20 CO 36/2022-89 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení [částka] s příslušenstvím a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Žalobkyně se uvedené částky domáhala z titulu náhrady škody, jež jí měla vzniknout rozhodnutím o zajištění [částka] a dále [anonymizována dvě slova] [příjmení] v rámci trestního stíhání [jméno] [příjmení] (společníka a jednatele žalobkyně) pro [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení § 240 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, usnesením policejního orgánu ze dne [datum], čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], proti němuž podaná stížnost byla zamítnuta. Trestní stíhání [jméno] [příjmení] bylo zastaveno usnesením Krajského státní zastupitelství v Brně, pobočka ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací], které nabylo právní moci [datum]. Žalobkyně dovozovala, že zajištění věcí bylo v důsledku nezákonnosti trestního stíhání [jméno] [příjmení] nezákonné a že jí vznikla škoda na nákladech jejího právního zastoupení a na zákonném úroku z prodlení ze zajištěných peněžních částek ode dne následujícího po jejich faktickém zajištění při domovní prohlídce dne [datum] do jejich vrácení (eura byla vrácena dne [datum] na účet žalobkyně, maďarské forinty byly vráceny v hotovosti dne [datum]). Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni [datum] a navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že ve věci není dán odpovědnostní titul, spočívající v nezákonném rozhodnutí, neboť rozhodnutí o zajištění věcí nebylo zrušeno pro nezákonnost, k čemuž poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). 2. Soud I. stupně zjistil průběh řízení, vedeného Krajským státním zastupitelstvím v [obec] pod sp. zn. [spisová značka], podrobně popsaný v odstavci 3 napadeného rozsudku. Zjistil zejména, že usnesením Policie ČR, [anonymizováno] [číslo] dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání [jméno] [příjmení], jednatele přepravní společnosti [právnická osoba], a dalších [anonymizováno] subjektů podezřelých ze spáchání trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea 2 trestního zákoníku a dne [datum] vydal Okresního soudu ve [obec] příkaz k domovní prohlídce u [jméno] [příjmení], při níž byly podle protokolu ze dne [datum] zajištěny (vydány) bankovky v celkové výši [částka] a [anonymizována dvě slova] [příjmení]. Usnesením ze dne [datum] bylo Policií ČR rozhodnuto o jejich zajištění a stížnost [jméno] [příjmení] proti tomuto usnesení byla dne [datum] Krajským soudem v [obec], pobočka ve [obec] zamítnuta se závěrem, že dosud nebylo prokázáno vlastnictví společnosti [právnická osoba] k těmto finančním prostředkům. Dne [datum] bylo vydáno usnesení o zastavení trestního stíhání [jméno] [příjmení], které nabylo právní moci dne [datum] Krajské zastupitelství v [obec], pobočka ve [obec] usnesením ze dne [datum] vydalo finanční hotovost společnosti [právnická osoba] s konstatováním, že těchto jejích prostředků již není třeba, rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. 3. Soud I. stupně poté rozhodl na podkladě §§ 1, 5 písm. a) 7 odst. l, 8 odst. l a 31 odst. l a 2 zákona 82/1998 Sb. odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon) s odkazem na závěry judikatury Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]), podle níž odpovědnost státu za škodu z rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu banky ve smyslu § 8 odst. 1 náhradového zákona nezakládá bez dalšího skutečnost, že trestní řízení, v němž bylo rozhodnutí o tomto zajištění vydáno, posléze neskončilo odsuzujícím rozsudkem. Nedojde-li k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z toho bez dalšího dovozovat nesprávnost postupu orgánů činných v trestním řízení ani nezákonnost rozhodnutí vydaných po zahájení trestního stíhání, a bylo-li rozhodnutí zrušeno nikoliv pro nezákonnost, nýbrž proto, že pominuly důvody pro jeho vydání, nejsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu, způsobenou nezákonným rozhodnutím. Soud I. stupně konstatoval, že předmětem posouzení vzniku odpovědnostního titulu v této věci není samotné trestní stíhání [jméno] [příjmení], ale postup orgánů činných v trestním řízení vůči žalobkyni, ve vztahu k níž nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Usnesení o zajištění věcí ze dne [datum] bylo jako věcně správné potvrzeno rozhodnutím Krajského soudu v [obec], pobočka ve [obec], ze dne [datum], nabylo právní moci a nebylo jako nezákonné zrušeno. Soud I. stupně zdůraznil, že trestní řád zahrnuje instituty, umožňující faktické vedení vyšetřování trestných činů, jejichž použití může ovlivňovat i třetí osoby, a orgány činné v trestním řízení mají za účelem účinného vedení trestního řízení pravomoc vydávat rozhodnutí, které se týkají třetích subjektů nezávisle na postupu vůči osobám trestně stíhaným. Uzavřel, že ve věci nezjistil nezákonné rozhodnutí, proto není žalobní návrh důvodný. K požadavku na náhradu škody, představované úrokem z prodlení, doplnil s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], že škoda v takové podobě žalobkyni nevznikla, což již bylo posouzeno v rozhodnutí o vrácení zajištěných finančních prostředků. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobu zamítl a podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) a § 151 odst. 3 o.s.ř. přiznal žalované náhradu nákladů řízení„ dle vyhlášky 177/96 Sb., kdy hodnota jednoho úkonu jest [částka]“. 4. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Zdůraznila, že je osobou odlišnou od [jméno] [příjmení], neměla nic společného s jeho trestním stíháním, přesto jí byly peníze zajištěny v rozporu s § 78 tr. řádu, neboť nebyly pro trestní stíhání důležité, a rozhodnutí o tom nebylo řádně odůvodněno. Policie byla opakovaně upozorněna na to, že finanční prostředky nejsou [jméno] [příjmení] a žalobkyně o jejich vydání v [anonymizováno] [rok] žádala, přesto jí byly přes [anonymizována dvě slova] zadržovány bez relevantního důvodu, neboť při rozhodování o jejich vrácení neměl státní zástupce jiné informace, než v [anonymizováno] [rok]. Jedná se o svévoli státních orgánů a stát se nemůže náhrady škody zprostit jen proto, že rozhodnutí o zajištění nebylo výslovně označeno za nezákonné, jelikož nezákonné bylo v důsledku nezákonnosti trestního stíhání [jméno] [příjmení]. Žalobkyně poukázala dále na to, že k požadované škodě, představované úrokem z prodlení, navrhovala jako alternativu zaplacení částky [částka], kterou uhradila na úrocích z převzaté půjčky, aby jí nechyběla hotovost k podnikání, což soud I. stupně nepřipustil. Uzavřela, že jí postupem státu byla způsobena škoda a nemá jinou možnost se domoci její náhrady, než podle náhradového zákona. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a její žalobě vyhověl nebo, aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Žalobkyně v rámci ústního jednání dále s odkazem na judikaturu Ústavního soudu doplnila, že trestní stíhání [jméno] [příjmení] trvalo nepřiměřené dlouho a nepřiměřeně dlouho jí tak byly zadržovány i předmětné peníze. 5. Podle obsahu odvolání uplatnila žalobkyně odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. l písm. g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř., odvolání však opodstatněným neshledal. Rozhodnutí soudu I. stupně je věcně správné, neboť plně odpovídá zákonným ustanovením § 8 náhradového zákona a konstantní judikatuře. Odpovědnost státu za škodu, způsobenou nezákonným rozhodnutím podle §§ 5 písm. a), 7 a 8 náhradového zákona je podmíněna kumulativním splněním tří podmínek, jimiž jsou nezákonné rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], rozsudek sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod C [číslo] v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu). Nezákonnost rozhodnutí se poměřuje požadavkem, aby pravomocné rozhodnutí, od nějž je vznik škody odvozován, bylo příslušným orgánem pro nezákonnost zrušeno nebo změněno; rozhodnutím tohoto orgánu je soud v řízení o náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci vázán a není oprávněn sám hodnotit, zda předmětné rozhodnutí je skutečně nezákonné. Tento závěr vyplývá přímo z výslovné dikce zákona, podle jehož ustanovení § 8 odst. 1 nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]). 6. Z uvedeného vyplývá, že samotné východisko žaloby je chybné, neboť žalobkyně se domáhá toho, aby soud v tomto řízení zhodnotil činnost orgánů činných v trestních řízení a věcnou správ