21 CO 347/2022-291 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok III.), zamítl žalobu co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok IV.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] (výrok V.). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení původně [částka] s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu [obec] – venkov nejprve pod sp. zn. [spisová značka] a následně (po zrušovacím rozsudku Nejvyššího soudu) pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“). 3. Žalovaná připustila, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená a z tohoto titulu v průběhu řízení zaplatila žalobci [částka]. Co do této částky vzal žalobce žalobu zpět a usnesením ze dne [datum] soud prvního stupně řízení v odpovídajícím rozsahu zastavil. 4. Soud prvního stupně ve věci rozhodl nejprve rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým žalobě vyhověl co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a ve zbývající části žalobu zamítl. Na základě podaného odvolání odvolací soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení, co do částky [částka] rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 5. Na základě podaného dovolání Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen zamítavý výrok II. o věci samé rozsudku soudu prvního stupně co do částky [částka], a zároveň zrušil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. co do částky [částka] s příslušenstvím a věc vrátil zpět Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. 6. Podáním ze dne [datum] žalobce rozšířil žalobu o [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že i v tomto (kompenzačním) řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Soud prvního stupně o této změně žaloby nerozhodl a rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalobě vyhověl co do částky [částka] s příslušenstvím a co do částky [částka] žalobu zamítl. Na základě podaného odvolání odvolací soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. V souladu s pokynem odvolacího soudu soud prvního stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], připustil výše uvedenou změnu žaloby. 8. Na jednání dne [datum] žalobce navrhl další rozšíření žaloby, tentokrát o [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Soud prvního stupně ji napadeným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nepřipustil a téhož dne rozhodl napadeným rozsudkem. 9. Soud prvního stupně zjistil, že žalobce dne [datum] uplatnil u [stát. instituce] nárok na náhradu škody a odškodnění za nepřiměřeně dlouhé řízení vedené u Okresního soudu [obec] – venkov pod sp. zn. [spisová značka] [stát. instituce] jeho žádost v zákonné 6ti měsíční lhůtě nevyřídilo a dne [datum] podal žalobce k Okresnímu soudu [obec] – venkov žalobu, kterou se proti žalované domáhal zaplacení [částka] s příslušenstvím. Dne [datum] soud prvního stupně vyhlásil rozsudek, který byl odvolacím soudem zrušen, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně nebyl dostatečně odůvodněn, neboť nebyla posuzována jednotlivá kritéria podle [ustanovení pr. předpisu], o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní [ustanovení právního předpisu EU] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“. V dalším řízení soud prvního stupně nechal zpracovat znalecký posudek a dne [datum] o věci znovu rozhodl. Na základě podaného odvolání odvolací soud dne [datum] rozsudek soudu prvního stupně změnil. Proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno dovolání a rozsudkem ze dne [datum] Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud uvedl, že žalobce v řízení uplatnil celkem čtyři nároky, aniž by specifikoval, v jakém rozsahu se jím požadovaná částka k jednotlivým nárokům vztahuje, a žaloba je tak zjevně neurčitá. Uložil soudu prvního stupně, aby žalobce vyzval k odstranění vad žaloby. Po vrácení věci soud prvního stupně splnil pokyn dovolacího soudu a dne [datum] o věci znovu rozhodl. Na základě podaného odvolání odvolací soud rozhodl rozsudkem ze dne [datum]. Proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno dovolání a ústavní stížnost. [ulice] stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], dovolání bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum]. Řízení bylo pravomocně skončeno dne [datum]. 10. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle zákona č. 82/1998 Sb. Protože posuzované řízení bylo řízením kompenzačním, za jeho začátek považoval datum uplatnění nároku u žalované, tj. [datum]. Vzhledem k tomu, že řízení pravomocně skončilo dne [datum], jeho celkovou délku stanovil na bezmála 9 let. Určil základní částku za rok trvání řízení ve výši [částka] s tím, že za první dva roky řízení přísluší žalobci polovina této částky, takže dospěl k základní částce [částka]. Zhodnotil jednotlivá kritéria podle § 31a OdpŠk a dovodil, že řízení bylo složitější, neboť věc byla projednávána na více stupních soudní soustavy, a z tohoto důvodu je namístě základní částku ponížit o 20 %. Dále zohlednil důvody, pro které byly zrušeny rozsudky soudu prvního stupně i soudu odvolacího, a průtahy k nimž došlo před odvolacím soudem, a měl za to, že z důvodu postupu soudů je třeba základní částku navýšit o 20 %. S ohledem na to, že šlo o řízení kompenzační a že žalobce před uplatněním nároku u žalované podal stížnost u Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ [anonymizováno]“), jeho význam pro žalobce považoval za zvýšený a z tohoto důvodu základní částku navýšil o dalších 20 %. Uzavřel pak, že žalobci náleží odškodnění ve výši [částka], od něhož odečetl žalovanou zaplacenou částku [částka] a dále odvolacím soudem přiznanou částku [částka], a výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dalších [částka]. 11. Na základě závazného právního názoru odvolacího soudu vysloveného ve zrušovacím usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud prvního stupně nárok žalobce na zaplacení dalších [částka] uplatněných podáním ze dne [datum] posuzoval jako samostatný nárok. Stanovil délku řízení na 6 let a 1 měsíc, určil základní částku za rok trvání řízení ve výši [částka] s tím, že za první dva roky řízení přísluší žalobci polovina této částky, takže dospěl k základní částce [částka]. Zhodnotil jednotlivá kritéria podle § 31a OdpŠk a dovodil, že řízení bylo složitější, neboť věc byla projednávána na třech stupních soudní soustavy a je složitá po procesní stránce, a z tohoto důvodu je namístě základní částku ponížit o 20 %. Dále zohlednil důvody, pro které byly zrušeny rozsudky soudu prvního stupně i soudu odvolacího, a z důvodu postupu soudů základní částku navýšil o 10 %. S ohledem na to, že jde o řízení kompenzační, jeho význam pro žalobce považoval za zvýšený a z tohoto důvodu základní částku navýšil o dalších 20 %. Uzavřel pak, že žalobci náleží odškodnění ve výši [částka], které mu přiznal výrokem III. O nákladech řízení rozhodl podle [ustanovení pr. předpisu] 12. Proti tomuto rozsudku podali včasné a přípustné odvolání oba účastníci. 13. Žalobce napadl zamítavé výroky II. a IV. o věci samé a výrok V. o nákladech řízení. Nesouhlasil s tím, že soud prvního stupně považoval posuzované řízení za složité z toho důvodu, že probíhalo na více stupních soudní soustavy, zdůraznil, že rozhodnutí nižších soudů v posuzovaném řízení byla rušena pro jejich pochybení, a měl za to, že odškodnění tak nemělo být ponižováno za složitost věci, ale naopak výrazněji navýšeno z důvodu postupu soudů a významu řízení pro poškozeného. I odškodnění za„ druhý uplatněný nárok“ považoval za nepřiměřeně nízké, neodpovídající složitosti věci. Také namítal, že o nákladech řízení měl soud prvního stupně rozhodnout podle § 142 odst. 3 a nikoli podle [ustanovení pr. předpisu], a za jeho pochybení považoval i to, že při určení tarifní hodnoty aplikoval [ustanovení pr. předpisu]. Navrhl, aby odvolací soud napadený