25 CO 264/2022-107 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jim částku [částka] (I) a žalobcům uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (II). 2. Rozhodl tak na podkladě žaloby, kterou se žalobci domáhali náhrady škody ve výši [částka] s tím, že je proti nim vedeno u Okresního soudu Praha – západ, sp. zn. [spisová značka] trestní stíhání, v rámci něhož jim bylo na podkladě usnesení Policie České republiky ze dne [datum] zajištěno osobní vozidlo v jejich vlastnictví, a to [příjmení] [jméno] [registrační značka] a bylo převezeno do skladovacích prostor Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Vozidlo bylo žalobcům zajištěno po řadu let, ke zrušení zajištění došlo až usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum], k faktickému předání vozidla žalobcům pak až dne [datum]. Žalobci mají za to, že zajištění předmětného vozidla bylo neúčelné, nadto došlo k překročení legitimní doby tohoto zajištění. Vozidlo neměli k dispozici více než osm let, nemohli jej používat, a za tuto dobu se snížila jeho hodnota o částku [částka]. Požadují proto škodu, představující objektivní snížení hodnoty vozu, přičemž k prokázání výše této škody předložili znalecký posudek. 3. Žalovaná v rámci procesního stanoviska s žalobou nesouhlasila. Konstatovala, že, požadují-li uvedenou škodu žalobci z titulu nesprávného úředního postupu v trestním řízení vedeném u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. [spisová značka], že pokles časové ceny vozidla není z povahy věci škodou, neboť k poklesu ceny vozidla by došlo i při používání tohoto vozidla žalobci, a to ještě výrazněji. Žalovaná proto neshledává příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou a titulem vzniku škody dle tvrzení žalobců, tj. nepřiměřené délky trestního řízení. 4. Soud prvního stupně po provedeném řízení a dokazování vyšel z toho, že proti žalobcům je vedeno řízení u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. [spisová značka], v rámci něhož bylo žalobcům zajištěno jejich osobní vozidlo v jejich vlastnictví, a to dne [datum], přičemž ke zrušení tohoto zajištění došlo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum], neboť zajištění trvalo po nepřiměřeně dlouhou dobu, respektive zásah do práva žalobců na pokojné užívání majetku nesplňoval kritérium přiměřenosti. Vozidlo bylo žalobcům předáno dne [datum]. Vyšel též z toho, že předmětné zajištěné vozidlo ve vlastnictví žalobců bylo v době zajištění po celou dobu pravidelně každé tři měsíce servisováno. Znalec [jméno] [příjmení] ve svém posudku ze dne [datum] z oboru ekonomika, ceny a odhady motorových vozidel pak zkonstatoval, že pokles hodnoty vozidla za dobu od [datum] do [datum] představuje majetkovou újmu ve výši [částka]. 5. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon o odpovědnosti státu za škodu“), konkrétně § 1 odst. 1, § 5 písm. a), b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, § 14 odst. 3 a § 15 odst. 2. Vyšel též s § 79g trestního řádu. Následně zkonstatoval, že zákon o odpovědnosti státu za škodu rozlišuje dvě základní formy objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem státní moci, a to jednak nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Nesprávný úřední postup pak představuje porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, přičemž se zpravidla jedná o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Zhodnotil dále, že v poměrech projednávané věci k zajištění předmětného vozidla žalobců jako náhradní hodnoty došlo dne [datum], a to v souladu s § 79g odst. 2 trestního řádu, posléze však zajištění vozidla bylo zrušeno pro neúčelnost s přihlédnutím k délce trvání trestního řízení, jež již nešlo shledat za dobou přiměřenou, tedy nikoliv pro nezákonnost rozhodnutí o zajištění vozidla. K závěru o nezákonnosti původního rozhodnutí o zajištění předmětného vozidla by totiž bylo možno dojít pouze tehdy, pokud by dané rozhodnutí bylo zrušeno či změněno pro nezákonnost příslušným orgánem, byť na základě řádného opravného prostředku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3310/2013). Soud prvního stupně tak uzavřel, že nelze učinit závěr, že by původní rozhodnutí o zajištění předmětného vozidla bylo rozhodnutím nezákonným, neboť z tohoto důvodu nebylo zrušeno ani změněno. Uzavřel dále, že v postupu policejního orgánu však neshledává ani nesprávný úřední postup, aniž by uvedené blíže odůvodnil a z tohoto důvodu tak není dána odpovědnost státu za škodu ve smyslu § 8 odst. 1 věta první zákona o odpovědnosti státu za škodu. Pro naplnění objektivní odpovědnosti státu je totiž nutné, aby došlo k současnému splnění tří podmínek, a to existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi existencí nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu a vznikem škody. Soud prvního stupně však dospěl k závěru, že pro případ žalobců není splněn již prvý předpoklad pro naplnění odpovědnosti státu za škodu, a to odpovědnostní titul. Nadto soud též doplnil, že došlo-li poté, co bylo rozhodnuto dne [datum] o zajištění vozidla žalobců jako náhradní hodnoty k jeho znehodnocení, jedná se o časové znehodnocení, za něž žalovaná neodpovídá v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4973/2014. Nadto, jak bylo prokázáno, žalovaná si po celou dobu zajištění předmětného vozidla počínala s péčí řádného hospodáře a každé tři měsíce předmětné vozidlo pravidelně servisovala. Na podkladě shora uvedeného proto soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhláškou č. 254/2015 Sb. 7. Rozsudek včas podaným a přípustným odvoláním napadli žalobci. Připomněli, že jsou trestně stíháni a stát, jednající prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení jim v roce 2012 zajistil jejich majetek, mimo jiné, předmětný osobní automobil. Trestní řízení však v důsledku pochybení na straně státu nebylo doposud skončeno. Zajištění majetku, tedy i osobního vozidla bylo po osmi letech bez pravomocného rozhodnutí ve věci zrušeno a stát proto žalobcům osobní automobil vrátil. Zajištění majetku, ač na počátku proběhlo zákonným způsobem, se tedy později ukázalo být neúčelným a zbytečným, neboť stát nedokázal v rámci trestního řízení k ničemu zajištění využít a musel osobní automobil žalobcům vrátit. Důvodem uvedeného byla neschopnost orgánů činných v trestním řízení dodržet lhůty pro přiměřené trvání zajištění. Žalobci tak mají za to, že je zcela lhostejné, zda byla tato neúčelnost a zbytečnost vyvolána. Podstatné je, že je stát zbavil možnosti užívat majetek, zde osobní vozidlo, po dobu osmi let, aniž by toto zajištění stát k něčemu využil, naopak posléze musel žalobcům tento majetek vrátit. Neschopnost orgánů činných v trestním řízení postupovat zákonným způsobem je tak sama o sobě projevem nezákonnosti a projevem nesprávného úředního postupu. Během doby zbytečného zajištění výrazně poklesla hodnota zajištěného osobního automobilu. Žalobcům tedy byla vrácena nižší hodnota, než jakou stát zajistil. Je tak prokázán vznik škody i její výše, jakož i souvislost vzniku škody s nesprávným úředním postupem na straně státu. Sporné je pouze to, zda nese stát právní odpovědnost a je povinen uvedenou škodu nahradit. V tomto smyslu však soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. Použil nesprávnou překonanou argumentaci a rozhodl v rozporu s již delší dobu ustálenou judikaturou. Formální zákonnost zásahu do práv k okamžiku vydání rozhodnutí nevylučuje povinnost státu k náhradě škody, pokud se později zjistilo, že zásah do práv nebyl účelný. Toto pozdější zjištění neúčelnosti zásahu, například formou pravomocného zproštění obžaloby, má účinky již od počátku zásahu bez ohledu na to, že tehdy byl dodržen formálně správný postup, nebo že se třeba důvodně zdál být takový postup věcně oprávněný. Odškodňovat se pak musejí následky již od počátku zásahu. V dané věci zajištění předmětného vozidla žalobců se stalo nezákonným tím, že nebylo k ničemu státem využito ani během dost dlouhé - osm let trvající doby a že trvání tohoto zajištění bez jakéhokoliv využití překročilo dobu, kterou bylo možno pokládat za legitimní. Proto také bylo soudem rozhodnuto o zrušení zajištění a vrácení předmětného automobilu žalobcům. Žalobci pak ani nesouhlasili s argumentací soudu prvního stupně rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4973/2014. Mají za to, že tento judikát na danou věc není případný. V rámci této věci totiž mohl vlastník s vozidl