23 CO 323/2022-279 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum], ve znění opravného usnesení ze dne [datum], soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I), uložil žalované povinnost písemně se omluvit žalobci doporučeným, datovaným, oprávněnou úřední osobou podepsaným a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem, za porušení práv žalobce, kdy v řízení o žádosti žalobce o informace ze dne [datum], které bylo vedeno u [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [územní celek] pod sp. zn.: [anonymizováno] [číslo] [rok] a poté pod sp. zn.: [anonymizováno] [číslo], u [stát. instituce] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] a také před Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], došlo k porušení práva žalobce na projednání věci (vydání rozhodnutí) v přiměřené (zákonné) lhůtě, a k porušení práva na informace v jeho časové dimenzi (výrok II), zamítl žalobu na konstatování, že v řízení o žádosti žalobce o informace ze dne [datum], které bylo vedeno u [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [územní celek] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] a poté pod sp. zn.: [anonymizováno] [číslo], u [stát. instituce] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] a také před Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], došlo k porušení práva žalobce na projednání věci (vydání rozhodnutí) v přiměřené (zákonné) lhůtě, a k porušení práva na informace v jeho časové dimenzi (výrok III), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok [příjmení]). 2. Soud I. stupně takto rozhodl v pořadí třetím rozsudkem o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalované nemajetkové újmy ve výši [částka] a písemné omluvy, a pro případ, že tomuto požadavku nebude vyhověno, konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a porušení práva na informace v jeho časové dimenzi, s tvrzením, že dne [datum] podal u [stát. instituce], Obvodního [anonymizováno] [obec] I žádost o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen„ InfZ“), které se vztahovaly k plukovníku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], řediteli Obvodního ředitelství policie [obec] I, žádost však byla odmítnuta zprávou ze dne [datum]. Proti rozhodnutí si podal žalobce [datum] odvolání, avšak [datum] bylo odvolání zamítnuto a rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace potvrzeno. Proti pravomocnému rozhodnutí [stát. instituce] podal žalobce dne [datum] žalobu k Městskému soudu v Praze, která byla vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Rozsudkem ze dne [datum] bylo rozhodnutí [stát. instituce] a [stát. instituce] zrušeno jako nezákonné a věc byla vrácena Ministerstvu vnitra s tím, aby žalobci byly informace poskytnuty. O kasační stížnosti [stát. instituce] bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že rozsudek Městského soudu v Praze byl zrušen pouze ve výroku II., jinak byla kasační stížnost zamítnuta. Dne [datum] [stát. instituce], [stát. instituce] dopisem doručeným dne [datum] poskytla žalobci požadované informace, vyjma informace požadované pod bodem 3), kde byla žádost částečně odmítnuta. Řízení trvalo od [datum] do [datum], tedy 3 roky a podle žalobce se jedná o zjevně nepřiměřenou délku řízení. Proto se domáhal proti žalované zadostiučinění, a to z důvodu, že v době, kdy se žalobce domohl informací, byly již zastaralé a neaktuální, zejména informace pod body 7) a 8) žádosti, které se vztahovaly k rokům [rok] a [rok]. Postupem [stát. instituce] a správních soudů bylo porušeno právo žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a právo na informace v přiměřené lhůtě. Žalovaná odmítla uspokojit nárok žalobce dopisem ze dne [datum]. Podle žalobce na projednávanou věc dopadají závěry Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS] (dále jen„ Stanovisko“), vznik nemajetkové újmy se presumuje, a řízení se posuzuje jako jeden celek. 3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, jelikož povinný subjekt i odvolací orgán vydávaly svá rozhodnutí v zákonné lhůtě. Odvolací řízení trvalo 17 dnů a zákonná lhůta byla překročena odvolacím orgánem o 2 dny. Za nesprávný úřední postup nelze považovat ani skutečnost, že žádost o informace byla povinným subjektem odmítnuta. V případě, že nesprávný úřední postup zahrnuje fázi správní a fázi soudní, nelze řízení považovat jako jediné a je nutno jej právně hodnotit jako sestávající z dílčích nároků. Pokud jde o délku soudního řízení, odpovědnost nese Ministerstvo spravedlnosti, nikoliv žalovaná. Z tvrzení žalobce pak nelze dovodit, že mu prokazatelně nějaká újma vznikla. Podle žalované mu ani vzniknout nemohla, neboť požadované informace nemají vztah k osobě žadatele. Pokud k němu požadované informace nemají vztah, nemůže mít k němu vztah ani jejich neposkytnutí. 4. Soud I. stupně rozhodl ve věci rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve znění usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že uložil žalované povinnost písemně se žalobci omluvit, zároveň konstatoval, že v řízení o žádosti žalobce o informace došlo k porušení práva žalobce na projednání věci (vydání rozhodnutí) v přiměřené lhůtě a k porušení práva na informace v jeho časové dimenzi, zamítl žalobu ohledně požadavku na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení žalobci. Soud I. stupně přisvědčil žalobci, že je možné podat žalobu na náhradu nemajetkové újmy za celou dobu řízení, počínajíce prvním úkonem správního orgánu až po jeho soudní přezkum. Soud I. stupně konstatoval, že právo na informace je základní občanské právo, které je zaručeno v čl. 10 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod (dále jen„ Úmluva“), v čl. 19 [anonymizována dvě slova] o občanských a politických právech a v čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) a vztahuje se především k záležitostem veřejného zájmu. V žalobě popsaným nezákonným postupem, vydáním nezákonných rozhodnutí, průtahy a celkově nepřiměřenou délkou řízení o žádosti o informace bylo žalobci ze strany jak správních orgánů, tak spoluzaviněním Městského soudu v Praze po dobu 3 let neoprávněně bráněno v jeho právu podílet se na kontrole činnosti orgánů veřejné moci. Bylo proto porušeno nejen základní právo žalobce na vydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, ale i jeho základní právo na svobodu projevu a na vyhledávání a šíření informací, neboť po dlouhé době od podání žádosti již pro něj získání požadované informace mělo jen historickou hodnotu a uplatnění tohoto práva se plynutím času pro něj stalo již zcela neefektivním. Žalobce nebyl zatížen povinností prokazovat vznik nemajetkové újmy, bylo však třeba zkoumat, zda by jakákoliv osoba v postavení žalobce mohla důvodně pociťovat vznik újmy. Žalobce nevysvětlil, proč vlastně požadovaný souhrn informací potřeboval, ani to, jak mohl informace účelně a smysluplně využít. Nelze tak vyloučit argumentaci žalované, že požadované informace mohly být jen určitou„ odvetou“ konkrétní osobě v řadách policie. Za takové situace soud I. stupně dospěl k závěru, že došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené zákonné lhůtě, neboť tato nebyla dodržena, když jednak nebylo rozhodnuto ve lhůtě do 15 dnů a následně se žalobce domohl svých požadovaných informací po 3 letech, a přiznal žalobci kromě konstatování porušení práva i omluvu, když do jeho práv objektivně zasaženo bylo. Požadavek na odškodnění ve výši [částka] zamítl z toho důvodu, že obsah požadovaných informací se bezprostředně nepřipínal k osobě žalobce a informace nemohly mít pro žalobce podstatný význam. 5. K odvolání žalobce a žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud nesouhlasil s právním posouzením věci ze strany soudu I. stupně, když řízení o poskytnutí informace se přímo netýká práv a závazků civilní povahy žadatele a nemá přímý dopad do majetkové sféry účastníka správního řízení. Řízení proto nespadá do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy a nelze v něm uvažovat o nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Z toho důvodu se nelze zabývat otázkou přiměřenosti celkové délky řízení a nelze v něm bez dalšího aplikovat závěry Stanoviska, včetně tam na podkladě judikatury Evropského soudu pro lidská práva dovozené vyvratitelné právní domněnky vzniku nemajetkové újmy. Ve správním řízení, na které nedopadají čl. 6 odst. 1 Úmluvy a § 38 odst. 2 Listiny, jsou postižitelné toliko jednotlivé průtahy v řízení, tedy ty situace, kdy správní orgán porušil povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené době. Protože na tento nesprávný úřední postup nedopadají závěry Stanoviska, je poškozený povinen prokázat jak vz