23 CO 40/2022-93 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zastavil řízení podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. co do částky [částka] z důvodu zpětvzetí žaloby žalobcem za souhlasu žalované se zpětvzetím žaloby (I.), žalobu zamítl co do zaplacení částky [částka] (II.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (III.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal původně zaplacení částky [částka] s odůvodněním, že žalobci v důsledku opatření vlády vyhlášeným v nouzovém stavu (usnesení vlády ČR z [datum], [číslo]) vznikla žalobci škoda, neboť žalobce pozval svého kamaráda žijícího v Angole pana [jméno] [příjmení] do ČR, zaplatil mu letenky, které stornoval, peníze za letenku vráceny žalobci nebyly; dále vynaložil náklady na překlady listin nezbytných k poskytnutí víza pro jeho přítele za účelem získání možnosti vstupu do Schengenského prostoru. 3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby z důvodu nesplnění odpovědnostních předpokladů státu za tvrzenou škodu. Pokud na jaře 2020 byl v České republice prokázán výskyt koronaviru SARS CoV-2, který se šířil i v jiných státech, vyhlásila vláda s ohledem na možné dopady na zdraví obyvatelstva [datum] usnesením [číslo] nouzový stav na dobu 30 dnů, tj. od 14:00 hodin [datum], tento byl prodloužen do [datum]; vláda v návaznosti na vyhlášení nouzového stavu vydala řadu krizových opatření na využití zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, mimo jiné vydala opatření o zákazu vstupu cizinců na území ČR (se stanovenými výjimkami) tato opatření platila od [datum] do [datum]. Pokud žalobce tvrdí, že má nárok na náhradu škody, nejsou splněny odpovědnostní předpoklady jak podle zákona 82/1998 Sb. (z titulu nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí), stejně tak ani dle zákona č. 240/2000 Sb. (dále jen KZ – poznámka odvolacího soudu). Žalovaná odkazovala na argumentaci Ústavního soudu, podle které krizová opatření, kterými měla být údajně žalobci způsobena škoda, byla vládou adresována obecnému okruhu adresátů s celostátní působností, když opatření měla materiálně charakter právního předpisu, bylo přitom nezbytné rozlišování právní povahy krizových opatření z hlediska tvrzené odpovědnosti státu ve smyslu § 36 KZ; podle citovaného ustanovení náhrada škody cílí pouze na škody vzniklé jednotlivcům v důsledku krizových opatření, které mají individuální povahu, nejedná se o věcnou škodu v podobě zničení či ztráty věci, v daném případě mezi škodou tvrzenou žalobcem a krizovými opatřeními nebyla ani dána příčinná souvislost, kromě jiného si žalobce tvrzený ušlý zisk případně způsobil sám; z těchto důvodů je dle žalované vyloučena její odpovědnost; rovněž žalovaná poukazovala na výklad uvedeného předpisu s ohledem na rozumný úmysl zákonodárce; dle judikatury Nejvyššího soudu ČR škoda způsobená právními předpisy vlády (byť by byly shledány nezákonnými) není nahraditelnou škodou, jedná se o nesprávný úřední postup. Kromě jiného žalobce neprokázal, že by skutečně uhradil částku [částka] za letenky, faktura na tuto částku z [datum] zní na pana [příjmení] (nikoliv na osobu žalobce) žalobce neprokázal, že by mu svědčila pohledávka za poskytovatelem zprostředkovatelských služeb; kromě jiného se jednalo o letenky na trasy mezi městy [město] (Angola) – [město] (Portugalsko) – [obec] ([země]) a zpět [obec] ([země]) – [příjmení] (Portugalsko) – [město] (Portugalsko) – [město] (Angola), nejedná se ani o místo příletu či odletu v ČR, žalobce tvrdí, že nemohla proběhnout předmětná návštěva v důsledku krizových opatření, příčinou vzniku škody případně bylo svobodné rozhodnutí žalobce odstoupit od již uzavřené smlouvy o zprostředkování letenek s příslušným poskytovatelem, kdy žádné z krizových opatření neukládalo žalobci vracet již zakoupené letenky; případnou škodu si dle žalované tak žalobce způsobil sám (dle Všeobecných obchodních podmínek zprostředkovatele – [právnická osoba] je přitom umožněno zákazníkům změnit let se započtením plné výše kupní ceny letenek předchozích, požádá-li o to zákazník alespoň 48 hodin před termínem příslušného letu). Požadavek na náhradu škody není důvodný ani v souvislosti s provedením překladu. 4. Soud I. stupně po blíže provedeném dokazování listinami skutkově uzavřel, že žalobce objednal letenku na jméno svého přítele [jméno] [příjmení] prostřednictvím zprostředkovatele [webová adresa], let se měl uskutečnit [datum] z [město] přes [město] do [obec], zpět [datum] z [obec] přes [příjmení] do [město], jako zákazník je na letence uveden [jméno] [příjmení], cena letenky činila [částka], část platby [částka] byla refundována [datum] opět na jméno zákazníka [jméno] [příjmení]; dle výpisu z účtů žalobce tlumočník [příjmení] [příjmení] přiložil výpis z účtu žalobce, fakturu za elektřinu a záznam z nahlížení do katastru nemovitostí a žalobci vyúčtoval částku [částka] za překlad čeština -portugalština; dle fotokopie pasu na jméno [příjmení] [jméno] bylo tomuto občanu Angoly poskytnuto vízum do Schengenu na období od 22. 3. do [datum]. 5. Soud I. stupně po citaci ustanovení § 36 ve spojení s § 6 a 8 zákona č. 240/2000 Sb. a nálezu Ústavního soudu ČR (Pl. ÚS 8/20 ve spojení s čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy ČR a § 64 odst. 2 zákona o Ústavním soudu (spolu s nálezem Pl. ÚS 7/2020) a nařízení vlády [číslo] ze dne [datum] a [číslo] z [datum] neshledal naplnění odpovědnostních předpokladů státu za tvrzenou škodu. Ve smyslu judikatury Ústavního soudu tak usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu neshledal opatřením obecné povahy, nelze jej považovat za jiný právní předpis ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy nebo § 64 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; jedná se ad hoc rozhodnutí Ústavního soudu, tedy individuálního případu mimořádné situace (nejde o žádné opakující se pravidlo), samotné rozhodnutí vlády o vyhlášení nouzového stavu nemá právně normativní obsah; jedná se o„ akt vládní“, který podléhá kontrole demokraticky zvoleného orgánu – Poslaneckou sněmovnou; napadené krizové opatření se přitom vztahuje na celé území ČR, věcný rozsah regulace se vztahuje na blíže neurčený počet osob, a to na určité časové období. Odvolací soud se tak ztotožnil s argumentací žalované v tom směru, že citované ustanovení nezakládá odpovědnost státu za škodu vzniklou (samotným) přijetím předmětných krizových opatření, neboť ty samy mají právní povahu obecně závazného právního aktu, jsou pramenem obecné právní regulace, dopadající na neurčitý a individuálně neurčený okruh osob, kterým stanoví právní povinnosti; stát nenese v obecné rovině odpovědnost za normotvorbu a za újmu vzniklou osobám tím, že plní právní povinnosti založené právním předpisem; taková odpovědnost státu nevyplývá z žádného právního předpisu a nebyla dovozena ani judikaturou; v intencích ustanovení § 36 KZ stát odpovídá pouze za škodu při provádění konkrétních krizových opatření, která mají individuální povahu a jsou zaměřena vůči konkrétní právnické nebo fyzické osobě, jak vyplývá ohledně i ze smyslu zákona, kdy záměrem bylo odškodňovat pouze výjimečné případy škod vzniklých přímo při činnosti složek státu provádějících krizová opatření, například poskytnutí věcných prostředků či při cvičeních dle krizového zákona (obdobný závěr lze dovodit i z důvodové zprávy ke krizovému zákonu). Soud I. stupně neshledal naplnění odpovědnostních předpokladů ani dle zákona č. 82/1998 Sb. a ani ve smyslu obecných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., užití těchto předpisů je právě vyloučeno ustanovením krizového zákona; odpovědnost státu nelze dovodit ani z přímé aplikace norem práva ústavního – Listiny základních práv a svobod upravujících právo na ochranu majetku. I za předpokladu, že by bylo možno dospět k závěru o odpovědnosti státu za vzniklou škodu, neshledal soud I. stupně nárok žalobce opodstatněným, a to s ohledem na nedostatek aktivní legitimace. Žalobce sám nevyužil letu v důsledku storna letenky, nevyužil víza, které by bylo uděleno jemu, touto osobou podle provedených důkazů (přepravní smlouvy i uděleného víza) měl být [příjmení] [jméno], nebyl prokázán důvod úhrady případné ceny letenky či nákladů na vízum v prospěch [příjmení] [jméno] žalobcem (tedy pokud plnil žalobce za jiného a z jakého právního důvodu); nebylo ani prokázáno, že žalobce by vstoupil do práv na náhradu škody [jméno] [příjmení] [jméno] nákladech řízení rozhodl podle § 142 o. s. ř. a procesně úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení s přihlédnutím ke 2 úkonům právní pomoci po [částka]. 6. Proti zamítavému výroku II. a závislému výroku o nákladech řízení III. podal žalobce včasné a přípustné odvolání. V něm vytýká soudu I. stupně nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Dle odvolatele soud nepřihlédl ke skutečnosti, že letenka byla zaplacena z účtu žalovaného (správně zřejmě z účtu žalobce – poznámka odvolacího soudu) a že část refundovaných prostředků byla navrácena na účet; podle údajů o platebních transakcích byl smluvní stranou ve vztahu ke zprostředkovateli [právnická osoba] žalobce. Žalobce dov