18 CO 329/2022-86 — Městský soud v Praze

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím jako peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou průtahy v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], a to na základě tvrzení a argumentace podrobně rozvedených v bodě 1. odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. 2. Žalovaná uplatněný nárok žalobce neuznala a navrhovala zamítnutí žaloby na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodě 2. odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. 3. Soud I. stupně napadeným rozsudkem řízení částečně zastavil co do částky ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně ode dne [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] ode dne [datum] do dne [datum] (výrok II.), současně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení a z částky [částka] ode dne [datum] do dne [datum] (výrok III.) a rozhodl o tom, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] (výrok IV.). 4. Takto soud I. stupně rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat. 5. Žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II. a IV. včasným a přípustným odvoláním, které odůvodnila odkazem na § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., neboť měla za to, že soud I. stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, a na § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., neboť prvostupňové rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V podrobnostech uvedla, že byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ode dne [datum] do dne [datum], ač bylo v řízení jednoznačně prokázáno, že žádost s uplatněním nároku byla žalované doručena dne [datum]. Uplatnění žádosti je dle názoru žalované úkonem v řízení ve lhůtách, s jejichž uplynutím se nepojí zánik práva, jedná se tak o lhůty procesní povahy, nikoliv o lhůty hmotněprávní, a proto se do lhůt nezapočítává doba poštovní přepravy. Zohlednil-li soud I. stupně podání žádosti k poštovní přepravě dne [datum] a měl-li toto datum za rozhodující ohledně doručení, od něhož se odvíjí 6měsíční lhůta k vyřízení žádosti dle § 15 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), a tedy stanovení počátku prodlení, dopustil se nesprávného právního posouzení. Úrok z prodlení měl být správně přiznán od [datum] do [datum]. Vzhledem k uvedenému žalovaná navrhovala rozsudek soudu I. stupně v napadené části změnit a přiznat žalobci úrok z prodlení ve správné výši. 6. Žalobce ve vyjádření k odvolání zdůraznil, že z obsahu odvolání žalované je patrné, že směřuje pouze do výroku II., a pokud jde o výrok IV., tento zůstal neodůvodněn, proto by mělo být odvolání v této části odmítnuto. Ve zbytku se pak žalobce ztotožnil se závěry učiněnými soudem I. stupně. 7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to ve smyslu § 212 a § 212a 1 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné. 8. Ke skutkové stránce věci je třeba konstatovat, že soud I. stupně řádným procesním způsobem, správně a úplně zjistil skutkový stav věci potřebný pro rozhodnutí o podané žalobě. Odvolací soud proto na správná a úplná skutková zjištění soudu I. stupně odkazuje a sám z nich dále vychází. 9. K právní stránce věci pak odvolací soud konstatuje, že byť soud I. stupně aplikoval přiléhavá zákonná ustanovení, vyvodil z nich nesprávný právní závěr, pokud jde o přiznaný zákonný úrok z prodlení. 10. Podle § 14 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. 11. Podle § 15 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 12. Ve shodě s citovaným § 15 OdpŠk odvolací soud konstatuje, že se žalobce mohl domáhat náhrady škody u soudu, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok žalovanou plně uspokojen. Soudní judikatura zastává konstantní závěr, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu, v konkrétním případě u žalované. Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty nastupuje povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované. V přezkoumávaném případě byla žádost doručena žalované dne [datum] Lhůta 6 měsíců tak žalované uplynula dne [datum] (což byla neděle, proto došlo k posunutí lhůty na následující pracovní den, tj. [datum]). Žalovaná se tedy dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne [datum] (nikoliv již dne [datum], jak se mylně domnívala žalovaná, viz předešlá věta) a od tohoto dne (včetně) ji stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky. 13. Odvolací soud dále k charakteru této lhůty uvádí, že se jedná o lhůtu hmotněprávní, tj. o lhůtu k uplatnění práva. Lhůta procesní je naproti tomu lhůtou k učinění určitého úkonu v řízení. Rozdíl mezi oběma lhůtami je pak v tom, dokdy je možné daný úkon vykonat. V případě lhůty hmotněprávní je nutné, aby byl daný úkon fyzicky doručen nejpozději poslední den lhůty. U lhůty procesní pak postačuje, pokud dojde k předání k poštovní přepravě. Zákon [číslo] však nestanoví žádnou lhůtu, v níž je třeba nárok u ústředního orgánu uplatnit, proto je limitujícím faktorem pouze běh promlčecí doby u nároku na náhradu majetkové újmy dle § 32 odst. 1, 2 OdpŠk. Uvedené je v souladu se závěry uvedenými například v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Závěr, že se jedná o lhůtu hmotněprávní, podporuje i § 26 OdpŠk, který v případě právních vztahů tímto zákonem neupravených odkazuje na použití občanského zákoníku. 14. Odvolací soud z uvedených důvodů napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně příslušenství (výrok II.) změnil postupem dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výrokové části I. tohoto rozhodnutí, ve zbytku rozsudek soudu I. stupně dle [ustanovení pr. předpisu] potvrdil, včetně věcně správného výroku o náhradě nákladů řízení (výrok III.). 15. Ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení plně úspěšná žalovaná. Té vznikly v odvolacím řízení náklady, které jsou představovány paušální náhradou výdajů nezastoupeného účastníka podle [ustanovení pr. předpisu] ve výši [částka] podle [ustanovení pr. předpisu], o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle [ustanovení pr. předpisu] a podle [ustanovení pr. předpisu], za 2 úkony (odvolání, účast na jednání dne [datum]), celkem [částka].