21 CO 4/2021-139 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, aby bylo určeno, že pozemek parc. [číslo] podle geometrického plánu [číslo] [rok], který vypracoval Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum] a schválil [stát. instituce] pod č. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] (dále„ předmětný pozemek“), oddělený od pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví], vedeném pro k. ú. [část obce], u [stát. instituce], je ve vlastnictví žalobkyně (výrok I), a dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] (výrok II). 2. Po stránce skutkové vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] v k. ú. [část obce] od roku [rok], že pozemek prodala v roce [rok], že koupený pozemek parc. [číslo] byl po celou dobu vlastnictví žalobkyně částečně ohraničen oplocením, které pokračovalo na sousední pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví žalované, že na pozemku nebyla umístěna žádná stavba, že ho žalobkyně po dobu trvání vlastnictví prakticky nijak neužívala, že byl téměř po celou dobu volně přístupný, neboť v oplocení byla nezajištěná vrata sloužící pro vjezd na pozemek, že sloužil k příležitostnému obývání bezdomovci, parkování cizích vozidel a odkládání odpadků. Podle tvrzení svědka [příjmení] zde byla v podstatě černá skládka. Údržbu pozemku prováděl příležitostně pouze svědek [příjmení] a spočívala v odvozu odpadků a odstranění náletových dřevin. Geometrickým plánem ze dne [datum] byl z pozemku žalované (parc. [číslo]) oddělen předmětný pozemek o výměře [výměra]. 3. Na základě skutkových zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že k vydržení oddělené části pozemku žalované (předmětného pozemku) žalobkyní ve smyslu § 1089 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nedošlo, neboť žalobkyně nebyla s ohledem na prokázané skutečnosti v dobré víře, že je vlastnicí i předmětného pozemku, jenž představuje 83 % rozlohy koupeného pozemku, přičemž výměru koupeného pozemku bylo možno odhadnout, neboť koupený i předmětný pozemek je přehledný, oba pozemky nejsou ve složitém terénu, nejsou zcela či zčásti zastavěné a oba mají pravidelný tvar obdélníku. [anonymizováno] plán připojený k Dohodě o vydání věci (dále jen„ Dohoda“) z roku [rok] jasně vymezoval hranice obou pozemků a obsahoval i ruční zakreslení rozsahu oplocení. Žalobkyně neprokázala, že by ji její právní předchůdce ujistil, že ji prodává celou oplocenou část pozemků, tj. včetně předmětného pozemku. Žalobkyně nadto pozemek téměř neužívala, neprováděla ani běžnou a nutnou údržbu. 4. K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a dále rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši [částka] (výrok II). 5. Odvolací soud ve vztahu k možnému řádnému vydržení předmětného pozemku podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uvedl, že držba žalobkyně nebyla řádná ani poctivá. Žalobkyně od samého počátku a po celou dobu, kdy byla vlastníkem koupeného pozemku, věděla, že byla vlastníkem pouze koupeného pozemku o výměře [výměra]. I pokud by soud poctivost úmyslu žalobkyně připustil, zanikla by ke dni vystavení kopie katastrální mapy v roce [rok]. 6. Ve vztahu k možnosti mimořádného vydržení uvedl, že výklad § 1095 o. z., že by držitel nemusel být poctivý, postačí, pokud mu není prokázán nepoctivý úmysl, je v logickém rozporu se zněním § 1096 odst. 2 o. z., podle něhož se při mimořádném vydržení nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího. Není totiž logické, aby byly na držbu předchůdce držitele kladeny přísnější požadavky než na držbu držitele současného. Dlouhodobá nerušená držba předpokládaná § 1095 o. z. může dobré víře nasvědčovat, nemůže však její nedostatek zhojit. Výklad, že v důsledku nerušené dlouhodobé držby držitel vydrží jakkoliv velký připlocený pozemek, by byl rozporný se základními zásadami občanského zákoníku, zejména s § 6 odst. 2 o. z. 7. K dovolání žalobkyně byl rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], neboť spočíval na nesprávném právním posouzení věci, když odvolací soud v této věci spatřoval jako podmínku mimořádného vydržení poctivou držbu a nikoliv absenci nepoctivého úmyslu držitele. Ve svém kasačním rozsudku odkázal na rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], který se zabýval předpoklady nabytí vlastnického práva na základě tzv. mimořádného vydržení, k němuž zákon vyžaduje jen uplynutí vydržecí doby, a aby nebyl držiteli prokázán„ nepoctivý úmysl“. Z jeho závěrů plyne, že nepoctivým ve smyslu § 1095 o.z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně„ vetřel v držbu svémocně, nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 o.z.), a že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o.z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o.z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Nejvyšší soud dále uvedl, že hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální a že posouzení této otázky je v zásadě na úvaze soudů v nalézacím řízení, která musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená. Současně vysvětlil, že není legitimní důvod, proč vyžadovat u právního předchůdce vyšší kvalitu držby než u vydržitele, zvláště ne v případě všeobecného právního nástupnictví. 8. Podle žalobních tvrzení byl žalobkyní původním vlastníkem převeden celý oplocený pozemek, původní vlastník neměl důvod pochybovat, že celý oplocený pozemek není v jeho vlastnictví, předpokládal, že jako náhradu dostal celou oplocenou plochu, a takto také pozemek prodal žalobkyni, žalobkyně se o celou oplocenou plochu starala a několikrát tak činila i na výslovnou žádost žalované; žalobkyně se tak po celou dobu starala o pozemek jako vlastník, a to i s vědomím žalované. V průběhu řízení žalobkyně doplnila svá tvrzení o tom, že byla prodávajícím ujištěna, že celý pozemek je v jeho vlastnictví. 9. Odvolací soud u odvolacího jednání dne [datum] poskytl žalobkyni poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila důkazy k prokázání svého tvrzení, že ji právní předchůdce ujistil, že v jeho vlastnictví byla celá oplocená část a že tuto celou oplocenou část převedl kupní smlouvou z [datum] na žalobkyni. Žalobkyně k výzvě odvolacího soudu žádný další důkazní návrh, mimo důkazy, které označila ke svým žalobním tvrzením v řízení před soudem prvního stupně, neoznačila, byť byla odvolacím soudem poučena o následcích nesplnění této povinnosti (neunesení důkazního břemene ohledně uvedených skutkových tvrzení). 10. Odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu poskytl také žalované poučení u odvolacího jednání dne [datum], aby prokázala nepoctivý úmysl žalobkyně jako držitelé předmětného pozemku, resp. aby označila důkazy, které by prokazovaly nesplnění druhé podmínky mimořádného vydržení ve smyslu § 1095 o.z. Žalovaná po poučení odvolacím soudem odkázala na důkazy, které byly v řízení před rozhodnutím dovolacího soudu provedeny. 11. Odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu znovu přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a poté, kdy zopakoval listinné důkazy podle § 213 odst. 2 o.s.ř. dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 12. Soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění, která zevrubně zrekapituloval v bodu [číslo] napadeného rozsudku, z nichž plyne, že žalobkyně se stala vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 198 m² v k.ú. [část obce] na základě kupní smlouvy ze dne [datum], uzavřené s K. [jméno], který se stal vlastníkem tohoto pozemku na základě Dohody uzavřené podle zákona č. 87/1991 Sb. dne [datum]. V ní byla uvedena přesná výměra vydávaného pozemku (198 m²), který vznikl oddělením na základě geometrického plánu [číslo] ze dne [datum], na který je v této Dohodě opakovaně odkazováno (bod I a [příjmení]). Tento pozemek bezprostředně sousedí s pozemkem parc. [číslo] v k.ú. [část obce] o výměře 3 959 m² ve vlastnictví Hlavního města Prahy a správě žalované. Předmětný pozemek vznikl na základě geometrického oddělovacího plánu ze dne [datum]. Svědek [příjmení] se na žádost jednatele žalobkyně, který se zdržoval v USA, příležitostně staral o pozemek žalobkyně (1× za tři měsíce) tím, že tam sekal trávu, odstranil náletové dřeviny, uklidil odpadky a nepořádek po bezdomovcích, uvedl, že pozemek byl oplocený, později volně přístupný, byl nabízen k prodeji (na plot umístil ceduli s oznámením, že pozemek je na prodej). 13. K tomu, aby žalobkyně mohl