22 CO 150/2022-64 — Městský soud v Praze

1. Žalobce se domáhá uveřejnění odpovědi na článek uveřejněný v sedmém čísle měsíčníku Chovatel distribuovaném dne [datum]. V podrobnostech jsou tvrzení a argumenty žalobce předestřeny v bodu 1 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. 2. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby, neboť došlo k prekluzi práva na uveřejnění odpovědi. Tvrzení a argumenty žalovaného jsou podrobně uvedeny v bodu 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. 3. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat. 4. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce včasným a přípustným odvoláním. 5. Žalobce namítá, že k prekluzi práva na uveřejnění odpovědi nedošlo. Žalobce podal žalobu včas dne [datum] v souladu s § 14 odst. 2 tiskového zákona, který stanoví, že návrh musí být podán do 15 dnů od uplynutí lhůty. Je-li počátek lhůty počítán od [datum] či [datum] (jak uvádí soud prvního stupně), byla lhůta žalobce dodržena v souladu s § 57 odst. 3 o. s. ř., dle kterého je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Žalobce argumentuje aplikací § 245 o. s. ř., který odkazuje na přiměřené užití části § 1 – 58 o. s. ř. Má za to, že soud prvního stupně mylně považuje lhůtu k podání žaloby na uveřejnění tiskové odpovědi za lhůtu hmotněprávní, nikoli procesní. Vadným posouzením povahy lhůty k podání žaloby došlo k nepřípustnému odepření spravedlnosti. Své tvrzení opírá o nález Ústavního soudu II. ÚS 300/06. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. 6. Žalovaný k odvolání žalobce uvedl, že se ztotožňuje s právním názorem soudu prvního stupně. Ustanovení § 14 odst. 2 tiskového zákona stanovuje 15 denní lhůtu k podání návrhu k soudu, po jejímž uplynutí právo domáhat se uveřejnění odpovědi u soudu zaniká. Jedná se tedy o prekluzivní lhůtu ve smyslu § 654 o. z. Lhůta pro podání návrhu, kterým žalobce uplatnil své právo na uveřejnění odpovědi před soudem, ve smyslu § 14 odst. 2 tiskového zákona skončila nejpozději dne [datum], žaloba by tedy nejpozději tohoto dne musela být doručena soudu. Žalovaný odkazuje na odbornou literaturu ([příjmení], [jméno] a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022), která s odkazem na další zdroje uvádí, že soukromoprávní prekluzivní lhůty jsou lhůtami hmotněprávní povahy. Pro jejich počítání tudíž platí pravidla v § 605 a násl., včetně § 607. [příjmení] byla prekluzivní lhůta zachována, musí se výkon práva uskutečnit nejpozději v její poslední den. Zásadně platí, že projev vůle, kterým se právo vykonává, musí příslušné osobě před koncem prekluzivní lhůty dojít ve smyslu § 570; nestačí tedy, aby byla dotčená písemnost toliko podána k poštovní přepravě. Ani v případě, kdy by předmětná lhůta podle § 14 odst. 2 tiskového zákona byla lhůtou procesněprávní, by však dle žalovaného k jejímu zachování nedošlo. Žaloba byla podána na pobočce České pošty dne [datum], ovšem adresována byla věcně nepříslušnému Městskému soudu v Praze. Ten teprve dne [datum rozhodnutí] svým usnesením s č. j. Ncp 649/2021 – 16 postoupil věc věcně i místně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 8. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 4113/2017, má tedy žalovaný za to, že lhůta pro uplatnění práva u soudu by nebyla zachována ani v tomto případě, neboť pro zachování lhůty bylo nutné nejpozději v poslední den lhůty podat žalobu orgánu, který má povinnost je doručit věcně i místně příslušnému soudu, k čemuž v daném případě nedošlo. S ohledem na uvedené žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 3 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. 8. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně v napadeném rozsudku citoval relevantní normy objektivního práva (které tedy již odvolací soud znovu neopakuje), učinil správný závěr o skutkovém stavu a dospěl ke správnému právnímu posouzení věci. Na správné odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud plně odkazuje. O skutkových okolnostech věci nebylo ani sporu, odvolací námitky žalobce se vztahují k závěrům právním. 9. Číslo 7 časopisu Chovatel, kde byl publikován článek, ke kterému se žalobce domáhá uveřejnění své dopovědi, vyšlo dne [datum]. Žádost o uveřejnění odpovědi byla doručena žalovanému dne [datum]. Žaloba zasílaná prostřednictvím pošty byla následně doručena Městskému soudu v Praze (pracoviště [ulice]) dne [datum]. S ohledem na lhůty závěrek nemohla být odpověď publikována v čísle 8. Číslo 9 vyšlo dne [datum], poslední den 15 denní lhůty k podání žaloby k soudu tedy marně uplynul dne [datum]. Žaloba byla doručena soudu [datum], tedy po uplynutí zákonné lhůty. S ohledem na uvedené došlo k prekluzi práva na uveřejnění odpovědi, k této skutečnosti soud přihlíží z moci úřední (§ 654 o. z.), a právo tedy nelze přiznat. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud se věcně obsahem článku ani odpovědi nezabýval a žalobu zamítl pro prekluzi práva. 10. K námitce žalobce, že žaloba byla podána k poštovní přepravě včas, se vyjádřil správně již soud prvního tak, že lhůta k podání žaloby na uveřejnění tiskové odpovědi je lhůtou hmotněprávní, proto je nutno doručit ve lhůtě podání soudu (nepostačí podání k poštovní přepravě). Argumentuje-li žalobce v odvolání nálezem Ústavního soudu II. ÚS [číslo], tento na danou situaci nedopadá. Uvedený nález se vztahuje k posouzení lhůty stanovené v § 247 odst. 1 o. s. ř. pro podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle části páté o. s. ř. Ústavní soud v této souvislosti konstatoval, že lhůty stanovené procesním předpisem je nutno považovat za lhůty procesní. Chtěl-li by zákonodárce v procesním předpisu stanovit hmotněprávní lhůtu, musel by tento svůj úmysl vyjádřit výslovně. V projednávané věci se však nejedná o lhůtu dle části páté o. s. ř. ani o jinou lhůtu stanovenou procesním předpisem. Patnáctidenní lhůta pro podání návrhu stanovená v § 14 odst. 2 tiskového zákona je nepochybně hmotněprávní lhůta. K tomuto závěru dospěla i odborná literatura (srov. JUDr. [jméno] [příjmení], Zákon o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku (tiskový zákon) a předpisy související, 2. vydání, 2006). 11. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně postupem podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně věcně správného nákladového výroku. 12. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl postupem dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (vyjádření k odvolání žalobce ze dne [datum]) s odměnou ve výši dle § 7 bod 5 a § 9 odst. 3 písm. d) advokátního tarifu ([částka]) s paušální náhradou výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ([částka] za úkon) a s 21% DPH, neboť zástupce žalovaného je plátcem této daně (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) Lhůta k plnění a místo plnění jsou stanoveny podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř. (vždy ve spojení s § 211 o. s. ř.).