20 CO 98/2022-93 — Městský soud v Praze

1) Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované vyslovení omluvy, specifikované ve výroku rozsudku, a zaplacení [částka] a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka]. Žalobkyně se uvedených nároků domáhala z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jí měla být způsobena způsobem zveřejňování informací o jejích majetkových poměrech jakožto místostarostky obce Výkleky, umožňujícím až do [datum] plošný anonymní přístup k těmto informacím, na podkladě zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů ve znění jeho novel, provedených zákonem č. 14/2017 Sb. a zákonem č. 112/2018 Sb., jejichž ustanovení byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, v důsledku čehož se na internetu se stala„ terčem“ různých obtěžujících komerčních nabídek. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že ve věci není dán odpovědnostní titul podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon), neboť postupovala v souladu se zákonnými ustanoveními, zrušenými až vykonatelností uvedeného nálezu uplynutím dne [datum]. 2) Soud I. stupně vyšel z toho, že zákonem č. 14/2017 Sb. byl novelizován s účinností od [datum] zákon o střetu zájmů mimo jiné v ustanovení § 14b odst. 1 tohoto zákona, jenž poté zněl tak, že každý může prvním dnem po lhůtě uvedené v § 12 odst. 1, 2 nebo 3 nahlížet do registru oznámení u veřejných funkcionářů uvedených v a) § 2 odst. 1 v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9 až 11 a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, nebo b) § 2 odst. 2 pouze v rozsahu skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) a c), §11odst. 2 písm. a) a § 12 odst.4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci. Zákonem [číslo] Sb. bylo toto ustanovení s účinností od [datum] novelizováno tak, že každý může prvním dnem po lhůtě uvedené v § 12 odst. 1, 2 nebo 3 nahlížet do registru oznámení u veřejných funkcionářů uvedených v a) § 2 odst. 1 písm. a) až o) a u členů rady kraje nebo hlavního města Prahy, kteří nejsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, v rozsahu všech skutečností, oznámených podle § 9 až 11 a § 12 odst.4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, b) § 2 odst.1 písm. p) a u primátora a náměstka primátora statutárního města, starosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, místostarosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, zástupce starosty městské části hlavního města Prahy a členů rady statutárního města, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města a městské části hlavního města Prahy, kteří nejsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) až c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, c) § 2 odst. 1 písm. q), s výjimkou primátora a náměstka primátora statutárního města, starosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, místostarosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, zástupce starosty městské části hlavního města Prahy a členů rady statutárního města, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, městské části hlavního města Prahy, kraje nebo hlavního města Prahy v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) až c) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, nebo d) § 2 odst. 2 pouze v rozsahu skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) a c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci. 3) Nálezem ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 38/17 zrušil Ústavní soud ČR ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona [číslo] Sb. a zákona č.112/2018Sb., uplynutím dne [datum]. Uzavřel, že povinnost podávat oznámení v zákonem vymezeném rozsahu není protiústavní a představuje přiměřený zásah do práva na soukromí i u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona, i když může jít o neuvolněné funkcionáře malých obcí. Vybrané informace jsou nicméně u části veřejných funkcionářů, mimo jiné právě u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona, následně automaticky zpřístupňovány komukoli anonymně bez jakékoli žádosti prostřednictvím veřejné datové sítě (internetu). Tento zásah do práva na informační sebeurčení již neprojde testem proporcionality, neboť je podstatně intenzivnější a zároveň není nezbytný, protože k naplnění legitimního cíle by postačoval i přístup veřejnosti do registru oznámení na základě žádosti. Ústavní soud zrušil § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona s odloženou vykonatelností uplynutím dne [datum], aby tím vytvořil zákonodárci dostatečný časový prostor pro přijetí zákonné úpravy, která bude ústavně souladná. 4) Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně u žalované uplatnila předmětný nárok dne [datum], že se na žalobkyni jako veřejnou funkcionářku vztahovala povinnost podání oznámení podle zákona o střetu zájmů a že podle tohoto zákona docházelo žalovanou, spravující registr oznámení, k plošnému zveřejňování podaného oznámení, podaných žalobkyní, až do [anonymizováno] [rok]. Soud I. stupně dále zjistil z tiskové zprávy žalované ze dne [datum], že žalovaná v reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum] omezila od [datum] přístup k oznámením veřejných funkcionářů tak, že údaje v registru budou dostupné pouze na základě individuální žádosti. Rozsah zpřístupňovaných údajů se touto změnou nemění. Popsaný postup zajistí, že nadále nebude docházet k nepřiměřenému zásahu do práva na soukromí a práva na informační sebeurčení veřejných funkcionářů a současně odpadá překážka, pro kterou by tito funkcionáři nemohli řádně podávat oznámení podle zákona o střetu zájmů. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], závěr Ústavního soudu ČR o protiústavnosti úpravy zpřístupňování oznámení v centrálním registru oznámení v nálezu z [datum] brání tomu, aby správní orgány sankcionovaly porušení povinnosti podat oznámení podle § 23 odst. 1 písm. f) zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů, a to i v době před nabytím vykonatelnosti tohoto nálezu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu, kterou převzal i Nejvyšší správní soud, i v případě odložené vykonatelnosti má derogační nález bezprostřední aplikační dopad na jiné řešené případy, v nichž by měla být dotčená právní úprava aplikována, když soud nikdy nesmí vědomě rozhodnout způsobem, který by sám považoval za protiústavní. 5) Soud I. stupně konstatoval, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku, předvídanou § 14 náhradového zákona, a dospěl k závěru, že nárok není důvodný. Zdůraznil, že nesprávným úředním postupem podle § 13 náhradového zákona je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti (zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí). Dovodil, že ohledně období, předcházejícího vyhlášení nálezu Ústavního soudu z [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, nelze žalované ničeho vytýkat, neboť orgán spravující Centrální registr oznámení nemůže o vlastní vůli hodnotit, zda je zákon nebo jeho části v souladu s ústavním pořádkem či nikoliv, což může podle čl. 83 a 87 Ústavy České republiky posuzovat jen Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti. Představa, že žalovaná měla povinnost protiústavnost rozpoznat sama a zákon neaplikovat, by vedla k popření uvedených ustanovení Ústavy České republiky a k narušení právní jistoty (k tomu soud I. stupně poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] k otázce protiústavnosti postupu soudního exekutora). Soud I. stupně uzavřel, že postup žalované, spočívající plošném zveřejnění oznámení v souladu se zákonem, jenž byl teprve následně shledán protiústavním, není nesprávným úředním postupem. K následujícímu období od [datum] do [datum], kdy žalovaná již měla informaci o tom, že části zákona o střetu zájmů nejsou v souladu s ústavním pořádkem, soud I. stupně poukázal na odložení vykonatelnosti nálezu Ústavního soudu podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu do dne [datum], kterým byla protiústavní část zákona zrušena. Z tohoto důvodu nesprávný úřední postup žalované ve smyslu § 13 odst. l náhradového zákona ani v následujícím období neshledal, neboť podle § 71 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zůstávají práva a povinnosti z právních vztahů, vzniklých před zrušením právního předpisu, nedotčena. Tento závěr podporuje i stanovisko pléna Ústav