23 CO 347/2021-126 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zastavil řízení co do částky [částka] (výrok I.)., zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok III.). 2. Soud I. stupně tak rozhodl o návrhu žalobkyně, kterým se domáhala vypořádání společného jmění manželů. Uvedla, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum]. Součástí společného jmění manželů byla mimo jiné budova [adresa] (objekt bydlení) postavená na parcele St. [číslo] parcela St. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, budova bez čísla popisného/čísla evidenčního (garáž) postavená na parcele St. [číslo] parcela St. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, a parcela [číslo] – zahrada, vše v katastrálním území Lštění a obci [obec], zapsáno na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov (dále jen„ nemovitost [obec]“). Podle Smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů manželů k nemovitostem pro dobu po rozvodu, pokud by došlo k rozvodu manželství, uzavřené formou notářského zápisu ze dne [datum] sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], sp. zn. NZ [číslo], N 284/2010 (dále jen„ Smlouva“), měla nemovitost [obec] připadnout do výlučného vlastnictví žalovaného, který měl z titulu vypořádání zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka]. Ve vztahu k nemovitosti [obec] považovala žalobkyně Smlouvu za neplatnou, neboť manželství nebylo rozvedeno bez zjišťování příčin rozvratu manželství. K zániku společného jmění manželů došlo zánikem manželství a předmětem společného jmění manželů i nadále zůstala nemovitost [obec], kterou je třeba vypořádat. Účastníci se nedohodli a žalovaný naložil s nemovitostí po svém, za zády žalobkyně a bez ohledu na její nároky, a ponechal si i celou kupní cenu. Podle žalobkyně byla kupní cena podhodnocena. Polovina nemovitosti [obec] měla hodnotu nejméně [částka] a této částky se proto žalobou domáhala. 3. Podle žalovaného je nárok žalobkyně v rozporu s dobrými mravy. Smlouva ze dne [datum] byla uzavřena po vzájemné dohodě pro případ rozvodu manželství, aby případný rozvod manželství proběhl smírným způsobem. Žalobkyně nepředložila k návrhu na rozvod Smlouvu, podle žalovaného úmyslně. O způsobu vypořádání nepochyboval a žalobkyně nárok na vypořádání zaniklého společného jmění neuplatnila, ani nenamítala, že by Smlouva nenabyla účinnosti. Žalobu podala přesně posledního dne tříleté lhůty. Vyplacení částky se domáhá mnohem dříve, než bylo ve Smlouvě původně sjednáno. 4. Soud I. stupně vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum]. Dne [datum] uzavřeli Smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů a Smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů manželů k nemovitostem pro dobu po rozvodu, pokud by došlo k rozvodu manželství a to formou notářského zápisu ze dne [datum] sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení], sp. zn. NZ [číslo], N 284/2010. Předmětem společného jmění manželů za doby jeho trvání zůstaly mimo jiné nemovitost [obec] a pozemek parc. [číslo] (orná půda) v katastrálním území Nespeky a obci [obec], zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov, na listu vlastnictví [číslo] (dále jen„ nemovitost [obec]“). Účastníci se dohodli, že pro případ zániku společného jmění manželů v důsledku rozvodu manželství připadne nemovitost [obec] do výlučného vlastnictví žalovaného, který se zavazuje uhradit žalobkyni z titulu vypořádání za nemovitost [obec] částku ve výši [částka], a to do sedmi let ode dne právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Účastníci dále prohlásili, že předpokládají, že k prodeji nemovitosti [obec] dojde v krátké době po podpisu notářského zápisu a pro ten případ se dohodli, že celá výše kupní ceny se stane předmětem výlučného vlastnictví žalobkyně. Nemovitost [obec] byla prodána kupní smlouvou ze dne [datum] za kupní cenu [částka]. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 29 C 95/2014-42, který nabyl právní moci dne [datum]. Soud zjistil existenci rozvratu manželství a jeho příčiny. Žalovaný podal návrh na vklad vlastnického práva k převodu nemovitosti [obec] ze dne [datum], která byla zapsána do jeho výlučného vlastnictví. Dne [datum] žalovaný uzavřel kupní smlouvu, kterou prodal nemovitost [obec] nabyvateli [jméno] [příjmení] za kupní cenu [částka]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka]. 5. Soud I. stupně posoudil danou věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Dospěl k závěru, že pro posouzení věci je zásadní skutečností, že účastníci uzavřeli Smlouvu, přičemž nepřisvědčil názoru žalobkyně o její neplatnosti. Poukázal na přechodná ustanovení o. z., konkrétně § 3028 odst. 1, 2 o. z. s tím, že společné jmění manželů vzniklé do [datum] se po [datum] řídí úpravou o. z. V dané věci společné jmění manželů zaniklo až po [datum], proto podléhá režim vypořádání společného jmění ustanovením o. z. Úpravu o. z. je třeba aplikovat i ve vztahu k existenci, platnosti a obsahu Smlouvy. V poměrech o. z. se pak neuplatní judikatorní závěry, že dohoda o vypořádání vzájemných majetkových vztahů byla účinná pouze v případě rozvodu, o němž bylo rozhodnuto podle § 24a zákona o rodině, a pokud k rozvodu podle § 24a zákona o rodině nedošlo, dohoda neměla právní účinky a nebylo možno k ní přihlížet. Právní úprava o. z. je odlišná, neboť nově odlišuje obecnou možnost uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů za trvání manželství na straně jedné a speciální možnost uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů pro účely rozvodu bez zjišťování příčin rozvratu manželství podle § 757 o. z. Závěry judikatury vytvořené v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platného do [datum] (dále jen„ obč. zák.“), platí v poměrech o. z. potud, že podmínkou účinnosti dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů v režimu řízení podle § 757 o. z. je rozvod manželství účastníků podle § 757 o. z. Ve vztahu mezi obecnou možností uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů za trvání manželství a možností dohody pro účely postupu podle § 757 o. z. platí, že u každé smlouvy o vypořádání společného jmění manželů uzavřené před zánikem manželství bude nezbytné posuzovat, zda byla uzavřena s podmínkou prostého zániku manželství a jestli bude dosaženo rozvodu postupem podle § 757 o. z. nebo podle § 755 a § 753 o. z. V posuzované věci Smlouva neobsahuje podmínku nesporného rozvodu a nebyla tak sjednána pouze pro případ rozvodu bez zjišťování příčin rozvratu manželství, proto je třeba ji posuzovat jako dohodu v režimu § 718 odst. 2 o. z., tedy jako obecnou dohodu a nikoli jako dohodu podle § 757 o. z. Proto není významná ani skutečnost, že manželství nebylo rozvedeno bez zjišťování příčin rozvratu manželství. Soud I. stupně proto shledal Smlouvu po obsahové i formální stránce souladnou s ust. § 718 o. z., a tedy nikoli neplatnou. Soud I. stupně rovněž poukázal na to, že účastníci se po celou dobu smlouvou řídili a postupovali podle ní. Z uvedených důvodů soud I. stupně postupoval podle Smlouvy a za situace, kdy v ní bylo ujednáno, že nemovitost [obec], která byla ve společném jmění manželů, připadne po rozvodu manželství do vlastnictví žalovaného a žalovaný uhradí žalobkyni z titulu vypořádání částku [částka] nejpozději do 7 let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství, tedy do [datum], dospěl k závěru, že žaloba byla podána předčasně a zamítl ji. 6. Náhradu nákladů řízení přiznal procesně úspěšnému žalovanému. 7. Proti výrokům II. a III. rozsudku se odvolala žalobkyně. Namítala, že soud I. stupně neposoudil věc správně po právní stránce, neboť se vůbec nezabýval ust. § 3028 odst. 3 o. z. Tak dospěl k nesprávnému závěru, že platnost a účinnost dohody má být posuzována v poměrech nového občanského zákoníku. Podle žalobkyně měla být platnost a účinnost smlouvy uzavřené mezi účastníky posouzena podle obč. zák. Poukázala na to, že účastníci v době, kdy dohodu uzavírali, vycházeli z předpokladu tehdejší zákonné úpravy, která neumožňovala uzavření platné dohody pro dobu po rozvodu, pokud manželství nebylo rozvedeno podle § 24a zákona o rodině, tedy bez zjišťování příčin rozvratu manželství. Pokud účastníci podle dohody postupovali, pak jen před rozvodem manželství. Soudu I. stupně vytýkala pochybení i při vyčíslení náhrady nákladů řízení, když nevzal v úvahu, že v průběhu řízení došlo k částečnému zpětvzetí žaloby. Rovněž přiznal žalovanému náhradu za úkony, které nelze považovat za účelné. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení. Pro případ potvrzení rozsudku navrhla, aby odvolací soud nepřiznal žalo