21 CO 272/2022-114 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem výroky I. a II. zamítl žalobu v části, ve které se žalobci domáhali zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], výroky III. a IV. uložil žalované povinnost zaplatit každému z žalobců částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a výroky V. a VI. uložil žalované povinnost zaplatit každému z žalobců na náhradě nákladů řízení [částka]. 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení u [anonymizována tři slova] – [anonymizována tři slova] pro [územní celek] a [anonymizováno] [obec] (dále jen„ [anonymizováno]“), ve kterém uplatnili restituční nárok podle [ustanovení pr. předpisu] Podle žalobců uvedené restituční řízení trvalo bezmála 28 let, docházelo v něm k neodůvodněným časovým prodlevám v řádu několika let, žalobci byli nuceni opakovaně urgovat další postup, teprve po šesti letech byl vypracován znalecký posudek k posouzení změn stavebně - technického charakteru, k nimž došlo na nemovitostech v letech [rok] [číslo], restituční nároky žalobců byly projednávány pouze v rámci jediné instance. 3. Žalovaná posoudila předmětné restituční řízení jako nepřiměřeně dlouhé, argumentovala však jeho složitostí s tím, že restituční nárok zahrnoval v sobě [anonymizováno] ha převážně zemědělských pozemků v k.ú. [část obce], včetně zemědělské usedlosti, přičemž kromě žalobců uplatnili v roce [rok] restituční nárok další tři žadatelé. 4. Po stránce skutkové vyšel soud prvního stupně ze zjištění, která učinil ze správního spisu vedeného pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], která zevrubně zrekapituloval v bodu [číslo] napadeného rozsudku. Z nich se podává, že žalobci uplatnili restituční nárok u [anonymizována dvě slova] dne [datum]. Z tabulkového přehledu se podává, že jednotlivá rozhodnutí o vydání restitučního majetku byla činěna od [datum] do [datum] a že se jednalo celkem o 19 dílčích rozhodnutí. Celkově restituční nárok zahrnoval [anonymizováno] ha pozemků v k.ú. [část obce], včetně zemědělské usedlosti, a mimo žalobců v roce [rok] uplatnili restituční nárok další tři žadatelé. Bylo nutné se také vypořádat s nároky vznesenými [anonymizována dvě slova]. [příjmení], který byl pozemkovým úřadem nejdříve mylně považován za oprávněnou osobu a důsledky svého nesprávného přístupu musel [anonymizována dvě slova] odstraňovat prostřednictvím autoremedury. V restitučním řízení bylo nezbytné posoudit možnost vydání jednotlivých nemovitostí z hlediska zastavěnosti, bylo rovněž zkoumáno, zda charakter jednotlivých staveb brání vydání konkrétního pozemku na základě znaleckého posudku a bylo třeba se vypořádat také se skutečností, že část několika pozemků nebylo možné vydat. Vyskytl se rovněž problém s určením povinné osoby, což bylo řešeno v rámci soudního řízení vedeného od května [rok] do ledna [rok]. Žalobci opakovaně urgovali postup [anonymizována dvě slova] ([datum], dále po 10 letech, [datum] a [datum]). Nárok byl žalobci u žalované písemně uplatněn [datum] a žalovaná k uplatněnému nároku zaujala negativní stanovisko dopisem ze dne [datum]. 5. Po právní stránce věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní [ustanovení právního předpisu EU] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“. Zdůraznil, že žalobci uplatnili restituční nároky ohledně celého souboru nemovitostí, ohledně nichž [anonymizována dvě slova] rozhodoval postupně jednotlivými rozhodnutími. Celé restituční řízení posuzoval jako jeden celek vycházeje z judikatury Nejvyššího soudu – usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Délku posuzovaného správního řízení v trvání 27 let, 9 měsíců a 16 dnů shledal jako nepřiměřenou a zabýval se působením jednotlivých kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk na celkovou výši přiměřeného zadostiučinění, které by žalobcům mělo náležet. Dovodil, že dané restituční řízení, ve kterém byl posuzován rozsáhlý soubor nemovitostí, zejména pozemků, ale i budov, je namístě považovat za velmi složité, když posouzení opodstatněnosti uplatněných nároků navíc vyžadovalo i zkoumání historické dokumentace vážící se k vlastnictví tohoto majetku, ve věci nerozhodoval pouze [anonymizována dvě slova], ale bylo též vedeno soudní řízení podle části V. o. s. ř., a to ve dvou instancích, bylo zapotřebí vypracování znaleckého posudku, který měl ve věci zásadní význam. Akcentoval přitom, že i odbornou literaturou je restituční řízení považováno za složité. Bylo zjištěno, že žalobci nepřispěli k délce daného správního řízení. Postup [anonymizována dvě slova] nebyl plynulý a vykazoval řadu průtahů, byl zcela nečinný od uplatnění restitučního nároku dne [datum] do roku [rok], kdy byla schválena dohoda o vydání věci, uzavřená mezi žalobci a povinnou osobou, další nečinnost následovala v obdobích od roku [rok] do roku [rok] a od roku [rok] do roku [rok], kdy [anonymizována dvě slova] zejména v rámci autoremedury napravoval své dřívější nesprávné rozhodnutí, a další od roku [rok] do roku [rok] a od roku [rok] do roku [rok]. Takový postup soud prvního stupně zhodnotil jako rozporný se zásadou rychlosti a hospodárností řízení. Zdůraznil význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobce s ohledem na účel restitučního řízení, který dovodil i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Při stanovení výše nemajetkové újmy vyšel ze základní částky [částka] za každý rok nepřiměřeně dlouhého řízení se zohledněním poloviční částky za první dva roky řízení a dospěl k výpočtu základní částky za 27 let 9 měsíců a 16 dnů [částka], kterou následně modifikoval zohledněním kritérií podle § 31a odst. 3 OdpŠk. Snížil základní částku z hlediska složitosti řízení o 20 %, navýšil základní částku z hlediska postupu [anonymizována dvě slova] o 25 % z důvodu několikaletých prodlev, které se promítly do celkové délky řízení, a poté dospěl k výsledné částce kompenzace pro každého z žalobců ve výši [částka]. S ohledem na skutečnost, že žalobci požadovali zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, rozhodl výroky III. a IV. tak, že žalobnímu požadavku v plném rozsahu vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení od [datum] (§ 15 odst. 1 OdpŠk.). 6. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobcům právo na jejich náhradu. Tato sestává z náhrady za zaplacený soudní poplatek a náhrady jejich právního zastoupení. 7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání. Nesouhlasila s modifikací základní částky odškodnění za složitost řízení jen o 20 %, když toto řízení probíhalo nejméně ve třech stupních správních i soudních orgánů, což lze dle judikatury ESLP hodnotit jako samostatný důvod pro snížení základní částky o 40 %. Výsledná částka [částka] by se tak stala podle žalované proporcionální a přiměřenou ustálené rozhodovací praxi v obdobných případech a tedy též částkou spravedlivou. Navrhla, aby odvolací soud modifikoval základní částku odškodnění v souladu s jejím odvolacím návrhem. 8. Odvolání žalobců směřovalo jen proti výrokům o nákladech řízení. Žalobci nesouhlasili s výší částky, která jim byla přiznána za jejich právní zastoupení. Měli za to, že soud prvního stupně nesprávně vycházel z tarifní hodnoty podle [ustanovení pr. předpisu], o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Akcentovali, že předmětem řízení bylo jejich právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, které je součástí práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Polemizovali se závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] Sb. Podle jejich názoru závěry uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu nemají oporu v zákoně ani v právní teorii, jsou excesivní, nijak právně neodůvodněné a způsobují nezákonné krácení práva na náhradu nákladů řízení, které je imanentní součástí práva na spravedlivý proces. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v nákladových výrocích V. a VI. změnil tak, že každému z žalobců přizná právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka]. 9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované a stejně tak žalobců není opodstatněné. 10. Podle § 13 odst. 1, 2 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla