23 CO 237/2022-287 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne [datum] zamítl žalobu, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci [částka] (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení [částka], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce (výrok II.). 2. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení částky [částka] jakožto náhrady škody a částky [částka] jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu v trestním řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení bylo zahájeno na základě usnesení policejního orgánu, Krajského ředitelství jihomoravského kraje, Oddělení hospodářské kriminality, ze dne [datum rozhodnutí], vydané pod [číslo jednací], pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 a 4 písm. d) trestního zákoníku. Dne [datum] byl ve věci vydán rozsudek pod č. j. [číslo jednací], na základě kterého byl žalobce obžaloby zproštěn. Na základě odvolání státní zástupkyně a spoluobžalovaných byl rozsudek usnesením Krajského soudu v Brně z [datum], vydaného pod č. j. [číslo jednací], zrušen a věc byla vrácena k dalšímu projednání. Dne [datum] se konalo první hlavní líčení, kde byl opětovně vyhlášen rozsudek pod č. j. [číslo jednací], kterým byl žalobce podruhé zproštěn viny. Usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl Krajským soudem v Brně opět rozsudek Městského soudu v Brně zrušen a věc byla vrácena k novému projednání spolu se závazným stanoviskem, jak postupovat ve věci. Následovala hlavní líčení ve věci konaná ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Na hlavním líčení, konaném dne [datum], byl vyhlášen rozsudek č. j. [číslo jednací], kterým byl žalobce zproštěn obžaloby ve všech bodech /potřetí/. Státní zástupce se do rozsudku odvolal, avšak nikoliv v neprospěch žalobce. Dne [datum] se konalo u Krajského soudu v Brně veřejné zasedání, kde bylo vydáno konečné rozhodnutí ve věci, které nabylo právní moci dne [datum]. Od tohoto okamžiku byl žalobce pravomocně zproštěn obžaloby. Proti žalobci bylo od [datum] do [datum], po dobu téměř 4 let, vedeno neoprávněně trestní stíhání, které žalobce pociťuje jako újmu na svých právech a domáhá se z tohoto důvodu náhrady škody původně ve výši [částka] /náklady obhajoby/ a nemajetkové újmy vzniklé tímto jednáním, tuto nemajetkovou újmu vyčíslil jako násobek částky [částka] za každý měsíc neoprávněně vedeného trestního řízení a 51 měsíců /od [datum] do [datum], když bylo zasaženo do dobré pověsti a cti žalobce, v důsledku trestního stíhání měl žalobce psychické problémy, došlo ke zhoršení jeho vztahů s rodiči i jeho dítětem, žalobce měl potíže i v profesním a osobním životě. Žalobce přitom uplatnil nárok u žalované [datum], k datu podání žaloby nárok nebyl žalovanou projednán. Nárok žalobce dle jeho názoru nemůže být promlčen, když byl předvolán k jednání odvolacího soudu na [datum] a zde se dozvěděl, že je zproštěn obžaloby, proto dle jeho názoru je třeba promlčecí dobu počítat až od tohoto okamžiku. 3. Žalovaná ve svém vyjádření z [datum] učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce podáním z [datum] uplatnil nárok na náhradu škody ve výši [částka], který následně podáním z [datum] rozšířil na částku [částka], spočívající v nákladech obhajoby vedené ve výše uvedeném řízení, a dále uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka], který podáním ze dne [datum] rozšířil na částku [částka]. Ve vyjádření žalovaná vznesla námitku promlčení nároku na zadostiučinění nemajetkové újmy, když rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2019, č. j. [číslo jednací], nabyl právní moci dne [datum], nárok byl předběžně uplatněn až dne [datum] a soudní řízení bylo zahájeno dne [datum]. Doručení předvolání žalobci na jednání [datum], kde se projednávala odvolání ve vztahu k jiným obžalovaným, dle žalované nemá vliv na posouzení promlčecí doby. V průběhu řízení vyplatila žalovaná žalobci na nákladech obhajoby [částka]. 4. S ohledem na výplatu nákladů obhajoby v průběhu sporu vzal žalobce žalobu zpět co do částky [částka], v rozsahu zpětvzetí soud I. stupně řízení dle § 96 o. s. ř. zastavil, nadále předmětem řízení zůstal nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka]. 5. Soud I. stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků a obsahu spisu vedeného u Městského soudu v Brně, sp. zn. 11 T 177/2016, kdy chronologicky konstatoval průběh trestního řízení ve vztahu k jednotlivým úkonům trestního řízení, když 3. rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn viny, byl vydán [datum] /předchozí rozsudky z [datum] a [datum] zrušeny/, rozhodnutí dle připojené doložky nabylo právní moci ve výroku o zproštění ve vztahu k žalobci dle [datum]; z protokolu o jednání z [datum] se podává, že se žalobce vzdal práva podat odvolání. Dne [datum] žalobce prostřednictvím své obhájkyně požádal o vyznačení doložky právní moci. 6. Po citaci ustanovení zákona 82/1998 Sb. soud I. stupně shledal naplnění odpovědnostních předpokladů státu za tvrzenou újmu v podobě nezákonného rozhodnutí, kdy žalobce byl trestně stíhán pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d/ trestního zákoníku spáchaného formou spolupachatelství dle § 23 tr. zák, pokud však žalovaná vznesla námitku promlčení se zřetelem k ust. § 32 a § 35 zák. 82/1998 Sb., dospěl k závěru, že tato námitka promlčení je důvodná. Zákonem stanovená subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůta počíná u nároku na náhradu nemajetkové újmy svůj běh ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, tj. kdy se poškozený dozví o zásahu do svých práv, pokud tento zásah vnímá úkorně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1249/2014 nebo 30 Cdo 2040/2012). Ke vzniku nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, v jejímž důsledku mělo dojít k poškození dobrého jména a osobní cti žalobce, k zásahu do jeho rodinného a soukromého života a ke zhoršení psychického stavu žalobce, došlo nejpozději ke dni pravomocného ukončení řízení, neboť nejpozději daného dne se žalobce dozvěděl o vzniku nemajetkové újmy, a kdo za ni odpovídá. Rozsudek Městského soudu v Brně z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] nabyl právní moci ve vztahu k žalobci dne [datum], kdy počala běžet promlčecí lhůta. Šestiměsíční promlčecí lhůta podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZOdpŠk“) uplynula dne [datum] (§ 605 odst. 2 o. z.). Žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] ve smyslu § 35 ZOdpŠk u žalované uplatnil dne [datum] a na částku [částka] jej rozšířil svým podáním z [datum], tj. po marném uplynutí promlčecí lhůty, proto nemohlo dojít ke stavení jejího běhu podle § 35 ZOdpŠk a žaloba byla podána k soudu dne [datum], taktéž po marném uplynutí promlčecí lhůty. 7. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 a 3 o. s. ř. za použití § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. V souzeném případě byl žalobce úspěšný co do části nároku náhrady škody za obhajné v rozsahu 62 % ([částka]), když tato částka byla proplacena žalobci až po uplynutí 6 měsíční lhůty k projednání nároku a po podání žaloby. Žalovaná byla z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšná co do nároku na náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, jejíž tarifní hodnota je určená podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu v částce [částka], a to v rozsahu 38 %. Poměr úspěchu žalobce ve věci činí po odečtení zavinění žalobce od zavinění žalované 24 % (62 % - 38 % = 24 %). Celkové náklady byly v součtu představovány částkou [částka], z níž 24 % odpovídá částka [částka], jejíž zaplacení soud uložil neúspěšné žalované, přičemž lhůtu k plnění pro zaplacení určil odlišně od § 160 odst. 1 o. s. ř. na patnáct dnů od právní moci tohoto usnesení, neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 8. Proti rozsudku I. stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Žalobce uvádí, že jeho právní zástupkyně marně čekala na vyznačení právní moci rozsudku, až do [datum] neměla informaci o tom, vůči komu z žalovaných se státní zástupce odvolal. Opakovaně bylo právní zástupkyni žalobce sděleno, že trestní rozsudek v právní moci není a doložka vyznačena nebude. Státní zástupce se svého práva na odvolání nevzdal a z podaného odvolání, které bylo obhájkyni žalobce dne [datum] doručeno, je pouze patrné, že se státní zástupce neodvolal vůči osobě žalobce. Žalobce se o skutečnosti, že je pravomocně zproštěn obžaloby dozvěděl (bylo mu oznámeno) až na jednání Krajského soudu v Brně dne [datum], kterého se účastnil spolu se svojí obhájkyní na základě předvolání Krajského soudu. Předseda senátu ve vztahu k obžalovanému uvedl, že soud zvažoval jiný důvod pro zprošt