22 CO 192/2022-680 — Městský soud v Praze

1. Žalobce se podanou žalobou (po jejím rozšíření a částečném zpětvzetí) domáhal zaplacení [částka] s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody (včetně ušlého zisku) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Škoda měla žalobci vzniknout v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, které bylo proti žalobci zahájeno [datum] a které skončilo rozsudkem Okresního soudu v Trutnově z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Ten nabyl právní moci [datum] a žalobce jím byl zproštěn obžaloby. Požadovanou náhradu škody tvořil nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů na právní zastoupení v trestním řízení ve výši [částka], nákladů cestovného a nákladů na znalecký posudek ve výši [částka], a na náhradu ušlého zisku v důsledku snížení příjmů z žalobcovy živnostenské činnosti v době trestního stíhání ve výši [částka]. 2. Žalovaná uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby, neboť žalobce dle jejího názoru nedoložil vznik škody. Nesouhlasila s výší škody, jejíž náhradu žalobce požaduje. Mezi ušlým ziskem a nezákonným trestním stíháním není navíc podle žalované vztah příčinné souvislosti. 3. Soud prvního stupně nejprve rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 2/2017-262, vyhověl žalobě v části požadované náhrady skutečné škody a uložil žalované zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím (výrok I), požadavek na náhradu zbývající části skutečné škody a celého ušlého zisku (tj. celkem částky [částka] s příslušenstvím) zamítl (výrok II) a žalobci uložil povinnost nahradit náklady řízení státu (výrok III) i žalované (výrok [příjmení]). 4. K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 Co 104/2019-306, rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu části výroku II v částce [částka] s příslušenstvím (požadované žalobcem z titulu ušlého zisku) a v akcesorickém výroku III a IV zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Soud prvního stupně následně rozsudkem označeným v záhlaví uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I), ve zbytku požadované náhrady ušlého zisku - tj. co do částky [částka] s příslušenstvím - žalobu zamítl (výrok II) a uložil žalované nahradit náklady řízení jak žalobci, tak i státu (výrok III a [příjmení]). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat. 6. Rozsudek soudu prvního stupně napadli včasným a přípustným odvoláním žalobce i žalovaná. 7. Žalobce se odvolal pouze proti výroku III o nákladech řízení. Namítá, že mu soud prvního stupně přiznal náhradu nákladů řízení v nesprávné výši. Soud prvního stupně dle žalobce nesprávně zařadil do nákladů řízení i žalobcem zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši [částka], ačkoliv dle judikatury Ústavního soudu nebyl žalobce vůbec povinen soudní poplatek platit. Žalobci tak ve skutečnosti vzniklo právo na vrácení tohoto soudního poplatku v plné výši. Žalobce se dále domnívá, že mu měla být přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši plnění v předmětné věci záviselo na znaleckém posudku. Soud prvního stupně místo toho vycházel ze zásady úspěchu ve věci vyjádřené v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., aniž by jakýmkoliv způsobem zdůvodnil, proč neaplikoval ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. (přestože to žalobce výslovně navrhoval ve svém závěrečném návrhu). I pokud by bylo namístě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle poměru úspěchu účastníků ve věci, namítá žalobce, že soud prvního stupně nesprávně určil tento poměr. Soud prvního stupně totiž vycházel pouze z původně žalované částky, aniž by zohlednil změny předmětu řízení v jednotlivých fázích řízení. Výpočet poměru úspěchu ve věci provedený soudem prvního stupně lze proto akceptovat pouze do okamžiku podání odvolání žalobce ze dne [datum]. Následně již byla předmětem sporu jiná částka a jiný byl tedy i poměr úspěchu ve věci. Žalobce dále vytýká soudu prvního stupně, že nesprávně určil rozsah nákladů řízení vzniklých na straně žalobce, když do těchto nákladů bez jakéhokoliv odůvodnění nezahrnul odměnu a režijní paušál právního zástupce za některé úkony a též ani cestovní výdaje právního zástupce žalobce za cesty na 6 soudních jednání. Celková výše nákladů řízení žalobce tak ve skutečnosti činí [částka]. Žalobce proto navrhuje, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu tak, že žalobci přizná náhradu nákladů řízení v uvedené částce, a aby současně rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku za odvolání. 8. Žalovaná se odvolala proti výroku I, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím, a též proti akcesorickému výroku III a IV o nákladech řízení. Nesouhlasí s výší ušlého zisku, jak ji stanovil soud prvního stupně na podkladě znaleckého posudku [číslo] vypracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba] (dále jen„ Znalecký posudek“). Žalovaná se domnívá, že Znalecký posudek je nutno jako důkaz odmítnout, neboť vykazuje vady (namítané žalovanou v průběhu řízení), které nebyly znalcem řádně, logicky a odborně správně vysvětleny a obhájeny. Znalcem provedené modelování odhadu očekávaných hodnot příjmů a výdajů je jen jednou z možných variant výpočtového modelu, a to variantou objektivně nesprávnou. Žalovaná vytýká Znaleckému posudku, že nejsou analyzována a do výpočtu zahrnuta žádná rizika a že ušlý zisk byl stanoven v absolutní hodnotě. Vzhledem k tomu, že použité parametry mají z definice pouze pravděpodobnostní charakter, měl být dle žalované výsledek uveden v rozpětí od – do. Žalovaná dále namítá, že hrubý ušlý zisk ze stavební činnosti je ve Znaleckém posudku nesprávně kalkulován se započtením všech odpisů ze všech činností. Znalec též nezohlednil, že s navýšením tržeb je spojena vysoká pravděpodobnost nutnosti pořízení investic, které bude třeba odepisovat, a výše odpisů (i hrubého zisku) se tím změní. Žalovaná dále spatřuje vadu Znaleckého posudku v nesprávném stanovení parametru průměrné marže. Ta dle odborného názoru žalované neměla být stanovena na základě hodnot marže v období let 2006 – 2016 (jak to učinil znalec), ale pouze v období do roku [rok], tj. před vznikem škody. Zahrnutí hodnot marže po tomto období je vadné, jelikož její průběh mohl být ovlivněn změněnými podmínkami pro stavební činnost v tomto období. Argumentaci znalce variačním koeficientem považuje žalovaná za nepřijatelnou. Žalovaná pak v odvolání uvádí své vlastní podrobné výpočty, dle kterých má být (při správné výši marže a započtení všech odpisů) hodnota ušlého hrubého zisku nižší celkem o [částka]. Vzhledem k vadám Znaleckého posudku se žalovaná domnívá, že bez nového (revizního) znaleckého posudku nemůže být v dané věci spravedlivě rozhodnuto. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 9. Při jednání před odvolacím soudem pak žalovaná uvedla, že nárok žalobce na náhradu ušlého zisku nepovažuje za důvodný ani co do základu. Dle žalované žalobce v řízení neprokázal, že by v důsledku trestního stíhání přišel o konkrétně sjednané zakázky. Zrušené zakázky, o kterých vypovídali v řízení svědci, byly pouze předjednány s tím, že nebylo postaveno najisto, jestli by je žalobce nakonec skutečně realizoval. Žalovaná opakovaně poukázala na skutečnost, že ke zrušení odsuzujícího rozhodnutí v trestním řízení došlo již dne [datum], čímž se žalobce stal opět bezúhonným z pohledu živnostenského zákona. Pokud živnostenskou činnost od tohoto data nevykonával, záviselo to již pouze na jeho vůli a žalovaná za to nemůže nést odpovědnost. Žalovaná dále uvedla, že se soud prvního stupně vůbec nezabýval vznesenou námitkou promlčení ve vztahu k požadované náhradě ušlého zisku za období od [datum] do [datum]. V podané žalobě byl ušlý zisk vyčíslen pouze do konce roku 2015. Ušlý zisk za následující období žalobce uplatnil až v podání ze dne [datum], tj. po uplynutí promlčecí lhůty. Pokud jde o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, má žalovaná za to, že nelze postupovat podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť předmětem žaloby byly i nároky, jejichž posouzení nezáviselo na znaleckém posudku a v nichž žalobce nebyl zcela úspěšný. 10. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované poukazuje na skutečnost, že žalovaná pouze opakuje námitky proti Znaleckému posudku, se kterými se již znalecký ústav v průběhu řízení před soudem prvního stupně vypořádal. Námitky žalované dle žalobce pramení z chybné interpretace Znaleckého posudku a z nepochopení postupů, závěrů a dodatečných vyjádření znalce. Pokud by byl ušlý zisk stanoven v rozpětí od – do, neodpovídalo by to zadané otázce a soudu by se otvíral neodůvodn