22 CO 251/2021-230 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jakožto úplaty za služby (zajištění čerpání a přepravy čerstvé betonové směsi) poskytnuté žalované na základě smlouvy o outsourcingu uzavřené dne [datum]. V podrobnostech jsou žalobní tvrzení a argumenty předestřeny v bodě 1 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. 2. Žalovaná uplatněný nárok neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodě 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. 3. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (výrok I) a na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat. 4. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Vytýká soudu prvního stupně, že nezohlednil procesní obranu žalované podle § 98 o. s. ř. (námitku započtení), když dospěl k nesprávnému závěru, že právo na náhradu škody způsobené žalobkyní na pronajatých vozidlech zaniklo, neboť žalovaná neuplatnila toto právo (řádným způsobem) u žalobkyně včas (ve smyslu § 632 odst. 4 obchodního zákoníku). Žalovaná se domnívá, že v dopise ze dne [datum] (tj. v zákonné lhůtě) uplatnila právo na náhradu škody dostatečně určitě (s ohledem na relevantní judikaturu), a nemohlo tedy dojít k jeho prekluzi. Na tom nic nemění ani skutečnost, že ve výzvě nebyly specifikovány jednotlivé úkony oprav vozidla a škoda nebyla vyčíslena v souvislosti s konkrétním vozidlem. Nadto žalovaná předložila žalobkyni doklady s přesným vyčíslením oprav vozidel na jednání, které se uskutečnilo dne [datum]. Žalovaná dále namítá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně existence žalobou uplatněné pohledávky, když neprokázala, že by v předmětném období (od [datum] do [datum]) provedla přepravu čerstvé betonové směsi ve fakturovaném rozsahu. Přitom není podle žalované relevantní, že existenci pohledávky dříve nerozporovala. Žalovaná též rozporuje závěry soudu prvního stupně týkající se promlčení pohledávky žalobkyně. Žalovaná sice souhlasí s tím, že konec promlčecí lhůty připadá na [datum] (vzhledem k tomu, že promlčení je třeba posuzovat podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nikoliv podle předchozí právní úpravy), na rozdíl od soudu prvního stupně však má za to, že pohledávka nebyla před tímto datem řádně uplatněna u soudu a promlčecí lhůta tedy uplynula, aniž by došlo k jejímu stavení. Původní žalobkyně – společnost [právnická osoba], nebyla aktivně legitimována k podání žaloby, neboť pohledávka byla této společnosti postoupena neplatně. Smlouva o outsourcingu předně jakékoliv postoupení pohledávek zakazuje, a dále bylo postoupení v rozporu s ujednáním smluvních stran učiněným na jednání dne [datum]. Návrh na vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví (učiněný [právnická osoba], s.r.o. dne [datum]) nelze též považovat za procesní úkon, který by mohl stavět promlčecí lhůtu. Promlčení nároku žalobkyně pak nemohlo zhojit ani usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo vyhověno návrhu podle § 107a o. s. ř., neboť toto usnesení nabylo právní moci až po uplynutí promlčecí lhůty. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení. 5. V průběhu jednání před odvolacím soudem žalovaná závěrem výslovně uvedla, že své platební povinnosti vůči žalobkyni vždy řádně plnila a že předmětnou fakturu, o niž v této věci jde, nezaplatila z toho důvodu, že jí žalobkyně způsobila významnou škodu na jejích vozidlech. Zdůraznila také, že cese učiněná v průběhu řízení je zneužitím práva, jak to má na mysli judikatura Nejvyššího a Ústavního soudu a že k ní neměl soud přihlížet. 6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že považuje rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a odvolání žalované za nedůvodné. Pokud jde o námitku započtení vznesenou žalovanou, pak žalobkyně poukazuje na ujednání obsažené v čl. VII odst. 9 věta první smlouvy o outsourcingu, které výslovně vylučuje zánik závazku žalované uhradit úplatu v důsledku jednostranného započtení. Žalobkyně v této souvislosti odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které má úkon směřující k započtení pohledávky vždy hmotněprávní povahu, a to i tehdy, učiní-li jej žalovaný podle § 98 o. s. ř. na svou obranu až v průběhu soudního sporu. Vzhledem k tomu, že účastníci smluvní úpravou jednostranné započtení vyloučili, je nadbytečné zabývat se otázkou, zda žalovaná má za žalobkyní nějakou pohledávku či nikoliv. Dle žalobkyně nadto údajná pohledávka, kterou žalovaná uplatnila k započtení, neexistuje. Žalobkyně dále uvádí, že vznik nároku na úplatu nepochybně prokázala, a to příslušnou fakturou a zejména výkazem jízd za předmětné období, který vyhotovila sama žalovaná. Žalovaná přitom pravost podkladů pro fakturaci k výslovnému dotazu soudu prvního stupně potvrdila. Žalobkyně se též domnívá, že její pohledávka nemůže být promlčená, neboť aktivně legitimována k podání žaloby byla již původní žalobkyně – společnost [právnická osoba] Pohledávka byla postoupena se souhlasem žalované, a tedy platně. Následně došlo (z opatrnosti) ke zrušení smluv o postoupení pohledávek, čímž přešla veškerá práva z pohledávek zpět na (současnou) žalobkyni. Žalobkyně též upozorňuje na skutečnost, že společnost [právnická osoba] zanikla v důsledku přeměny (formou převodu jmění na společníka, tj. na současnou žalobkyni), přičemž žalovaná v zákonné lhůtě neuplatnila žádné nároky z titulu ochrany věřitele, v důsledku čehož jakékoliv takové nároky prekludovaly. Žalobkyně proto navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný. 7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 8. Odvolací soud předesílá, že otázka vzniku škody žalované na jejích vozidlech a otázka řádného a včasného uplatnění náhrady této škody u žalobkyně není z důvodů dále uvedených relevantní, a proto odvolací soud nepřezkoumává ani skutková zjištění soudu prvního stupně učiněná k této otázce. Zbylá skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná a odvolací soud na ně odkazuje. V odvolání ostatně žalovaná správnost těchto zbylých skutkových zjištění (s výjimkou otázky provedení čerpání a přepravy betonové směsi v rozhodném období žalobkyní) nezpochybňuje. 9. Jak již uvedl soud prvního stupně, v článku VII bod 9 smlouvy o outsourcingu ze dne [datum] se žalobkyně i žalovaná dohodly, že je vyloučen zánik závazku objednatele (tedy žalované) jednostranným započtením s eventuálními pohledávkami vůči poskytovateli (tedy žalobkyni). Možné je jen uzavření dohody o započtení vzájemných závazků a pohledávek. Žalovaná proto není oprávněna na základě jednostranného právního jednání započíst případné své pohledávky vůči žalobkyni. Mylně se pak žalovaná domnívá, že tento smluvený zákaz se nevztahuje na námitku započtení učiněnou v průběhu řízení před soudem jako obranu proti návrhu. I tato až v průběhu řízení učiněná námitka započtení obnáší také hmotněprávní projev vůle směřující k započtení pohledávky, přičemž v projednávané věci jde samozřejmě o jednostranný hmotněprávní projev vůle, který ovšem je žalované smluvně zapovězen. K dohodě o zápočtu mezi účastníky řízení nedošlo, žalobkyně naopak poukazuje, že jednostranný zápočet učiněný žalovanou je neoprávněný. Tudíž argumentace žalované, že jí žalobkyně způsobila škodu a že pohledávku na náhradu této škody započetla (v rámci námitky započtení) na pohledávku uplatněnou žalobkyní v tomto řízení, je v základu bezpředmětná. Proto je pak též nevýznamné, zda žalované skutečně škoda vznikla, zda ji způsobila žalobkyně a v jaké výši, zda bylo právo na náhradu škody včas uplatněno atd. 10. Odvolací námitka, že žalobkyně nevykonala práce, za které žádá v projednávané věci úhradu podle vydané faktury [číslo] ze dne [datum], je zcela nedůvodná. Odvolací soud nemá žádné pochybnosti o tom, že faktura ze dne [datum] byla žalobkyní vydána na základě plnění, které žalované fakticky poskytla v rozsahu podle výkazu jízd za období od [datum] do [datum]. Výkaz jíst vyhotovila přímo žalovaná a při provedení tohoto výkazu jako listinného důkazu před soudem prvního stupně žalovaná žádné námitky nevznesla. Ostatně v průběhu celého řízení před soudem prvního stupně žalovaná nenamítala, že by žalobkyně plnění neposkytla, byť by to jistě musela být námitka primární. A nakonec i při jednání před odvolacím soudem žalovaná výslovně uvedla, že předmětnou fakturu neproplatila z toho důvodu, že žalobkyně jí způsobila škodu na vozidlech. Také z tohoto postoje žalované před soudem prvního stupně a nakonec i před soudem odv