22 CO 119/2022-88 — Městský soud v Praze

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 4 jako soudu prvního stupně domáhal, aby žalovaná ve dvou po sobě jdoucích vydáních pořadu Reportéři ČT uveřejnila dodatečné sdělení ve znění: Dodatečné sdělení ve věci stíhání Mgr. [jméno] [příjmení]: Česká televize v minulosti v pořadu Reportéři ČT přinesla zprávy o trestním stíhání Mgr. [jméno] [příjmení], a to v souvislosti se směnkami vystavenými zemřelým litomyšlským podnikatelem, Ing. [jméno] [příjmení]. Dle těchto zpráv byl Mgr. [jméno] [příjmení] stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu. Zveřejňujeme tímto dodatečné sdělení, jímž informujeme o výsledku trestního řízení v této věci. Mgr. [jméno] [příjmení] byl obžaloby v této věci v plném rozsahu zproštěn s tím, že skutek obžalobou označený není trestným činem. Stalo se tak rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum]. Tento zprošťující rozsudek je pravomocný, odvolání státního zástupce proti němu bylo zamítnuto Vrchním soudem v Praze dne [datum], a to tak, že předmětný text zřetelně a čitelně zobrazí na ploše své celé obrazovky, přičemž text bude též současně zřetelně a srozumitelně přečten, a toto zveřejnění bude trvat nejméně 90 sekund vysílacího času vydání pořadu. Tento požadavek odůvodnil odkazem na § 36 odst. 1 vysílacího zákona (zákon č. 231/2001Sb.). Žalovaná totiž ve svém vysílání (poměrně rozsáhle) informovala o trestní věci žalobce, a to také ve dvou dílech pořadu Reportéři ČT, konkrétně v díle vysílaném dne [datum] – [ulice] za milióny III a v díle vysílaném dne [datum] pod názvem [ulice] za milióny: Soud. Poté, co trestní stíhání žalobce bylo dne [datum] pravomocně skončeno, požádal žalobce dne [datum] žalovanou o uveřejnění dodatečného sdělení. Žalovaná reagovala odpovědí ze dne [datum] nekonkrétní informací o připravované reportáži redakcí aktuální publicistiky. Žalobce v dopise ze dne [datum] vyjádřil obavy, že připravovaná reportáž nebude nestranná, nicméně současně projevil ochotu projednat možnou participaci na reportáži. Žalovaná jej však nekontaktovala. Lhůty stanovené vysílacím zákonem mu nedovolovaly s podáním žaloby otálet. 2. Žalovaná poté, co jí byla dne [datum] doručena žaloba, odvysílala v pořadu Reportéři ČT na programu ČT1 vysílaném v premiéře dne [datum] od 21:15 hodin a dále na programu ČT1 v repríze dne [datum] od 14:25 hodin a dále na programu ČT24 v repríze dne [datum] od 01:04 hodin dodatečné sdělení ve znění: V Reportérech ČT jsme vysílali reportáže o podezření z podvodu, kterého se měl dopustit bývalý vysoký politik KDU-ČSL, později TOP 09, [jméno] [příjmení]. Policie ho obvinila a státní zastupitelství posléze obžalovalo z neoprávněného vymáhání milionů korun po pozůstalých zemřelého podnikatele z [obec]. Soud teď případ po několika letech ukončil. Zveřejňujeme tímto dodatečné sdělení, jímž informujeme o výsledku trestního řízení v této věci. Mgr. [jméno] [příjmení] byl obžaloby v této věci v plném rozsahu zproštěn s tím, že skutek obžalobou označený není trestným činem. Stalo se tak rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum]. Tento zprošťující rozsudek je pravomocný, odvolání státního zástupce proti němu bylo zamítnuto Vrchním soudem v Praze dne [datum]. Dne [datum] se pak vyjádřila k žalobě, vysvětlila, že zvažovala natočení reportáže týkající se žalobce a trestní kauzy, jíž se dodatečné sdělení týká, od toho ale upustila, a tak uveřejnila dodatečné sdělení samostatně, jak vyplývá z výše uvedeného. Poukázala též na to, že o pravomocném zproštění žalobce ve svém vysílání informovala již hned dne [datum] v televizním vysílání na programu ČT24 v pořadu Zprávy v 13:00, 14:00 a 15:00 hodin, dále od 13:15 hodin kolovala na spodní zpravodajské liště ČT24 informace, že Vrchní soud v Praze potvrdil zproštění obžaloby bývalého politika [jméno] [příjmení] a o zproštění žalobce obžaloby v trestním řízení informovala i prostřednictvím článku. 3. Žalobce v reakci na odvysílání pořadu Reportéři ČT dne [datum] s dodatečným sdělením, jak je popsáno výše, vzal podáním ze dne [datum] žalobu částečně zpět v rozsahu jednoho požadavku na odvysílání dodatečného sdělení, na druhém setrval. 4. Soud prvního stupně pravomocným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 C 440/2021-37, řízení, co do jednoho ze dvou požadovaných zveřejnění dodatečného sdělení, zastavil. Ve zbylém rozsahu rozhodl v záhlaví uvedeným rozsudkem tak, že žalobu zamítl (výrok I) a současně rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků na jejich náhradu nemá právo (výrok II). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace uvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, na něž se pro stručnost poukazuje. Stěžejní pro rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zjištění, že žalovaná – ač až po podání žaloby a po lhůtě stanovené vysílacím zákonem – dodatečné sdělení ve znění a způsobem, jak stanoví vysílací zákon, odvysílala. Požadavek žalobce na druhé odvysílání dodatečného sdělení však již důvodným není. 5. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil a na základě provedeného dokazování nesprávně zjistil skutkový stav. Soudu prvního stupně vytýká, že se zaměřil pouze na posouzení formálních a obsahových náležitostí uveřejněného dodatečného sdělení, tedy na to, že bylo uveřejněno ve stejném pořadu, že z něj bylo patrno, že jde o dodatečné sdělení, že bylo zřejmé, jaké osoby a jaké věci se týká, a zaznělo v něm, jak trestní věc skončila. O splnění těchto kritérií nebylo mezi účastníky sporu. Žalobce ale namítal nepřiměřenost formy a rozsahu dodatečného sdělení odvysílaného žalovanou. Zákon klade důraz nejen na formální, tvrdá, obsahová kritéria, ale i na kritéria měkká, založená na posouzení přiměřenosti. Odkázal k tomu na § 38 odst. 1 písm. a) vysílacího zákona a judikaturu k institutu odpovědi. Dodatečné sdělení odvysílané žalovanou ve světle těchto kritérií neobstojí. [příjmení] a rozsah byly minimalistické. Jednalo se pouze o pomalu přečtený text bez doprovodné obrazové informace (pouze moderátorka stojící ve studiu) umístěný na samém konci pořadu po vyčerpání jeho náplně, navíc s předřazením dvakrát tak dlouhého monotónního a nudného projevu moderátorky rekapitulující původní reportáže. Žalobce nežádá, aby dodatečné sdělení bylo odvysíláno v identickém rozsahu a formě jako měly původní reportáže. Je ale přesvědčen, že pokud žalovaná o trestním stíhání žalobce informovala ve dvou dílech pořadu Reportéři ČT, má právo, aby dodatečné sdělení bylo odvysíláno dvakrát. Poukazuje na to, že žalovaná o jeho trestní věci odvysílala celkem čtyři obsáhlé reportáže, výslovně je označovala za věc veřejného zájmu. Žalobce očekával, že žalovaná bude sama podrobně informovat o výsledku celé věci. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo, že dodatečné sdělení žalovaná odbyla minimalisticky, jak je popsáno výše, dovozuje žalobce, že ve skutečnosti žalované nešlo o to, o případu informovat objektivně, ale žalovanému škodit. Navrhuje, aby odvolací soud odvoláním napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, popř. jej zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalovaná podané odvolání považuje za nedůvodné, rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhuje jeho potvrzení. Soud prvního stupně učinil dostatečná skutková zjištění a na jejich základě učinil správný právní závěr. Žalovaná vyhověla požadavkům kladeným § 38 odst. 1 vysílacího zákona, dodatečné sdělení bylo uveřejněno shodnou formou jako informace o trestním stíhání (v televizním vysílání, v témže pořadu) a v přiměřeném rozsahu, kdy zazněly všechny podstatné informace (žalobce byl pravomocně zproštěn obžaloby, v jaké věci se tak stalo, jaký soud rozhodl). Nesouhlasí s názorem žalobce, že je bezvýznamné, že o výsledku trestního řízení (pravomocném zproštění obžaloby) informovala i v jiných pořadech a na tzv. news liště. Zdůrazňuje, že takto opakovaně informovala veřejnost již tentýž den, kdy Vrchní soud v Praze žalobce pravomocně osvobodil. Má za to, že žalobce usiluje o uveřejnění textu nad rámec právní úpravy a odkaz na judikaturu k právu na odpověď podle tiskového zákona nepovažuje za přiléhavý. 7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je nedůvodné. 8. Odvolací soud považuje za vhodné úvodem zdůraznit, že právo na uveřejnění dodatečného sdělení zakotvené v mediálních zákonech, je právem, které (na rozdíl od práva na uveřejnění odpovědi) není důsledkem protiprávního jednání vysílatele, potažmo vydavatele. Vychází z toho, že vysílatel/vydavatel po právu (oprávněně) sděloval veřejnosti informaci o probíhajícím trestním řízení, a zajišťuje tomu, koho se informace o takovém řízení (stíhání) týkala, aby - bude-li to chtít - mohl vysílatele/vydavatele požádat o uveřejnění výsledku takového řízení po jeho pravomocn