18 CO 49/2022-253 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení co do částky [číslo] € se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu, kterou by byla uložena povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku [číslo] € se specifikovaným příslušenstvím a částku [číslo] € (výrok II.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok III.) a žalobkyni vrátil poměrnou část soudního poplatku ve výši [částka] (výrok IV.). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala jednak úhrady částky [číslo] € s tvrzením, že se jedná o její nárok na smluvní pokuty za prostoje při nakládce zboží, a dále částky [číslo] € se specifikovaným příslušenstvím s tvrzením, že se jedná o neuhrazené přepravné za mezinárodní přepravu zboží dle smlouvy o přepravě věci [číslo] ze dne [datum], kdy na základě požadavku žalované žalobkyně přepravila zboží z České republiky do Ruské federace, a následně další zboží z Ruské federace zpět do České republiky. Žalovaná však úhradu za přepravu v částce [číslo] € dle splatné faktury č. BY011906015, řádně a včas neuhradila, žalobkyně má proto nárok i na smluvní pokutu z této částky ve výši 0,15 %, tj. na částku [číslo] €. Žalobkyně nárok na úhradu částky [číslo] € s příslušenstvím vzala posléze zpět a soud I. stupně v tomto rozsahu řízení, dle ust. § 96 odst. 1 o. s. ř., proto zastavil. Žalovaná ke své obraně uvedla, že částku za přepravu žalobkyni uhradila prostřednictvím úhrady jiné faktury. Žalobkyně má v důsledku storna jedné z mnoha přepravních smluv v účetnictví nepořádek, a proto znovu účtuje částky, které ve skutečnosti má již uhrazeny. Svůj omyl žalobkyně přiznala v e-mailu ze dne [datum], přesto přepravné opětovně žaluje, byť pod jiným číslem faktury. 3. Soud I. stupně v řízení provedl četné důkazy, pro věc samu však považoval za podstatný pouze výslech účetní žalované, smlouvy o přepravě věci [číslo] faktury BY011905132, BY011905114, přípis žalované ze dne [datum] a e-mailovou korespondenci ze dne [datum] mezi stranami. Po takto provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba důvodná není, neboť žalovaná v řízení prokázala zaplacení faktury BY01906015 (e-mailovou komunikací ze dne [datum], výslechem hlavní účetní žalované, a opravami na fakturách BY011905114 a BY011905132). Závazek žalované ze smlouvy o přepravě tak zanikl splněním ve smyslu ust. § 1908 odst. 1 občanského zákoníku O nákladech řízení rozhodl dle ust. § 141 odst. 1 o. s. ř. (zjevně míněn § 142 odst. 1 o. s. ř. – poznámka odvolacího soudu) a § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., když dovodil, že žalovaná byla ve věci zcela úspěšná. O vrácení poměrné části soudního poplatku rozhodl dle ust. § 11 odst. 4 zákona č. 549/91 Sb. 4. Proti výrokům II. a III. rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně. Namítla, že rozsudek postrádá zhodnocení provedených důkazů i zdůvodnění, jak soud I. stupně dospěl ke svému rozhodnutí. Soud I. stupně se omezil na konstatování, že má za prokázané vrácení faktury BY01190605 žalobkyni a že žalobkyně žalované sděluje, že přepravu ze smlouvy o přepravě [číslo] má vyfakturovanou na faktuře BY0 [číslo]. Neodůvodnil však, proč nezohlednil faktury a ostatní listinné důkazy, které dle přesvědčení žalobkyně zcela jasně osvědčují její tvrzení a naopak prokazatelně rozporují jakákoliv tvrzení předkládaná žalovanou. Soud přejal výpověď svědkyně, aniž by zohlednil, že její výpověď je ve zjevném rozporu se smlouvami, fakturami a nákladními listy, nadto svědkyně je hlavní účetní žalované a pro vazby mezi ní a žalovanou je její svědecká výpověď méně věrohodná. Odůvodnění rozsudku pouze nekriticky přejalo tvrzení žalované a postrádá vlastní argumentaci soudu, žalobkyně předložila soudu faktury vystavené v souvislosti se smlouvami o přepravě opatřené správnými a neupravovanými údaji, razítky a podpisy obou účastníků sporu - viz ke smlouvě o přepravě [číslo] faktura BY011906015. Oproti tomu žalovaná na těchto fakturách zasahovala škrtanci propiskou, a proto jsou faktury doložené žalobkyní výrazně věrohodnější. Na jí přiřazené faktuře koresponduje deklarovaná [registrační značka] i s [registrační značka] na nákladním listě. Naopak pokud by soud přistoupil na argumentaci žalované, došlo by k tomu, že zboží mělo být naloženo a odvezeno o 4 dny dříve, než by byla uzavřena samotná smlouva. Pokud by soud I. stupně náležitě zhodnotil veškeré listiny, dospěl by k závěru, že žalovaná neuhradila žalobkyni smluvenou odměnu ze smlouvy o přepravě [číslo] neboť na fakturu BY0 [číslo] neuhradila ničeho. Absencí náležitého zdůvodnění bylo zasaženo do garantovaných práv žalobkyně na spravedlivý proces obsažené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Proto navrhla zrušení napadeného rozsudku a jeho vrácení soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně jeho změnu a vyhovění žalobě. 5. Žalovaná zopakovala svoji argumentaci uváděnou před soudem I. stupně a navrhla rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu potvrdit jako věcně správný. 6. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dokazování doplnil (ust. § 213 odst. 3 o. s. ř.). 7. Z transakční historie – úhrady částky [číslo] € ze dne [datum], ve spojení se seznamem variabilních symbolů faktur, kterých se platba týká (včetně faktury s variabilním symbolem [číslo] na částku [číslo] €) a e-mailové korespondence stran ze dne [datum] má odvolací soud za prokázané, že žalovaná uhradila žalobci tuto částku jako přepravné z přiloženého seznamu faktur, zahrnující i fakturu s variabilním symbolem [číslo] na částku [číslo] €. 8. Po takto doplněném dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 9. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, které tak mohly být podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu. Rovněž právní hodnocení, které soud I. stupně ze zjištěného skutkového stavu vyvodil, je v zásadě správné. 10. V dané věci se jedná o spor s mezinárodním prvkem, daným jednak osobou žalobkyně zřízenou podle cizího (běloruského) práva se sídlem v [země] republice, jednak povahou nároku vyplývajícím z mezinárodní silniční přepravy. Soud I. stupně správně mlčky dovodil svoji mezinárodní pravomoc v dané věci, neboť nárok žalobkyně se odvíjí jednak z neuhrazené odměny za realizovanou mezinárodní silniční nákladní dopravu a smluvní pokuty za její pozdní úhradu, jednak (ke dni podání žaloby) z nároků za prostoje s přepravou zboží z dalších blíže specifikovaných smluv. Neboť jak Česká republika, tak [země] republika ratifikovala níže uvedenou mezinárodní smlouvu, je mezinárodní příslušnost českých soudů dána sídlem žalované na území České republiky (viz článek 31 odst. 1 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě /CMR/, vyhlášené pod [číslo] Sb. vyhláškou ministerstva zahraničních věcí). Soud I. stupně nepochybil, ani pokud mlčky dovodil rozhodné české právo pro spor, neboť jeho užití vyplývá z dohody stran ve smlouvě o přepravě věci (viz článek 2.1 Smlouvy) a je v souladu s článkem 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy [číslo] (Řím I). 11. Protože výše citovaná Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě neobsahuje ustanovení o nároku na úhradu přepravného, je nutno vyjít z úpravy ust. § 2555 o. z., dle které se smlouvou o přepravě věci dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné. 12. Žalobkyně odvíjí svůj nárok na úhradu přepravného s příslušenstvím ([číslo] € s přísl.) i smluvní pokutu z důvodu pozdní úhrady této přepravy (částky [číslo] €) ze Smlouvy o přepravě věci [číslo] (viz článek 6.9 ve spojení s článkem 5.4 Smlouvy). Ta byla stranami uzavřena dne [datum], přeprava měla být zahájena v České republice dne [datum], zásilka doručena do Ruské federace, na témže místě byla naložena další zásilka a přeprava měla být ukončena vykládkou v České republice dne [datum]. Mezi stranami nebylo sporu, že přeprava byla žalobkyní provedena, sporná byla pouze otázka úhrady přepravného z této smlouvy (proto bylo také nadbytečné provádět dokazování nákladními listy, které by prokázaly pouze provedení přepravy). Proto bylo na žalované, aby svá tvrzení o úhradě smluvní částky za tuto přepravu prokázala. Žalovaná přitom tvrdila a prokazovala, že sama žalobkyně potvrdila úhradu smluvené částky za přepravu [číslo] žalované, a to e-mailem ze dne [datum]. 13. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně e-mailem ze dne [datum] žalované potvrdila, že úhradu z přepravní smlouvy [číslo] má vyfakturovanou fakturou BY0 [číslo], přičemž úhrada této faktury byla v řízení prokázána výše uvedenou transakční historií (ve spojení se seznamem variabilních symbolů fakticky shodných s číslem smlouvy). Tvrzení žalované o úhradě přepravného ze smlouvy [číslo] bylo prokázáno. Žaloba na úhradu přepravného z této smlouvy i smluvní kapitalizované pokuty z důvodu pozdní úhrady této přepravy byla