19 CO 101/2022-179 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,25 % ročně od [datum] do zaplacení a částku [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu požadavku žalobkyně na zaplacení další částky [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok II.), o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl tak, že na ni nemá právo žádný z účastníků (výrok III.), a žalované uložil povinnost k zaplacení soudního poplatku ve výši [částka] (výrok IV.) a k zaplacení náhrady nákladů řízení placených státem ve výši určené samostatným usnesením (výrok V.). 2. Rozhodl tak o žalobě, jíž se žalobkyně jakožto poškozená domáhala vůči žalované pojišťovně pojistného plnění z pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motorového vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka], a to v souvislosti s dopravní nehodou ze dne [datum], kdy byla žalobkyně sražena předmětným vozidlem při přecházení vozovky po přechodu pro chodce v ulici [ulice], [obec a číslo]. Žalobkyně při této dopravní nehodě utrpěla závažné zranění, které si vyžádalo náročnou léčbu včetně několika reoperací a jehož nepříznivé následky přetrvávají u žalobkyně dosud. 3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, neboť měla za to, že veškeré důvodné nároky žalobkyně již byly uhrazeny, když žalobkyně obdržela na náhradě bolestného částku celkem [částka]. 4. Soud prvního stupně vyšel po skutkové stránce ze zjištění, že k výše uvedené dopravní nehodě došlo a že za ni odpovídá řidič předmětného vozidla, ohledně něhož bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem u žalované pojišťovny. Dále měl za zjištěné rovněž zranění žalobkyně, průběh jeho léčení, jakož i přetrvávající následky, které byly podrobně popsány ve zpracovaném znaleckém posudku MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. Znalec přitom dospěl k závěru, že charakteru zranění, jeho rozsahu a závažnosti, jakož i náročnému způsobu léčení zahrnujícího i 3 následné reoperace odpovídá bolestné určené podle [anonymizováno] k odškodňování nemajetkových újem podle § 2958 o. z., kterou vzalo dne [datum] na vědomí občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), v částce celkem [částka]. Dále znalec posuzoval rovněž přetrvávající následky úrazu, tyto hodnotil rovněž postupem vycházejícím z [anonymizována dvě slova] a dospěl k částce [částka], odpovídající zjištěnému omezení žalobkyně v zapojení do společnosti v rozsahu 2,97 %. 5. Po právní stránce vyšel soud prvního stupně z právní úpravy obsažené v ustanovení § 2958 o. z. a konstatoval, že žalobkyni náleží bolestné a náhrada za ztížení společenského uplatnění v rozsahu zjištěném znaleckým posudkem. Podle ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPovRuč“) se na tuto újmu vztahuje povinné pojištění odpovědnosti sjednané u žalované pojišťovny. Žalobkyni proto přiznal náhradu za ztížení společenského uplatnění (v plném rozsahu), jakož i nedoplatek bolestného v částce [částka], obojí včetně požadovaného příslušenství. Ve zbytku pak podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze zčásti, a to v rozsahu srovnatelném se žalovanou. Právo na náhradu proto nepřiznal žádnému z účastníků. 7. Současně soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalované k zaplacení soudního poplatku za žalobu, a to podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ [anonymizováno]“). 8. Konečně pak soud prvního stupně uložil žalované také povinnost k náhradě nákladů řízení placených státem podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že konkrétní částka náhrady bude určena samostatným usnesením. 9. Proti tomuto rozsudku, a to proti zamítavému meritornímu výroku II. a akcesorickému výroku III. o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně odvolání, v němž nesouhlasí s určením konkrétní částky bolestného. Trvá na vyčíslení bolestného podle posudku MUDr. [příjmení], neboť znalec [příjmení] [příjmení], z jehož posudku soud prvního stupně vycházel, nesprávně neaplikoval některé položky, ačkoli to bylo s ohledem na zjištěná zranění žalobkyně namístě. Žalobkyně takto trvala na tom, že v případě zlomenin by mělo být zvlášť hodnoceno také související zhmoždění okolní tkáně, neboť i samotná [anonymizována dvě slova] (jež má doporučující povahu) stanoví, že pro zjištění výsledné hodnoty bolestného je třeba sečíst body odpovídající jednotlivým bolestivým stavům a v jejich rámci i jednotlivým položkám. Tyto jednotlivé položky pak nezahrnují další zranění. Nakolik i sám znalec [příjmení] [příjmení] při svém výslechu potvrdil, že při zlomenině kosti dochází vždy také ke zhmoždění okolní tkáně, měl s ohledem na to aplikovat také tyto související položky. Žalobkyni proto náleží také odškodnění za zhmoždění stěny hrudníku (související se zhmožděním plic) v částce [částka] (10 bodů podle položky S202), za podvrtnutí a natažení krční páteře (související se zlomeninou obratle) v částce [částka] (30 bodů podle položky S232), za zhmoždění levého ramene (související se zlomeninou klíční kosti) v částce [částka] (20 bodů podle položky S400) a za zhmoždění jiných a neurčených částí bérce (související se zlomeninou holenní kosti) v částce [částka] (10 bodů podle položky S801). Dále žalobkyně trvala rovněž na tom, že zvlášť by mělo být hodnoceno také bolestné související s intubací v průběhu jednotlivých [anonymizováno], a to s odkazem na položky [anonymizováno] a [anonymizováno] (cizí těleso v hrtanu a v průdušnici), nakolik koneckonců i znalec [příjmení] [příjmení] při svém výslechu potvrdil, že se nejedná o fyziologický stav (přesto jej však z pohledu bolestného nijak nehodnotil). V neposlední řadě pak žalobkyně připomněla i psychickou poruchu, která se u ní následkem úrazu rozvinula a žalobkyni dlouhodobě zatěžovala. Není přitom relevantní, že [anonymizována dvě slova] s touto položkou výslovně nepočítá (žalobkyně zde odkázala na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1564/20). Žalobkyně svůj nárok v tomto ohledu opřela o nařízení vlády č. 276/2015 Sb., které pod položkou [anonymizováno] Přílohy [číslo] hodnotí rovněž akutní a stresový [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], a to v rozmezí 100 až 200 bodů. Vzhledem k dlouhodobému působení této [anonymizováno] žalobkyně žádá odškodnění v úrovni 200 bodů, tj. [částka] (při hodnotě bodu [částka] pro rok [rok]). Argumentaci soudu prvního stupně vycházející z toho, že žalobkyně byla již v minulosti [anonymizována dvě slova], žalobkyně odmítla s tím, že její stav byl v době před nehodou plně kompenzovaný a nárok na související odškodnění nemůže vylučovat; nadto žalobkyně v době před nehodou netrpěla předmětnou posttraumatickou stresovou poruchou, nýbrž jinými obtížemi. Znalec [příjmení] [příjmení] pak tento stav hodnotil pouze v rozsahu ztížení společenského uplatnění, a to jen v rámci položky D240 (zvládání obtíží a jiných psychických nároků) a nadto pouze v nejnižším možném rozsahu 5 %. Konečně pak žalobkyně žádala navýšení bolestného, a to zejména s ohledem na celkovou značnou dobu léčení (53 měsíců), která několikanásobně překročila dobu obvyklou ([číslo] týdnů). V té souvislosti žalobkyně připomněla, že takové navýšení bolestného umožňovala vyhláška č. 440/2001 Sb. v ustanovení § 7 odst. 3, a odkázala na související judikaturu zejména Nejvyššího soudu. Za přiměřené by žalobkyně považovala navýšení na dvojnásobek základního bolestného. Závěrem proto žalobkyně navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že i ohledně částky, která byla soudem prvního stupně zamítnuta, bude žalobě vyhověno, a to včetně souvisejícího příslušenství. 10. Žalovaná se ve svém vyjádření s napadeným rozhodnutím ztotožnila, odvolání žalobkyně považuje za nedůvodné a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. 11. Po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je opodstatněné pouze zčásti. 12. Odvolací soud nejprve na tomto místě konstatuje, že soud prvního stupně při svém rozhodnutí vyšel z řádně provedeného dokazování, na jehož základě zjistil skutkový stav věci v rozsahu umožňujícím o ní rozhodnout. Na správná a úplná zjištění soudu prvního stupně proto i odvolací soud pro stručnost odkazuje a sám z nich dále vychází. 13. Takto zjištěný skutkový stav pak soud prvního stupně v zásadě správně hodnotil i po právní stránce. Jeho závěru, že žalobkyni náleží vůči žalované pojišťovně přím