21 CO 187/2022-71 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a výrokem II. náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení s tvrzením, že žalovanou částku sestávající z jistiny ve výši [částka] a úroků z prodlení ve výši [částka] zaplatila žalovanému na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], a poté byla žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] pravomocně zamítnuta. 3. Žalovaný v průběhu řízení navrhl zamítnutí žaloby s tvrzením, že nárok žalobkyně zanikl jednostranným zápočtem pohledávky ze dne [datum], který byl žalobkyni doručen dne [datum], a kterou uplatnil z titulu náhrady podle § 59a vodního zákona. 4. Po stránce skutkové vyšel soud prvního stupně ze zjištění, která zevrubně zrekapituloval v bodech [číslo] napadeného rozsudku a na jejich základě dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu. Žalovaný v postavení žalobce se domáhal proti žalobkyni v postavení žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím v řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. [číslo jednací] s tvrzením, že žalobkyně komerčně využívá pozemek v jeho vlastnictví, který pronajímá jako [anonymizováno] dílo a inkasuje za něj nájemné. Žalovaný se domáhal zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení v rozsahu 10 % ročního nájemného, které žalobkyně inkasuje za pronájem [anonymizována tři slova] s tím, že pozemek žalovaného tvoří právě 10 % plochy [anonymizováno]. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 7,75 % ročně od [datum] do zaplacení, z částky [částka] ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, z částky [částka] ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení; tedy žalobě bylo z větší části vyhověno. Po právní stránce byl nárok posouzen podle § 59a vodního zákona. Žalovaná částka představovala jednorázovou náhradu za užívání vodního díla žalobkyní na pozemku ve vlastnictví žalovaného. Za účelem stanovení výše této jednorázové náhrady byl vypracován znalecký posudek na ocenění hodnoty věcného břemene, která byla stanovena částkou [částka]. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne [datum] potvrzen. Po právní moci uvedených rozsudků žalobkyně zaplatila žalovanému celkem částku [částka] sestávající z jistiny ve výši [částka] s kapitalizovaným úrokem prodlení ve výši [částka]. K dovolání žalobkyně byl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum] zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a věc byla vrácena Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení, ve kterém tento soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] změnil rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] tak, že žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítl. Vycházel přitom ze závazného právního názoru vyjádřeného Nejvyšším soudem v kasačním rozsudku, že nárok na jednorázovou náhradu podle § 59a vodního zákona v řízení uplatněn nebyl a že nárok na vydání bezdůvodného obohacení není důvodný. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k vrácení žalované částky. Žalovaný po zahájení řízení v této věci uplatnil proti pohledávce žalobkyně námitku započtení představující jednorázovou náhradu dle § 59a vodního zákona ve výši [částka] s úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka]. Jednostranný zápočet pohledávek byl žalobkyni doručen [datum]. 5. Po právní stránce dospěl soud prvního stupně s odkazem na ustanovení [ustanovení pr. předpisu]“), k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalobkyně plnila žalovanému z právního důvodu, který následně odpadl, a proto je žalovaný povinen žalobkyni bezdůvodné obohacení vydat. Soud prvního stupně neshledal uplatněnou námitku započtení důvodnou, a to s odkazem na ustanovení § 1987 odst. 2 o.z., neboť pohledávku žalovaného uplatněnou k započtení shledal nejistou; tedy k započtení nezpůsobilou. Uvedl, že byť v základu by žalovaný mohl mít proti žalobkyni nárok na tuto jednorázovou náhradu podle [ustanovení pr. předpisu], její výše nebyla určena ani dohodou mezi účastníky ani soudem. Uzavřel proto, že výše této náhrady nebyla dosud stanovena. O příslušenství pohledávky rozhodl soud prvního stupně podle nařízení vlády 351/2013 Sb. a žalobkyni ho přiznal ode dne následující po uplynutí lhůty k plnění určené v předžalobní výzvě ([datum]). 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni právo na jejich náhradu sestávající z paušálních náhrady za 5 úkonů právní služby podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb. a náhrady cestovného ve výši [částka] s připočtením náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka]. 7. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Namítl v něm nesprávné posouzení započtení pohledávky, které bylo jádrem jeho procesní obrany. Měl za to, že jeho nárok na jednorázovou náhradu podle § 59a vodního zákona je dán bez ohledu na to, zda se s vlastníkem vodního díla na této náhradě domluvil, či zda teprve bude určena soudem k jeho návrhu. Podle jeho názoru nelze rovněž odhlédnout od skutečnosti, že výše této jednorázové náhrady byla určena v rámci řízení znaleckým posudkem, z něhož také vycházel při uplatnění námitky započtení. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení. 8. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně s argumentací, že se zcela ztotožňuje s jeho závěry, které uvedl v odůvodnění napadeného rozsudku. Zdůraznila, že zákon č. 303/2013 Sb. stanovil, že o výši náhrady za povinnost strpět [anonymizováno] dílo se mohou vlastník pozemku a vlastník vodního díla domluvit ve lhůtě 24 měsíců od účinnosti tohoto zákona, tj. od [datum], a že nárok na jednorázovou náhradu podle vodního zákona tedy mohl být uplatněn u soudu nejdříve [datum], pokud se vlastník pozemku a vlastník vodního díla nedohodli na konkrétní výši této náhrady, která nevzniká automaticky, její výše musí být dohodnuta nebo stanovena soudem. 9. Žalovaný se k odvolacímu jednání nedostavil. Svou neúčast omluvil podáním ze dne [datum]. V něm současně uvedl, že trvá na svém odvolacím návrhu. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 10. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 za použití § 211 o.s.ř., neboť pro takový postup měl splněny zákonné předpoklady. 11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. 12. Podle § 59a zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění zákona [číslo] Sb. – Čl. LIV, účinného od 1.1.2014 (dále jen„ [anonymizováno] zákon“) [příjmení] pozemku je povinen strpět za náhradu na svém pozemku [anonymizováno] dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání. 13. Podle Čl. LV zákona č. 303/2013 Sb. (Přechodné ustanovení) Nedojde-li mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem vodního díla k dohodě o náhradě za užívání pozemku podle § 59a zákona č. 254/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, rozhodne na návrh vlastníka pozemku nebo vodního díla o výši náhrady soud. 14. Soud prvního stupně učinil pro posouzení žalovaného nároku všechna rozhodná skutková zjištění, na jejichž základě dospěl ke správnému závěru, že žalobní požadavek na vydání bezdůvodného obohacení ve výši specifikované v žalobním petitu je důvodný. Posoudil jej rovněž správně i po stránce právní podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. Ostatně oprávněnost tohoto nároku deklaroval již Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne [datum] v bodu 27 jeho odůvodnění a sám žalovaný jej jako takový v řízení ani nezpochybňoval. Bránil se pouze tím, že tento nárok žalobkyně zanikl v důsledku zápočtu jeho pohledávky; resp. jeho nároku na náhradu podle § 59a vodního zákona uplatněného k započtení v rámci jeho obrany proti důvodnému žalobnímu požadavku. 15. Protože žalovaným uplatněná pohledávka započtením mohla vzniknout až na