20 CO 154/2022-175 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení [částka], [částka] a placení [částka] měsíčně počínaje [anonymizováno] [rok] do [datum] a žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala valorizované náhrady za ztrátu na výdělku, náhrady nákladů na péči o domácnost a měsíční renty z titulu náhrady škody na zdraví, která jí byla způsobena při provozu vozidla, pojištěného u žalované, jeho řidičem [jméno] [příjmení] dne [datum], vůči němuž jí byly přiznány uvedené nároky rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka]. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že není ve sporu pasivně věcně legitimována, věcná legitimace svědčí [obec] kanceláři pojistitelů. 2. Soud I. stupně zjistil, že dne [datum] došlo k uvedené pojistné události a rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka] byla [jméno] [příjmení] v řízení, jehož se účastnila [ulice] státní pojišťovna jako vedlejší účastnice, uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu za ztížení společenského uplatnění a platit jí pravidelnou měsíční rentu jakožto rozdíl mezi průměrným výdělkem a výší invalidního důchodu. Konstatoval, že podle § 27 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (ZPO) se u škodných událostí, které nastaly před [anonymizována dvě slova] [rok], a nároků z nich vzniklých, postupuje podle dosavadních právních předpisů. Škodící vozidlo bylo ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) vyhl. Ministerstva financí ČSR č. 123/1974 Sb., kterou se stanoví rozsah a podmínky zákonného pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorových vozidel, účinné od 1. 1. 1975 do [datum], zákonně pojištěno z odpovědnosti za škody, způsobené jeho provozem, u [obec] státní pojišťovny. Podle § 8 odst. 1 vyhl. č. 123/1974 Sb. náhradu platí pojišťovna poškozenému; poškozený však nemá právo na plnění proti pojišťovně, s výjimkou případu uvedeného v § 9. O takový případ se v posuzované věci nejedná, neboť provozovatel a řidič [příjmení] [příjmení] byl uvedeným rozsudkem uznán povinným zaplatit žalobkyni náhradu škody na zdraví. Podle 29 odst. 1 ZPO práva a povinnosti [právnická osoba] vzniklé ze zákonného pojištění přecházejí dnem [datum] na [anonymizováno]. Tato práva a povinnosti uplatňuje a vykonává jménem a na účet [právnická osoba], a to včetně zastupování [anonymizováno] před soudy při rozhodování o právech či povinnostech ze zákonného pojištění, zejména v souvislosti s poskytováním náhrad poškozeným a uplatňováním práva na náhradu vyplacených částek proti pojištěným. S odkazem na citovanou právní úpravu a z ní vyplývající nedostatek věcné pasivní legitimace žalované soud I. stupně žalobu zamítl. Žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení na základě § 150 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) z důvodu osobní situace žalobkyně, u níž jsou plněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků a byla jí ustanovena zástupkyně pro řízení. 3. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Zdůraznila, že [ulice] státní pojišťovna vystupovala u Okresního soudu v Olomouci jako vedlejší účastnice na straně žalovaného a dovozovala, že ustanovení § 29 odst. l ZPO se v daném případě neuplatní a věcná pasivní legitimace nadále svědčí žalované, nikoliv [obec] kanceláři pojistitelů. V tomto názoru žalobkyni utvrzuje dlouhodobý postup žalované, která jí opakovaně některá plnění, vztahující se k předmětné pojistné události, vyplácela. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně dalšímu řízení. Žalovaná navrhla s odkazem na své stanovisko k žalobě potvrzení napadeného rozsudku a uvedla, že v předmětné věci není pasivně legitimována ani [ulice] [anonymizováno] pojistitelů. 4. Žalobkyně uplatnila odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. Odvolání však důvodným neshledal a může pouze zopakovat správné právní závěry soudu I. stupně, podporované i recentní judikaturou Nejvyššího soudu ČR, který v rozhodnutí sp.zn. [spisová značka], uzavřel, že ve sporu o pojistné plnění z titulu přímého nároku poškozeného proti pojistiteli odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla při dopravní nehodě, k níž došlo před [datum], je pasivně legitimovaným subjektem [ulice] [anonymizováno] pojistitelů, i když škoda vznikla až po tomto datu. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí vysvětlil, že v důsledku nahrazení dosavadního systému zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem na systém povinného smluvního pojištění vstoupila podle § 29 odst. l ZPO do dosud monopolního postavení [obec] státní pojišťovny a [obec] pojišťovny jako jejího nástupce [ulice] [anonymizováno] pojistitelů jako profesní organizace pojistitelů, zřízená § 18 odst. 1 zákona k plnění stanovených úkolů v rámci nového systému, která je tak povinna namísto dosavadního pojistitele poskytnout plnění poškozenému tam, kde mu vznikl přímý nárok. Na tom nic nemění, že [ulice] pojišťovna byla pověřena zastupování této [anonymizováno], ovšem jejím jménem a na její účet, z čehož vyplývá, že případná žaloba musí směřovat pro [obec] kanceláři pojistitelů. V předmětné věci ovšem žalobkyni ani přímý nárok na plnění pojišťovny podle §§ 8 a 9 v rozhodné době účinné vyhl.č. 123/74 Sb., přiznávající přímý nárok poškozeného na plnění vůči pojišťovně jen v případě neznámé osoby škůdce, ani nevznikl a svou žalobu tak musí směřovat nikoliv vůči žalované nebo [obec] kanceláři pojistitelů, ale vůči přímému škůdci, resp. za podmínek § 470 odst. l zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013, proti jeho dědicům. Žalovaná, která náhradu škody za škůdce v rámci zákonného pojištění plní, může být takového sporu účastna právě jen jako vedlejší účastnice. Soud I. stupně proto žalobu správně zamítl pro nedostatek věcné pasivní legitimace žalované a odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení. 5. O náhradě nákladů řízení odvolacího rozhodl odvolací soud obdobně podle §150 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř., z důvodů na straně žalobkyně, která je [anonymizována dvě slova] a její majetkové poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků (jež jí také bylo usnesením soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] přiznáno a usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] jí byla ustanovena procesní zástupkyně). Odvolací soud z obsahu spisu nezjistil, že by mezi žalovanou a žalobkyní před podáním žaloby probíhala komunikace, v jejímž rámci by žalovaná žalobkyni nabízela možné varianty vyřešení její situace, na což se žalovaná odvolávala v souvislosti s předestřením možného postupu dle § 150 o.s.ř. odvolacím soudem.