20 CO 32/2022-240 — Městský soud v Praze

1. Napadaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka]. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení uvedené částky z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. [spisová značka] (posuzované řízení). Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že délka posuzovaného řízení byla přiměřená a žalobkyni nemajetkové újma nevznikla. 2. Soud I. stupně zjistil z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, pod sp.zn. [spisová značka] průběh posuzovaného řízení, podrobně popsaný v odstavci 7 odůvodnění napadeného rozsudku. Řízení bylo zahájeno žalobou, podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 dne [datum], kterou se [právnická osoba] domáhala na žalobkyni v procesním postavení žalované zaplacení částek [částka], [částka] a [částka] s příslušenstvím z neuhrazených faktur za dodávky plynu. Ve věci byl vydán platební rozkaz, bylo rozhodováno o místní nepříslušnosti, žalovaná opakovaně žádala o odročení jednání, k jejímu návrhu bylo řízení od [datum] do [datum] přerušeno, dále žádala o ustanovení zástupce a nezaplatila k výzvě soudu zálohu na provedení důkazu navrhovaným znaleckým posudkem. Rozsudkem ze dne [datum] bylo žalobě vyhověno a řízení o odvolání žalované bylo soudem I. stupně zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Toto rozhodnutí bylo odvolacím soudem zrušeno po jeho dodatečném zaplacení žalovanou a po zrušení rozsudku usnesením ze dne [datum] byl podán znalecký posudek z oboru písmoznalectví a po opakovaném odročování jednání na žádost žalované byla žaloba rozsudkem ze dne [datum] zamítnuta. Žalovaná se odvolala proti nákladovému výroku, o čemž bylo rozhodnuto usnesením odvolacího soudu ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum]. 3. Soud I. stupně s odkazem na ustanovení § 1, §13 odst. 1, § 15, § 22 odst. 1, § 31a zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon) konstatoval, že celková délka posuzovaného řízení ve vztahu k žalobkyni činila od doručení žaloby dne [datum] do [datum], probíhalo ve věci samé na dvou stupních soudní soustavy, bylo po skutkové i hmotněprávní stránce mírně složitější, významně bylo složité po stránce procesní mimo jiné s ohledem na žádosti žalované. Žalobkyně se na délce řízení podílela opakovanými žádostmi o odročení jednání, odmítnutím doložením majetkových poměrů k žádosti o ustanovení advokáta, zaplacením soudní poplatku až v odvolacím řízení, což mělo na průběh řízení podstatný vliv. Význam předmětu řízení pro žalobkyni soud I. stupně zhodnotil jako nízký, neboť se jednalo o peněžitou částku cca [částka], kterou nelze s ohledem na majetkové poměry žalobkyně, jež vlastní velké množství různých nemovitostí, považovat za významnou (k tomu poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. [spisová značka]). Soud I. stupně dále s odkazem na judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], [spisová značka]) poukázal na skutečnost známou mu z úřední činnosti, že žalobkyně byla či je účastnicí více než 20 soudních řízení. V posuzovaném řízení detekoval ojedinělý mírný průtah v období od [datum], kdy bylo nařízeno jednání na [datum], do [datum], kdy žalobkyně požádala o odročení jednání, který shledal s poukazem na jmenovanou judikaturu ESLP při globálním pohledu na řízení tolerovatelným. Na základě posouzení uvedených kritérií dovodil, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí náhradového zákona a k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě a nevznikl jí nárok na přiměřené zadostiučinění za tvrzenou újmu. Žalobu s tímto odůvodněním zamítl a procesně úspěšné žalované přiznal podle § 142 odst. 1, ve spojení s § 151 odst. 3 a § 137 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) plnou náhradu nákladů řízení. 4. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž dovozovala, že závěr soudu I. stupně je„ extrémistický“ a je jím popíráno její právo na spravedlivý proces. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR dovozovala, že řízení trvající [anonymizováno] roku nemůže být přiměřeně dlouhé a že posuzované řízení trvalo trojnásobně déle, než je obvyklé. Zdůraznila dále svůj věk s poukazem na to, že u účastníků ve věku nad 75 let se presumuje vyšší význam předmětu řízení a zopakovala v řízení již řešenou námitku podjatosti rozhodující soudkyně s poukazem na to, že zamítla i jiný její nárok, což bylo odvolacím soudem změněno. Dovozovala dále, že je„ vystavována útokům“ ze strany žalované ohledně jejího majetku, kterým rozhodující soudkyně v rámci své podjatosti přisvědčuje, což je projevem„ komunistické třídní nenávisti“ a napadené rozhodnutí je„ formou materializace negativního vztahu s soudkyně vůči žalobkyni a jejímu zástupci“. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, za současného vyloučení soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení]. 5. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku a ve vyjádření k odvolání argumentovala ve prospěch jeho správnosti. Zdůraznila, že není možno vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by mohla být pokládána za přiměřenou, ale je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu, shodně je třeba individuálně z pohledu vícero kritérií hodnotit i vyšší věk účastníka řízení a význam předmětu řízení pro něj. Soud I. stupně přiléhavě poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], podle něhož se k osobním a majetkovým poměrům účastníka posuzovaného řízení přihlíží. 6. Z obsahu odvolání lze dovodit uplatnění odvolacích důvodů ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a), e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení, jež jeho rozhodnutí předcházelo, v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř., odvolání však opodstatněným neshledal. O žalobkyní v průběhu řízení vznesené námitce podjatosti rozhodující soudkyně, opřené o shodné nezpůsobilé důvody ve smyslu § 14 odst. 4 o.s.ř., bylo již rozhodnuto usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] němž nadřízený soud žalobkyni dostatečně podrobně vysvětlil, že z rozhodnutí soudkyně v jiné věci žalobkyně ani z jejího postupu v řízení nelze dovozovat její podjatost. Opakování této námitky v rámci odvolání je proto nezpůsobilým odvolacím důvodem. 7. K porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona náhradového zákona ve smyslu konstantní judikatury nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná (zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu), tj. působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka, tolerovat. Za porušení zásady rychlosti řízení ve smyslu nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 náhradového zákona je třeba považovat takový postup soudu v řízení, který neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci, a kdy délka řízení tkví v příčinách, vycházejících z působení soudu v dané věci zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka]). Z uvedeného vyplývá, že nepřiměřenou délku řízení nelze dovozovat jen z doby, po kterou řízení trvalo, byť se účastníku subjektivně jevila jako dlouhá. Přiměřenost délky řízení je třeba vždy poměřovat jeho konkrétními okolnostmi a zejména působením soudu v jeho rámci. 8. V předmětné věci nelze soudu vyknout žádné jednání, jež by mělo zásadní vliv na délku posuzovaného řízení. Oproti závěru soudu I. stupně odvolací soud neshledal v průběhu řízení ani žádný„ průtah“. Období mezi [datum] do žádosti žalobkyně v procesním postavení žalované o odročení [datum] nelze takto posuzovat, neboť ve věci bylo nařízeno jednání na [datum] a v mezidobí neměl soud čeho konat, nelze tedy na jeho straně spatřovat neodůvodněnou nečinnost. Délka posuzovaného řízení nebyla v žádném jeho okamžiku zapříčiněna soudem jako orgánem veřejné moci, ale je