], § [číslo], § [číslo], § 2971 o.z. Dovodil, že žalovaný, jako provozovatel penzionu, jinak osoba, jejímž jednáním nebylo do zdraví žalobce zasaženo, není pasivně legitimován k žalobnímu nároku z žádných uvedených (ani jiných) právních důvodů. Ani z titulu ochrany osobnosti, jakožto odpovědnosti za„ další nemajetkovou újmu“, neboť žalovaný nebyl původcem tvrzeného zásahu, popáleniny na rukou měli žalobci způsobit nezjištění američtí turisté, ani z titulu odpovědnosti z provozní činnosti, neboť provozovatel hradí škodu vzniklou z provozu, nemá povinnost k odčinění nemajetkové újmy, ani z titulu odpovědnosti za újmu na přirozených právech člověka, neboť žalovaný dle žalobních tvrzení není škůdcem. Žalobu proto zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jejich rozsah a výši specifikoval podle vyhl. č. 177/1996 Sb. 6. Rozsudek napadl žalobce včasným odvoláním. Namítal, že se domáhal náhrady tzv. další nemajetkové újmy vzniklé poškozením zdraví dle ust. § 2958 o.z., že jde o odškodnění specifických okolností spočívajících v tom, že v důsledku postříkání rukou tukem ve společné kuchyňce (což umožnil provozovatel ubytovacího zařízení, když k takovému účelu – příprava smažených pokrmů z masa, nebyla kuchyňka určena, v kombinaci s nedostatečným úklidem penzionu) se žalobci na předloktích vytvořily puchýře, krvavé ranky a zánětlivá ložiska (léze). Žalovaný provozoval zařízení sloužící k výdělečné činnosti, netvrdil, ani neprokázal, že vynaložil veškeré úsilí, které na něm lze spravedlivě požadovat, aby ke škodě nedošlo. Tvrdil, že žalovaný navíc porušil prevenční povinnost, že provozovatel je odpovědný nejen za chod podniku, ale také za škody, které v souvislosti s jeho provozem vzniknou, že jde o odpovědnost objektivní. Navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. 7. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost. Poukazoval na neschopnost žalobce unést břemeno důkazní, na neexistenci příčinné souvislosti. Tvrdil, že žaloba je postavena na neexistující odpovědnosti, na snaze žalobce na odpovědnost za škodu způsobenou provozem naroubovat nárok dle ust. § 2958 o.z. 8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo dle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., k důkazu přečetl zprávu kožní ambulance ze dne [datum], obsahující zápis ze dne [datum], a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 9. Soud I. stupně zcela správně dovodil, že žaloba je zjevně bezdůvodná, i v případě prokázání všech žalobních tvrzení, nemůže žalobce s žalobním požadavkem vůči žalovanému uspět pro nedostatek věcné pasivní legitimace. 10. Podle ust. § 2924 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (o.z.) kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. 11. Podle ust. § 2958 o.z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. 12. Žalobce se domáhal náhrady tzv. další nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena třetími osobami – neztotožněnými americkými turisty, již z tohoto tvrzení je zjevné, že žalovaný není osobou pasivně legitimovanou k náhradě újmy dle ust. § 2958 o.z., neboť není osobou, která by jakkoli zasáhla do osobnostní sféry žalobce. Nemůže být dána ani jakákoliv odpovědnost žalovaného dle ust. § 2924 o.z., neboť dle žalobních tvrzení žalobci nebyla způsobena újma provozní činností, tj. činností, která byla vyvolána (je v příčinné souvislosti) se samotným provozem penzionu, ale měla být způsobena třetími osobami. 13. Odvolací soud provedl důkaz zdravotním záznamem ze dne [datum], obsahujícím zápis ze dne [datum] (o který žalobce svůj nárok opřel), z něhož zjistil, že nelze stanovit diagnózu, mohlo by se jednat o postříkání tukem, ale mohlo by se jednat i o bakteriální infekci komplikující původní léze, že žalobce trpí různými kožními chorobami. Na základě tohoto zjištění je nutno souhlasit i s další argumentací žalovaného, že i tvrzený skutkový stav týkající se vzniku škody je nejistý a pochybný, není tvrzeno ani konkrétní porušení povinnosti žalovaným, které by mělo vést ke vzniku škody, tedy není dostatečně tvrzena ani příčinná souvislost. Nutno však uvést, že není na místě provádět další doplnění žalobních tvrzení a dokazování, za účelem zjištění, zda všechny zákonné podmínky vzniku odpovědnosti byly splněny, za situace, kdy je dán zjevný nedostatek pasivní věcné legitimace, takový postup by byl v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. I kdyby žalobce vznik škody, tak jak byl tvrzen, prokázal, nemohl by být se svým žalobním požadavkem vůči žalovanému úspěšný. 14. Odvolací argumentace žalobce není způsobilá zpochybnit závěry soudu I. stupně, napadený rozsudek je věcně správný, proto byl potvrzen podle ust. § 219 o.s.ř., včetně správného výroku o nákladech řízení. 15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jejich náhrada byla přiznána úspěšnému žalovanému. Náklady žalovaného tvoří odměna za dva úkony právní služby po [částka], dle § 11 odst. 1 písm. g), k ), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále také jen vyhláška), za písemné vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání, dva režijní paušály po [částka] podle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky a náhrada daně z přidané hodnoty podle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. ve výši [částka], celkově [částka].