25 CO 2/2022-100 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I), co do požadavku žalobce na zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení žalobu zamítl (výrok II) a o povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl tak, že žalovaná je povinna na jejich náhradu zaplatit žalobci částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok III). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] s příslušenstvím, která mu dle žalobních tvrzení měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu nadřízeného služebního funkcionáře Policie ČR spočívajícího v nepřiměřeně dlouho trvajícím řízení o posouzení jím nahlášeném služebního úrazu, které (včetně soudních řízení ve správním soudnictví, která v rámci předmětného správního řízení byla vedena) trvalo celkem 6 let a 9 měsíců. 3. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že žalobce jako policista služebně zařazený na Obvodním oddělení policie [obec] dne [datum] oznámil Krajskému ředitelství policie Moravskoslezského kraje, že dne [datum] v průběhu služby špatně došlápl, v důsledku čehož mu„ něco přeskočilo“ v bederní oblasti zad a následně to vyústilo v tupou bolest zad, která se stupňovala a zapříčinila jeho pracovní neschopnost ode dne [datum]. Na podkladě uvedeného oznámení bylo v souladu se zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, zahájeno svou povahou správní řízení o odpovědnosti bezpečnostního sboru za škodu způsobenou jeho příslušníkovi v důsledku úrazu, který si měl přivodit v přímé souvislosti s výkonem služby. V rámci uvedeného řízení mělo být rozhodnuto o tom, zda žalobcem označený úraz lze považovat za úraz služební a zda v důsledku toho mu náleží některý ze zákonem předvídaných nároků na náhradu škody. Na základě zjištění podrobně rozvedených v písemném odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uzavřel, že posuzované řízení trvalo celkem 6 let a 9 měsíců, neboť bylo skončeno až rozhodnutím náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje pro ekonomiku ve věcech služebního poměru ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jež nabylo právní moci dne [datum]. Dále zjistil, že rozhodnutím náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje pro ekonomiku ve věcech služebního poměru ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo rozhodnuto, že Česká republika - Policie České republiky neodpovídá za škodu (na zdraví), kterou žalobce utrpěl, a že mu v souvislosti s tím žádná náhrada škody nebude poskytnuta. Na podkladě žalobcem včas podaného odvolání byla věc postoupena k rozhodnutí řediteli Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, který svým rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], žalobcovo odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Toto rozhodnutí žalobce dne [datum] napadl správní žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě, kterou se domáhal zrušení předmětných rozhodnutí nadřízených služebních funkcionářů. Krajský soud v Ostravě poté, co mu dne [datum] bylo zasláno vyjádření ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje k podané žalobě spolu s požadovaným správním spisem, svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje ze dne [datum] zrušil s odůvodněním, že v řízení nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci a že dosud shromážděné podklady a ani na nich vystavěná argumentace neposkytují dostatečnou oporu pro závěr, že žalobce neutrpěl služební úraz a že mu bezpečnostní sbor neodpovídá za škodu. Proti uvedenému rozsudku podal ředitel Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje kasační stížnost, která byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jako nedůvodná zamítnuta s poukazem na Krajským soudem v Ostravě po právu učiněný závěr o nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci, neboť mechanismus, v jehož důsledku se u žalobce projevila akutní bolest zad, by mohlo osvětlit jen odborné vyjádření, případně znalecký posudek, který doposud v předmětné věci vypracován nebyl. Ačkoliv Nejvyšší správní soud v závěru písemného odůvodnění svého zamítavého rozsudku výslovně uvedl, že pro služebního funkcionáře je v dalším řízení závazný právní názor vyslovený soudy ve správním soudnictví, ředitel Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje svým rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], toliko s poukazem na doporučení své poradní komise odvolání žalobce proti rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje pro ekonomiku ve věcech služebního poměru ze dne [datum] opětovně zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí žalobce dne [datum] opětovně podal správní žalobu u Krajského soudu v Ostravě, který poté co dne [datum] obdržel vyjádření ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje k podané žalobě spolu s požadovaným správním spisem, svým rozsudkem ze dne [datum] rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje ze dne [datum] znovu zrušil s poukazem na nedostatečně zjištěný skutkový stav a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ředitel Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje následně svým rozhodnutím ze dne [datum] zrušil rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje pro ekonomiku ve věcech služebního poměru ze dne [datum] a věc mu vrátil k novému projednání s doporučením nechat vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví. Usnesením ze dne [datum] náměstek ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje pro ekonomiku ve věcech služebního poměru ustanovil pro dané správní řízení znalcem [příjmení] postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, kterému uložil vypracovat znalecký posudek stran posouzení žalobcem dne [datum] utrpěného úrazu a s ním spojených následků. Požadovaný znalecký posudek byl vypracován dne [datum] se závěrem, že předpokládanou subluxaci sakroiliakálního skloubení vlevo lze považovat za důsledek úrazového mechanismu působícího při špatném došlápnutí při chůzi na chodníku dne [datum], ale že následné potíže žalobce byly důsledkem již u něj přítomného chronického degenerativního onemocnění páteře, tedy onemocnění obecného, a nikoliv způsobeného úrazovým mechanismem při výkonu služby. [příjmení] ředitele Krajského ředitelství police Moravskoslezského kraje pro ekonomiku ve věcech služebního poměru proto již výše zmíněným rozhodnutím ze dne [datum] s konečnou platností rozhodl, že zranění, které žalobce utrpěl dne [datum], je úrazem služebním a že následkem toho má žalobce nárok (pouze) na náhradu za ztrátu na služebním příjmu za dobu služební neschopnosti od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Nárok, který žalobce učinil předmětem tohoto řízení, byl uplatněn u Ministerstva financí dne [datum]. Protože Ministerstvo financí dospělo k závěru, že není příslušné pro vyřízení předmětného nároku, postoupilo uvedenou žádost jednak Ministerstvu vnitra, pro část nároku týkající se vlastního správního řízení, a Ministerstvu spravedlnosti, pro část nároku týkající se řízení před správními soudy, a o této skutečnosti žalobce vyrozumělo přípisem ze dne [datum]. Reakce se žalobci dostalo pouze ze strany Ministerstva vnitra, které se svým dopisem ze dne [datum] žalobci omluvilo za nedodržení zákonných lhůt stanovených pro vydání rozhodnutí v § 175 odst. 5 a v § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a dále mu sdělilo, že s ohledem na způsob odškodňování, kdy řízení před správními orgány i soudy má být dle závěrů ustálené judikatury posuzováno a odškodňováno jako jeden celek, nemůže být ze strany Ministerstva vnitra posouzena a že příslušným k tomu je pouze Ministerstvo financí jako ústřední orgán státní správy. 4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně po právní stránce posoudil zejména podle § 13, § 31a, § 32 odst. 3 a § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ OdpŠk“), a s ohledem na soukromoprávní povahu nároku, který byl předmětem posuzovaného řízení, na než tak rovněž dopadá čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod [číslo] Sb. (dále jen„ Úmluva“), který v poměrech České republiky dále rozvádí § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk, shledal celkovou délku posuzovaného řízení nepřiměřenou a uzavřel, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu představovanému jeho nepřiměřenou délkou. Zdůraznil přitom, že v