19 CO 73/2022-129 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví označeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu s požadavkem náhrady nemajetkové újmy podle z. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen„ OdpŠk“) /výrok I./a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku /výrok II./. 2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobci byl dne [datum] zadržen Policií ČR řidičský průkaz z důvodu pozitivního testu (Drug Wipe 5S) na kokain. Oznámením o zahájení řízení o zadržení řidičského průkazu Městského úřadu Brandýs nad Labem – [příjmení] [jméno], Odboru dopravy, oddělení správního řízení, („ správní orgán“) ze dne [datum], vydaným ve věci sp. zn. OD [číslo], bylo proti žalobci zahájeno řízení o zadržení řidičského průkazu. Usnesením správního orgánu ze dne [datum], sp. zn. OD [číslo], byla věc předmětného přestupku odložena bez zahájení řízení o přestupku, neboť toxikologické vyšetření krve neprokázalo přítomnost kokainu ani jeho metabolitu. Usnesením správního orgánu ze dne [datum], sp. zn. OD [číslo], bylo z téhož důvodu zastaveno řízení o zadržení řidičského průkazu, když odpadl důvod zadržení. Téhož dne byl žalobci vrácen řidičský průkaz. Žalobce v roce 2017, tj. v kalendářním roce bezprostředně předcházejícím těmto událostem, vykonával samostatnou výdělečnou činnost v oblasti filmů, videozáznamů a televizních programů, pořizování zvukových nahrávek a hudební vydavatelské činnosti. 3. Po právním zhodnocení skutkových zjištění soud I. stupně (vázán právním názorem odvolacího soudu ve zrušujícím usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 Co 33/2021-63) dovodil, že použití falešně pozitivního testu na drogy Policií ČR je nesprávným úředním postupem. Jelikož se tak stalo při silniční kontrole, tj. v rámci dohledu na bezpečnost a plynulost silničního provozu, který dle § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 2/1969 Sb., [obec] národní rady o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy [obec] socialistické republiky, v platném znění, spadá do působnosti Ministerstva vnitra, jednal za žalovanou s tímto ministerstvem. Žalobce neunesl břemeno tvrzení vzniku nemajetkové ani břemeno důkazní. Žalobce ani po poučení dané soudem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nedoplnil v dostatečném rozsahu tvrzení ohledně vzniku nemajetkové újmy, resp. důkazy, které soudu předložil, nebyly způsobilé prokázat existenci újmy ani její rozsah. K argumentaci žalobce rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2865/2015, vyslovil názor, že tento judikát ulehčuje toliko břemeno důkazní. Nic však nemění na povinnosti žalobce nemajetkovou újmu řádně tvrdit. Navíc, i břemeno důkazní je na základě uvedené judikatury ulehčeno pouze„ v situacích, kdy je prima facie zřejmé, že jakékoliv osobě ve stejném postavení by za stejných okolností újma rovněž vznikla“. Žalobce by tedy musel v prvé řadě takovéto okolnosti (např. konkrétní omezení jeho výdělečné činnosti a s tím spojené objektivní obtíže) tvrdit a prokázat, což se nestalo. Závěr, že znemožnění řízení motorových vozidel po dobu jednoho měsíce obecně vede ke vzniku nemajetkové újmy, nelze dle soudu I. stupně učinit, neboť u řady osob takovýto následek zjevně nenastává (zejména tzv. sváteční jezdci), a není tedy obecným pravidlem. 4. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. S poukazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2865/2015, vyslovil názor, že za účelem posouzení újmy žalobce bylo nezbytné prokázat postavení žalobce v době neoprávněného zadržení řidičského průkazu a posoudit, zdali by nemožnost řídit motorová vozidla představovala objektivně újmu i pro jinou osobu v obdobném postavení. Žalobce výpisem z živnostenského rejstříku, daňovým přiznáním za rok 2017 a podpůrně i snímky ze své činnosti, prokázal, že se dlouhodobě věnuje podnikatelské činnosti, a to jako zvukař a zvukový technik. Je tak zřejmé, že se musí dostavovat na místa konání jednotlivých akcí i s rozměrnou technikou, kterou ke své práci potřebuje. Tyto akce se přitom nekonají pouze na místech dostupných prostředky hromadné dopravy. Soud I. stupně tak měl posoudit, zdali by kterákoliv osoba v obdobném postavení jako žalobce považovala za újmu, že by při těchto činnostech nemohla řídit motorová vozidla. Zdůraznil, že provedené důkazy plně prokazují, že na straně žalobce došlo v důsledku nemožnosti řídit motorová vozidla ke vzniku nemajetkové újmy. Poukázal přitom na závěry rozsudku Městského soudu v Praze v prakticky totožném případě, kdy tento soud dovodil vznik nemajetkové újmy ve výši [částka] denně, když vycházel z částky odškodnění přiznávané v průtahových řízeních. Žalobce však zastává názor, že není možné srovnávat nepřiměřenou délku řízení a nemožnost řídit motorová vozidla, neboť ztráta řidičského oprávnění na rok představuje podstatně závažnější újmu, než prodlužování řízení, které ani nemusí mít podstatnější význam pro jeho účastníka. V daném případě by mělo odškodnění vycházet ze z. č. 324/2021 Sb., o jednorázovém odškodnění subjektů dotčených mimořádnou událostí v areálu muničních skladů [obec] [část obce], a dosahovat minimálně částky [částka] denně. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žalované ukládá povinnost zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím a nahradit náklady řízení, popř., aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 5. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku coby věcně správného. Srovnání následků nemožnosti řídit motorová vozidla s následky mimořádné událostí v areálu muničních skladů [obec] [část obce] označila za nepřípadné. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a odvolání žalobce shledal částečně důvodným. 7. Odvolací soud zrušil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 Co 33/2021-63 rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 38 C 134/2019-48 (první rozhodnutí v dané věci) s odkazem na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], č. j. IV. ÚS 2009/20. V obdobné věci vyslovil Ústavní soud názor, že 1/„ součástí požadavků na demokratický právní stát je rovněž povinnost nést odpovědnost za jednání jeho orgánů, či za jednání, kterým orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Je-li jednotlivec povinen snášet zásahy, popř. úkony prováděné orgány veřejné moci, musí mít v demokratickém právním státě podle čl. 1 odst. 1 Ústavy k dispozici prostředky ochrany a nápravy, a to včetně odškodnění podle čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny, prokáže-li se, že nejednal jakkoli protiprávně a postupem, popř. úkony orgánů veřejné moci (zde policií), bylo zasaženo nezákonně do jeho základních práv a svobod. Pro budování důvěry občanů v materiální právní stát je důležité, aby každá majetková újma způsobená nesprávným úředním postupem či nezákonným zásahem veřejné moci proti jednotlivci byla odčiněna“. 2/„ V demokratickém právním státě je nepřípustné, aby v důsledku toho, že orgán veřejné moci použije při silniční kontrole motorového vozidla orientační test na přítomnost drog v těle řidiče, jehož výsledky jsou falešně pozitivní, nesl jakékoliv negativní materiální následky jednotlivec“. 3/ Z pohledu naplnění podmínek odpovědnosti státu za škodu v posuzované věci je významné, že stěžovateli vznikla skutečná újma prokazatelným nesprávným úředním postupem státu (použitím falešně pozitivního – tedy nesprávného – testu na drogy, za který nese odpovědnost stát), přičemž újma stěžovatele spočívala v nemožnosti řídit motorové vozidlo“. 8. Soud I. stupně v souladu se závěry citovaného nálezu Ústavního soudu správně dovodil, použití falešně pozitivního testu na drogy Policií ČR je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Za nesprávný však považuje odvolací soud závěr soudu I. stupně, že žalobce neprokázal vznik nemajetkové újmy. 9. Na rozdíl od soudu I. stupně považuje odvolací soud za přiléhavý odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2865/2015, v odůvodnění kterého Nejvyšší soud v obdobném případě dovodil, že ze samotné povahy nemajetkové újmy, která je dána vnitřními prožitky člověka, plyne, že je vznik nemajetkové újmy prokazatelný jen obtížně. Vznik nemajetkové újmy se zpravidla dovodí tehdy, jestliže by jakákoliv osoba ve stejném postavení jako poškozený mohla výkon veřejné moci a jeho následky vnímat úkorně, jinak řečeno, vznik nemajetkové újmy není třeba dokazovat v situacích, kdy je na první pohled zřejmé, že jakékoli osobě ve stejném postavení by za stejných okolností újma rovněž vznikla. Žalobce tvrdil, že podniká jako zvukař a zvukový technik. V této souvislosti se musí dostavovat na místa konání jednotlivých akcí i s rozměrnou technikou a zároveň potřebuje být připraven přivést chybějící vybavení apod. N