20 CO 332/2022-69 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobci domáhali na žalované každý zaplacení [částka] a žalobcům uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalované náhradu nákladů [anonymizováno] ve výši [částka]. Žalobci se uvedené částky domáhali z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jim měla vzniknout ztrátou jejich nenarozeného dítěte v důsledku spontánního potratu žalobkyně ve výkonu trestu odnětí svobody na základě jejího pravomocného odsouzení, neboť soud včas nerozhodl o její žádosti o odklad výkonu trestu. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, nesporovala, že žalobci u ní uplatnili předmětný nárok dne [datum], a vznesla námitku jeho promlčení. 2. Soud I. stupně zjistil z obsahu spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. [spisová značka] průběh [anonymizováno] o výkonu trestu žalobkyně, podrobně popsaný ve 3. odstavci rozsudku. Žalobkyně byla rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j.: [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] s právní mocí dne [datum] odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře šest a půl roku, který měla nastoupit v [anonymizováno] [rok]. Dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k nastoupení výkonu trestu a poté opakovaně ([datum] a [datum]) žádala o odklad výkonu trestu nejprve z důvodu špatného psychického stavu a následně z důvodu gravidity, doložila [anonymizována dvě slova], ale nedoložila těhotenský průkaz. Soud těhotenství žalobkyně ověřoval dotazy na lékaře a žalobkyni, o žádostech žalobkyně rozhodnuto nebylo. Opakovaně byla žalobkyně vyzvána k nastoupení výkonu trestu [datum], odmítla soudu sdělit jméno ošetřujícího lékaře a dne [datum] doplnila těhotenský průkaz, který měla vystavit [anonymizována dvě slova] [obec] Příkaz k dodání do výkonu trestu byl odvolán, uvedená [anonymizováno] však následně k dotazu soudu sdělila, že nemá záznam o vyšetření žalobkyně. Dne [datum] podala žalobkyně další žádost o odklad výkonu trestu a téhož dne byla na základě příkazu ze dne [datum] dodána do výkonu trestu odnětí svobody, kde [datum] spontánně potratila. Žalobkyně byla z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěna usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], s právní mocí dne [datum]. Žalobci dne [datum] uplatnili nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] pro každého z nich z důvodu nesprávného úředního postupu Krajského soudu v Brně v [anonymizováno], vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná požadavkům žalobců nevyhověla ani zčásti, což jim sdělila svým stanoviskem ze dne [datum]. Dále soud I. stupně zjistil, že žalobce hovořil v reportáži na portálu [anonymizována dvě slova] dne [datum] o potratu žalobkyně ve věznici, současně uvedl, že manželku s dětmi pravidelně navštěvují. 3. Soud I. stupně s odkazem na [ustanovení pr. předpisu] o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon) a § [ustanovení pr. předpisu] dovodil, že uplatněný nárok je promlčený. Konstatoval, že pro počátek běhu promlčecí doby u nároku na náhradu nemajetkové, způsobené nesprávným úředním postupem, je rozhodující, kdy se poškození dozvěděli o vzniku újmy, nikoliv zda a kdy se dozvěděli o tom, že šlo o postup nesprávný, případně v čem nesprávnost spočívala (srov. usnesení [název soudu] sp.zn. [spisová značka]). Žalobci se dozvěděli o vzniku nemajetkové újmy dne [datum], resp. žalobce b) nejpozději datem reportáže ze dne [datum], kde uvádí podrobnosti potratu žalobkyně a), a uplatnili žádost o odškodnění u žalované dne [datum] po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty. Žalovaná důvodně vznesla námitku promlčení, soud I. stupně proto žalobu zamítl, aniž se zabýval podmínkami vzniku nároku žalobců. Námitku promlčení neshledal rozpornou s dobrými mravy, jimž námitka promlčení zásadně neodporuje, neboť institut promlčení přispívá k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy bylo výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty ničím nezavinil a vůči němu se takové situace zániku nároků v důsledku promlčení byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti přitom musely být naplněny v takové výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Soud I. stupně poukázal na to, že uplatnění námitky promlčení nebylo shledáno rozporným s dobrými mravy ani v případě, kdy se příslušné ministerstvo nevyjádřilo ve lhůtě, dané [ustanovení pr. předpisu] (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]), neboť bez ohledu na postup žalované má žalobce zachovanou možnost uplatnit svůj nárok u soudu včas. Doplnil, že tvrzení žalobkyně a) o obavě uplatnit nárok na odškodnění z důvodu rozhodování o jejím podmínečném propuštění vyvrací široká medializace jejího případu, jakož i jeho přezkum ombudsmankou a uzavřel, že žalobcům nic nebránilo uplatnit svůj nárok včas. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobu zamítl a podle [ustanovení pr. předpisu] přiznal procesně úspěšné žalované náhradu nákladů [anonymizováno]. 4. Proti rozsudku podali žalobci včasné odvolání [anonymizováno], že ve věci je nepochybně dán nesprávný úřední postup, neboť soud nerozhodl bezodkladně o odkladu výkonu trestu žalobkyně a) a s odkazem na judikaturu (rozhodnutí [název soudu] sp.zn. [spisová značka], rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp.zn. [ústavní nález]) namítli rozpor námitky promlčení s dobrými mravy. Dovozovali, že výkon odnětí svobody bránil žalobkyni a) v uplatnění nároku, jakkoliv byla v kontaktu se žalobcem b) i se svým obhájcem, při návštěvách však byly přítomné její děti, další odsouzení a dohled vězeňské služby a nebyl prostor k probírání tak intimní věci. Žalobci proto mohli věc v klidu probrat až po propuštění žalobkyně a) z výkonu trestu odnětí svobody dne [datum]. Medializace případu měla na žalobkyni a) ve výkonu trestu negativní dopad, bezdůvodně byla v rámci věznice stěhována a tím utvrzována v tom, že pokud„ humbuk“ kolem jejího případu neutichne, nemá počítat s podmíněným propuštěním. Žalobci uzavřeli, že ke vznesené námitce promlčení by nemělo být přihlíženo a navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a jejich žalobě vyhověl. 5. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku a argumentaci žalobců označila za účelovou. Poukázala na to, že žalobcům byly veškeré okolnosti věci známé nejpozději dnem natáčení uvedené reportáže, žalobkyně a) byla v [anonymizována dvě slova] právně zastoupena a v době výkonu trestu byla vůči orgánům veřejné moci procesně aktivní, nebyl proto důvod neuplatnit předmětný nárok, zejména jestliže se žalobci podíleli na medializaci případu. Žalovaná s odkazem na jmenovanou judikaturu dovozovala, že uplatnění námitky promlčení není prostředkem, jež by měl poškodit účastníka právního vztahu a že časově neomezené uplatňování práv je neslučitelné s principem právní jistoty. 6. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání, z jehož obsahu se podává uplatnění odvolacího důvodu ve smyslu § 205 odst. l písm. g) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř. a odvolání neshledal opodstatněným. Jak již uvedl soud I. stupně, institut promlčení nároku je institutem zákonným, jehož účelem je vést věřitele k tomu, aby uplatnil své právo bez zbytečného otálení v duchu zásady vigilantibus iura skripta sunt (právo přeje bdělým) a zamezit i z hlediska ochrany dlužníka a právní jistoty existenci dlouhodobě nevypořádaných právních vztahů. Posouzení námitky promlčení jako rozporné s dobrými mravy musí být odůvodněno výjimečnými okolnostmi. Soudní judikatura se ustálila na závěru, že jako rozpornou s dobrými mravy lze námitku promlčení posoudit jen zcela výjimečně v případě, kdy by byla výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by byl zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby nepřiměřené tvrdým postihem ve srovnáním s charakterem uplatňovaného práva a důvody jeho včasného neuplatnění. Tyto okolnosti přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] nebo rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. [ústavní nález], sp. zn. [ústavní nález]). 7. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že v předmětné věci nejsou dány okolnosti, naplňující uvedené předpoklady. Skutečnost