21 CO 394/2021-191 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení peněžité náhrady vyvažující utrpěné bolesti ve výši [částka], náhrady vyvažující další nemajetkové újmy ve výši [částka], náhrady ztížení společenského uplatnění ve výši [částka] a náhrady nákladů spojených s péčí o zdraví ve výši [částka]. Současně uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení [částka]. 2. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že při místním šetření v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 9 C 135/2002, které se konalo dne [datum], ji žalovaný fyzicky napadl a v důsledku toho utrpěla újmu na zdraví spočívající v pohmoždění zad, levé ruky, krční páteře, ramene, hlavy, pravé nohy (kolene). Žalovaný připustil, že při zmíněném místním šetření vyvedl žalobkyni z bytu, v němž probíhalo místní šetření, popřel však, že by ji fyzicky napadl a způsobil jí jakoukoli újmu. 3. Soud prvního stupně zjistil, že v rámci soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 9 C 135/2012, jehož předmětem je zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nemovitosti v [obec a číslo], v ulici [ulice a číslo] (dále jen„ Nemovitost“), proběhlo dne [datum] okolo 10.00 hodin místní šetření, jehož se účastnila žalobkyně, její sestra [jméno] [příjmení], žalovaný jako zástupce [jméno] [příjmení] a soudní znalec [jméno] [příjmení]. Během tohoto šetření žalovaný vykázal žalobkyni z bytu [jméno] [příjmení], který se nachází v půdní vestavbě Nemovitosti, žalobkyně přivolala hlídku Policie ČR a rychlou záchrannou službu, která ji následně odvezla do [ulice] vojenské nemocnice k vyšetření. Téhož dne v odpoledních hodinách byla žalobkyně ve stabilizovaném stavu z nemocnice propuštěna domů v doprovodu svého syna. 4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.“). Dovodil, že žalobkyně neprokázala, že by se žalovaný dopustil takového protiprávního jednání, jež by mělo za následek újmu na zdraví popsanou v žalobě. Poukázal přitom na to, že mezi tím, jak žalobkyně popsala jednání žalovaného v žalobě a jak jej popsala během svého účastnického výslechu, jsou rozpory a neprokazuje jej ani žalobkyní předložený videozáznam. Také dovodil, že žalobkyně neprokázala ani to, že by popisovaným jednáním žalovaného utrpěla újmu na zdraví spočívající v pohmoždění zad, levé ruky, ramene, krční páteře, hlavy, pravé nohy (kolene) a způsobení modřin na ruce. Ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], PhD., zpracovaného k požadavku policie, totiž jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně utrpěla jen velmi lehké poranění, konkrétně dvě drobné krevní podlitinky na levé paži a po jedné na levém a pravém předloktí, bolest hlavy a poranění krční páteře nebylo možné objektivně prokázat a na hlavě a na ramenou nedošlo - v rozporu s výpovědí žalobkyně - k žádnému poškození. Žalobkyně tudíž neprokázala základní podmínku případné odpovědnosti žalovaného za vzniklou újmu. Z tohoto důvodu žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkala, že nepřihlédl ke všem okolnostem, na něž poukazovala, zejména na vypjatý vztah mezi žalobkyní a žalovaným, že neprovedl důkazy, které navrhovala k prokázání svých tvrzení, zejména znaleckými posudky, že důkaz videozáznamem provedl procesně neprávně a že v důsledku těchto pochybení dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním i nesprávnému právnímu posouzení věci. Také namítala, že při rozhodování o nákladech řízení vyšel z nesprávné tarifní hodnoty. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil. 6. Žalovaný považoval rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhl jeho potvrzení. 7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek (§ 212 a násl. o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 8. V projednávané věci se žalobkyně domáhá odškodnění újmy za vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy, za ztížení společenského uplatnění (§ 2958 o. z.) a nákladů spojených s péčí o zdraví (§ 2960 o. z.). Podle žalobních tvrzení mělo k ublížení na zdraví dojít tak, že ji žalovaný fyzicky napadl. Měl k ní přistoupit a hrubě a násilně uchopit za paži, začít ji vytlačovat z bytu a následně s ní prudce zatřást a hodit ji o zeď. Důsledkem tohoto jednání měla žalobkyně utrpět poranění hlavy a krční páteře, měla pocit na zvracení, bolest hlavy, chůze byla schopna jen s doprovodem, v místě, kde byla násilně uchopena, byly objeveny hematomy. Fyzické napadení se promítlo i do jejího [uvedeného] stavu, a to formou posttraumatické stresové poruchy. 9. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně svá žalobní tvrzení neprokázala, a v podrobnostech na jeho odůvodnění odkazuje. K odvolacím námitkám dodává následující. 10. Jak se podává z úředního záznamu Policie ČR ze dne [datum], policejní hlídce, která byla přivolána na místo incidentu, žalobkyně uvedla, že byla (žalovaným) uchopena pod krkem a naražena na zeď u vchodových dveří bytové jednotky, kde se odehrál celý incident. Při podání vysvětlení dne [datum] popsala incident tak, že ji žalovaný chytil oběma rukama za její ruce, ona se mu vysmekla, chtěla si vzít telefon a volat své advokátce, následně ji chytil za levou ruku, držel ji, rval ji ven z bytu a hodil ji na zeď. Pořád ji držel, ona se uhodila hlavou a levým ramenem o zeď, křuplo jí v krční páteři, vytlačil ji dále z bytu. Stále ji držel a vyrval ji ven za dveře. V rámci svého účastnického výslechu dne [datum] vypověděla, že žalovaný ji chytil za ruce a snažil se ji vyvést za dveře, ale vzepřela se a chtěla volat svého právního zástupce. Následně si z kabelky vyndala kameru, pověsila si ji na ruku a hledala v kabelce mobilní telefon. Žalovaný ji chytil větší silou za obě dvě ruce, v danou chvíli se zapnula kamera, kterou měla pověšenou na ruce, a švihnul s ní o zeď a o stojan na kabáty, na základě tohoto švihu pak obletěla kolem své sestry ven ze dveří a letěla zhruba 3 metry chodbou směrem k předschůdkům, odtud pak dolů po schodech na mezipatro a dále po schodech dolů. 11. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně líčí předmětný incident pokaždé jinak. Její tři verze o průběhu incidentu se neshodují už jen ani v tom, jak ji měl žalovaný uchopit. Nejprve uvedla, že ji žalovaný chytil pod krkem, poté že ji nejprve chytil za obě ruce a následně za levou ruku, a nakonec že ji chytil za obě ruce a následně ještě větší silou za obě ruce. O tom, že výpověď žalobkyně nelze považovat za věrohodnou, svědčí i to, že podle její výpovědi se měla zapnout kamera poté, kdy ji žalovaný chytil za obě ruce, a logicky by tak na záznamu mělo být zachyceno to, co se odehrálo potom, tedy, jak s ní žalovaný„ švihnul“ o zeď a ona„ letěla“ 3 metry chodbou. Nic takového ale žalobkyní předložený záznam nezachycuje. Nepřípadná je její námitka, že soud prvního stupně důkaz videozáznamem provedl procesně neprávně, neboť jej přehrál na notebooku právního zástupce žalovaného. Občanský soudní řád nepředepisuje, jak má být takový důkaz proveden. Nebylo-li možné z technických důvodů přehrát záznam na soudním zařízení, nic nebránilo tomu, aby jej soud přehrál na zařízení jedné ze stran. Obsah, který je na DVD zachycen, se nemění v závislosti na zařízení, na němž je přehráván, jeho obsah je stále stejný, takže bez ohledu na použité zařízení má stejnou vypovídací hodnotu. Z tohoto důvodu odvolací soud neshledal důvod k opakování tohoto důkazu. 12. Při hodnocení těchto důkazů pak nelze přehlédnout, že verzi žalovaného, jak mělo k incidentu dojít, potvrdili i další účastníci místního šetření [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalovaný při podání vysvětlení dne [datum] připustil, že žalobkyni uchopil za levou ruku a vyvedl ji z bytu, ona se nijak nevzpírala. Podle úředních záznamů ze dne [datum] a [datum] stejně událost popsali i [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], přičemž posledně jmenovaný soudní znalec není na sporu nijak zainteresován, a proto není důvod předpokládat, že by svou výpověď přizpůsobil ve snaze pomoci některé ze stran. Navíc s ním policie mluvila dne [datum], tedy dříve než s žalovaným, takže obsah jeho výpovědi ani znát nemohl. 13. Odvolací soud proto považuje za správné, jakým způsobem soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy, i to, jaká skutková zjištění z nich učinil. Shodně se soudem prvního stupně má také za to, že zmíněné důkazy neumožňují přijmout závěr, že by žalovaný žalobkyni fyzicky napadl a že by jí tak způsobil tvrzená poranění. Lze mít toliko za prokázané, že žalovaný žalobkyni uchopil za levou ruku a v klidu ji vyvedl ven z bytu. Protože jediná prokazatelná poranění, jež byla u žalobkyně znaleckým posudkem zjištěna, byly drobné krevní podlitinky na obou horních končetinách (paži i předloktích), je evidentní, že ani tato nemohla být způsobena jednáním žalovaného, který žalobkyni neuchopil za obě ruce, ale pouze za jednu ruku. Vzhledem k tomu, že se celá z