21 CO 286/2022-92 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (výrok II.), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení [částka] (výrok III.). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u [anonymizována tři slova] – [anonymizována tři slova] pro [územní celek] (dále jen„ [anonymizováno]“), u kterého její právní předchůdci uplatnili dne [datum] restituční nárok podle [ustanovení pr. předpisu], které skončilo pravomocným rozhodnutím [anonymizována tři slova] dne [datum]. 3. Žalovaná nezpochybnila, že v posuzovaném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce správního řízení u [anonymizováno] a navrhla, aby žalobkyni byla přiznána nemajetková újma ve výši [částka] za dobu jejího účastenství v řízení 25 let 11 měsíců a 9 dnů. Při stanovení výše nemajetkové újmy vycházel ze základní částky [částka] za rok trvání řízení, přičemž za první dva roky ji krátil na polovinu, a základní částku pak ponížil o 20 % z důvodu složitosti řízení a 30 % z důvodu sdílené újmy, když stejný nárok u žalované vzneslo 14 žadatelů. 4. Soud prvního stupně po stránce skutkové vyšel ze zjištění, že žalobkyně dne [datum] předběžně uplatnila nárok u žalované. Dále učinil zjištění ze shodných tvrzení účastníků, ve spojení s rozhodnutím [anonymizována tři slova] – [anonymizována tři slova] pro [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], [číslo] – [anonymizováno], a ze správního spisu sp. zn. [číslo] – [anonymizováno], která zevrubně zrekapituloval v bodu 5-9 napadeného rozsudku. Z těchto zjištění vzal za prokázané, že restituční řízení bylo u příslušného [anonymizována dvě slova] zahájeno [datum] a pravomocně skončeno dne [datum]. Žalobkyně vstoupila do posuzovaného řízení jako jeden ze tří dědiců po zemřelé [jméno] [příjmení] [datum]. Ve správním řízení bylo vydáno 25 pravomocných rozhodnutí, jimiž bylo přiznáno 23 oprávněným osobám právo na náhradu za nevydané nemovitosti. V důsledku úmrtí původních oprávněných osob vystupovalo v restitučním řízení 23 oprávněných osob. Příslušný pozemkový úřad musel vyčkat rozhodnutí v několika dědických řízení (7), kdo v důsledku úmrtí původních oprávněných vstoupí do jejich restitučního nároku, vyžadoval výpisy z pozemkových knih a identifikace parcel, doklady k přechodu těchto pozemků na stát, zabýval se zastavěností předmětných pozemků po přechodu na stát a jejich charakterem, prokázáním restitučních titulů spočívajících v darovací smlouvě uzavřené v tísni a kupní smlouvě uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, u jednoho z pozemku byl vyžadován geometrický plán, bylo vyžadováno vyjádření stavebního [anonymizováno] k vydání pozemků, včetně stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí, a provedeno místní šetření. Proti dvěma rozhodnutím [anonymizováno] byla u Městského soudu v Brně podána žaloba podle části V. o. s. ř. 5. Při posuzování oprávněnosti žalobního nároku vyšel soud prvního stupně také ze své rozhodovací praxe v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], ve kterých bylo rozhodováno o nemajetkové újmě za nepřiměřenou délku posuzovaného správního řízení ve vztahu k dalším oprávněným osobám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. 6. Po právní stránce posoudil nárok žalobkyně podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“, a dospěl k závěru, že žalobní nárok je částečně důvodný. Poté, kdy uzavřel, že celková délka posuzovaného správního řízení trvala 29 let, 7 měsíců a 17 dnů, kterou shledal jako zcela nepřiměřenou, dovodil, že byl splněn zákonný předpoklad odpovědnosti státu za škodu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Základní částku odškodnění stanovil ve výši [částka] (viz bod 16 odůvodnění napadeného rozsudku) a tuto ponížil na základě kritéria složitosti řízení o 20 %, když shledal posuzované řízení jako skutkově složité – restituční nároky se týkaly 52 původních pozemků ve čtyřech katastrálních územích, a byť se žalobkyně domáhala nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trvání konkrétního restitučního řízení vztahujícího se ke konkrétnímu restitučnímu nároku – vydání pozemkové parcely p.č. PK [číslo] o výměře 59 m², p.č. PK [číslo] o výměře 971 m², p.č. PK [číslo] o výměře [číslo] m² v k.ú. [příjmení] a dalším pozemkovým parcelám, je třeba celé správní řízení posuzovat jako jediné s tím, že jednotlivé restituční nároky spolu neoddělitelně souvisí a je nutné je odškodnit jako celek, v době rozhodnutí bylo řízení vedeno s 23 oprávněnými osobami, bylo nutné čekat na výsledek několika dědických řízení, původních oprávněných osob bylo 11, prověřovalo se několik restitučních titulů, posuzovala se možnost vydání nárokovaných pozemků i z hlediska jejich zastavěnosti, bylo třeba nechat vyhotovit geometrický plán a bylo také v rámci restitučního řízení rozhodováno u soudu o žalobě podle části V. o. s. ř. Přihlédl rovněž k tomu, že žalobkyně ani její právní předchůdci nezavdali příčinu k prodloužení samotného správního řízení, k významu daného správního řízení pro žalobkyni, a dále k tomu, že totožného nároku se domáhaly u soudu prvního stupně další dvě oprávněné osoby. V důsledku posledně zmíněné skutečnosti bylo na místě snížit základní částku z důvodu tzv. sdílené újmy o dalších 20 %. Dospěl tak k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním v případě žalobkyně je částka [částka] O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Tyto sestávají z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a náhrady nákladů jejího právního zastoupení ve výši [částka]. 7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání, které směřovalo proti výroku I. a III. Vyslovila nesouhlas s modifikací základní částky o 40 % s tím, že má za to, že v daném případě by vzhledem ke všem skutkovým a právním okolnostem případu bylo adekvátní snížení o 50 %. Nesouhlasila rovněž s rozhodnutím soudu o nákladech řízení s argumentací, že nezohlednil postoj žalobkyně ve smyslu § 143 o. s. ř., když žalobkyni předložila návrh na smírné řešení uplatněného nároku, k němuž se nevyjádřila, a že náhrada nákladů řízení byla stanovena v nesprávné výši. 8. Účastníci k výzvě odvolacího soudu souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.) 9. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 10. Podle § 13 odst. 1, 2 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. 11. Podle § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu řízení pro poškozeného. 12. Pro dovození odpovědnosti státu za vznik nemajetkové újmy v souvislosti s nesprávným úředním postupem je třeba naplnění tří podmínek: 1) existence nesprávného úředního postupu (v daném případě tvrzená nepřiměřená délka řízení), 2) vznik újmy v nemajetkové sféře osoby a 3) existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení se typicky projevuje stavem nejistoty účastníka o výsledku řízení, v němž