23 CO 79/2022-89 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně napadeným rozsudkem zastavil řízení o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a vyhověl žalobě co do částky [částka] (II.); opravným usnesením z [datum] za využití postupu podle § 164 o. s. ř. opravil částku ve výroku o věci samé na správnou částku [částka] s blíže specifikovaným příslušenstvím, na náhradě nákladů řízení přiznal žalobkyni částku [částka] (III.). Žalobce se v řízení domáhal náhrady nákladů vynaložených na obhajobu v trestním řízení, které proti němu bylo vedeno a skončilo zastavením, aniž by spáchání skutku bylo žalobci prokázáno. Ohledně částky [částka] vzal žalobce žalobu v průběhu řízení zpět, neboť uznal argumenty protistrany. 2. Soud I. stupně opřel své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Do náhrady zahrnul zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměnu za zastupování ve výši [částka] za jeden úkon podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a [částka] dle § 13 advokátního tarifu jako paušální náhradu hotových výdajů náležící ke každému úkonu. Náhradu přiznal za čtyři úkony právní pomoci - převzetí zastoupení, výzvu před podáním žaloby, sepis žaloby a účast při jednání. Celkem ji vyčíslil částkou [částka] (správně činí součet [částka]) a dále přiznal 21% daň z přidané hodnoty ve výši [částka]. Soud I. stupně zohlednil částečný úspěch žalobce v řízení co do částky [částka] (vyčíslil jej jako 89%) a částečný neúspěch co do částky [částka] (vyčíslil jej jako 11%). Jako výsledný poměr, v jehož rozsahu přiznal náhradu nákladů řízení, uvedl v odst. 8. odůvodnění rozsudku 48%, šlo zřejmě o chybu v psaní, protože z výpočtu výsledné částky [částka] vyplývá, že přiznal žalobci 78% z celkové výše nákladů řízení. 3. Proti výroku o náhradě nákladů řízení podala žalovaná včasné odvolání z důvodu nesprávného právního posouzení. Namítla, že žalobci nenáleží náhrada za uplatnění nároku u žalované před podáním žaloby, kterou mu soud I. stupně přiznal. Proto navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí změnil a rozhodl tak, že žalobci náleží poměrná část náhrady nákladů řízení pouze za převzetí zastoupení, sepis žaloby a zastoupení při jednání soudu, dále paušální náhrady hotových výdajů, daně z přidané hodnoty a zaplaceného soudního poplatku v celkové výši [částka]. 4. Meritorní výroky I. a II. rozsudku nebyly napadeny odvoláním a nabyly samostatně právní moci. 5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu podaného odvolání dle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a a 5 o. s. ř., aniž by ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné. 6. Dle ust. § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Rozhodovací praxe toto zákonné ustanovení dlouhodobě respektuje. Citované zákonné ustanovení zní jednoznačně: za uplatnění nároku před podáním žaloby náhrada za právní pomoc nenáleží. Žalovaná v odvolání přiléhavě argumentovala rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1191/2011. Dovolatel v tomto řízení mimo jiné namítl vadu řízení spočívající v tom, že se odvolací soud řádně nevypořádal s námitkou neústavnosti ustanovení § 31 odst. 4 OdpŠk. Dovolací soud tuto námitku neshledal důvodnou, neboť se nejedná o vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud se nedomnívá, že by ustanovení § 31 odst. 4 OdpŠk bylo v rozporu s ústavním pořádkem, neboť projednání nároku u příslušného úřadu má charakter neformálního předběžného projednání věci, které není regulováno žádnou speciální procesní úpravou, a proto se nepředpokládá, že by měl být poškozený v této fázi řízení právně zastoupen. Z toho důvodu se poškozenému ani neumožňuje žádat náhradu nákladů zastoupení, které v souvislosti s projednáváním nároku u příslušného úřadu případně vynaložil. 7. Odvolací soud odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2423/21. V této věci se stěžovatel obrátil na Ústavní soud v otázce náhrady nákladů řízení za uplatnění nároku na náhradu škody jako předžalobní výzvy s tvrzením, že je rozhodována různými soudy jinak a dosud chybí sjednocovací judikatura s ohledem na limitaci náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (dále jen" zákon č. 82/1998 Sb.). Navrhl, aby Ústavní soud ve věci rozhodl, neboť otázka přiznání náhrady za takovýto úkon právní služby je součástí rozhodování o téměř všech nárocích uplatněných podle zákona č. 82/1998 Sb. Ústavní soud s odkazem na svou judikaturu stížnost jako neopodstatněnou odmítl. Shodně Ústavní soud rozhodl dne [datum] také ve věci sp. zn. II. ÚS 1560/20. V usnesení ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2384/20 Ústavní soud k námitce nepřiznání odměny za úkon právní služby spočívající v uplatnění nároku u povinné uvedl, že odvolací soud svůj závěr o nepřiznání části uplatněné náhrady nákladů řízení v této výši řádně odůvodnil na základě zákonného ustanovení (§ 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb.) a nepostupoval svévolně. Současně Ústavní soud shrnul svou judikaturu a odkázal na řadu rozhodnutí, v nichž se k ústavnosti napadeného zákonného ustanovení již vícekrát vyjádřil: srv. nález ze dne [datum], IV. ÚS 2384/20, usnesení ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 1619/09, ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 903/13 nebo ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 701/10, přičemž neshledal důvod se od dříve vyložených svých závěrů odchylovat. 8. Odvolací soud na základě popsaného právního posouzení přisvědčil odvolací námitce žalované a podle ust. § 142 odst. 2 a v souladu s ust. § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. o nákladech řízení žalobce v řízení před soudem I. stupně rozhodl takto: 9. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku [částka], z odměny za poskytnutou právní pomoc podle § 7 bod 5 ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu – za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby a zastoupení při soudním jednání - ve výši [částka] za úkon a dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu z paušální náhrady hotových výdajů [částka] za každý úkon, celkem činí odměna za právní pomoc [částka]. Dle ust. § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. náleží žalobci rovněž náhrada daně z přidané hodnoty, jíž je jeho právní zástupce plátcem. 21% daň z částky [částka] činí [částka]. 10. Celkem náklady činí 2 000+13 760+2 469,60= [částka]. Soud I. stupně správně zohlednil částečný neúspěch žalobce ve věci co do částky [částka], správně postupoval při rozhodnutí o nákladech řízení dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu k neúspěchu činí 78,84 %. V tomto rozsahu náleží žalobci náhrada nákladů řízení; 78,84 % z částky [částka] činí [částka], kdy v souladu s ust. § 149 o. s. ř. je náhrada splatná k rukám advokáta žalobce. 11. Odvolací soud výrokem I. změnil postupem dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozhodnutí soudu I. stupně a o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně rozhodl tak, že správně částka činí [částka]. Ve zbývajícím rozsahu, co do platebního místa a lhůty k plnění odvolací soud napadený výrok potvrdil jako správný. 12. Výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, proto jí jako nezastoupenému účastníku řízení dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. náleží náhrada ve výši [částka] za dle §1 odst. 3 písm. f) a § 2 odst. 3 vyhlášky 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.