25 CO 35/2022-89 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Takto rozhodl v řízení o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení náhrady škody podle článku 5 odst. 1 písm. c), článku 7 odst. 1 písm. c) Nařízení Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje Nařízení (EHS) č. 295/91, dále jen„ Nařízení č. 261/2004“, a to za zpoždění letu č. [jméno] [číslo] z [obec] do Monastiru dne [datum], provozovaným žalovanou, a to včetně úroku z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení s tím, že pohledávka na ni byla postoupena od poškozené [jméno] [příjmení]. 3. Žalovaná vznesla námitku promlčení. 4. Soud prvního stupně předně zkoumal svou mezinárodní příslušnost s ohledem na to, že žalovaná má sídlo v cizině a dovodil, že v daném případě je dána jeho mezinárodní příslušnost podle článku 26 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 (dále jen„ Nařízení Brusel I. bis“). Rozhodným právem je jednak přímo aplikovatelné Nařízení č. 261/2004 a v otázkách tímto nařízením neupraveným je pak rozhodné právo české dle článku 12 písm. d) ve spojení s článkem 5 odst. 2 věta druhá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I.). 5. Následně soud prvního stupně zjistil tento skutkový stav: [příjmení] [jméno] [příjmení] cestovala dne [datum] letem č. [jméno] [číslo], provozovaným žalovanou, z [obec] do Monastiru, když letadlo do cílové destinace přiletělo s více než tříhodinovým zpožděním (mělo přiletět v 11:40 hodin, přiletělo v 15:54 hodin), vzdálenost destinací je 1 615 km. Cestující postoupila svou pohledávku dne [datum] žalobkyni, ale žalobkyně (ani cestující) neprokázali, že by žádost o kompenzaci byla podána řádně a včas. Poprvé byla výzva uplatněna žalobkyní dne [datum] (pozn. odvolacího soudu: v bodě 7. odůvodnění je datum uvedeno správně, v bodě 11. je místo toho špatně uvedeno datum [datum]), tedy předtím, než jí byla pohledávka postoupena. Formulář stížnosti z [datum] nebyl řádně vyplněn, není v něm uvedeno, kdo jej poslal, let je označen chybným datem ([datum], když let se uskutečnil [datum]), je zde uvedeno chybné datum, kdy letadlo mělo přiletět a kdy letadlo skutečně přiletělo. Z doprovodné e-mailové zprávy rovněž nebylo prokázáno, že by žádost o náhradu byla zaslána řádně, neboť e-mail zaslal [jméno] [příjmení] bez toho, aby uvedl, v jakém vztahu byl k cestující a zda jej tato pověřila k vymáhání kompenzace. [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] soud neprovedl pro nadbytečnost. 6. Po právní stránce soud prvního stupně aplikoval (vyjma již zmíněného Nařízení č. 261/2004) též § 2553 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a uzavřel, že žalobkyně uplatnila kompenzaci až po uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty. K žádosti o kompenzaci, která byla zaslána na formuláři stížnosti, soud nemohl přihlížet, neboť není uvedeno, kdo jí poslal, datum uskutečněného letu je uvedeno chybně, stejně tak je chybně uvedeno datum příletu, v e-mailové zprávě [jméno] [příjmení] není uvedeno, v jakém vztahu byl [jméno] [příjmení] k cestující a zda mu tato dala zplnomocnění, aby jejím jménem požadoval úhradu za zpožděný let. Protože se žalovaná důvodně dovolala promlčení předmětného nároku, soud prvního stupně se dalšími skutečnostmi již nezabýval a žalobu zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) ve prospěch zcela úspěšné žalované, když její náklady sestávaly z odměny advokáta za 3 úkony právní pomoci podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ a.t.“ po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření a účast u jednání soudu), 3 režijních paušálů po [částka] a 21% DPH ve výši [částka], celkem náklady řízení ve výši [částka]. 8. Rozsudek napadla žalobkyně včasným a přípustným odvoláním. Domáhá se jeho kasace, neboť má za to, že cestující nárok uplatnila řádně a včas v souladu s § 2553 odst. 3 o. z., a to dne [datum] na standardizovaném formuláři EU. Ve formuláři cestující udělala písařskou chybu (na místo data letu [datum] uvedla datum [datum]), což je sice zřejmá nesprávnost, avšak s ohledem na další okolnosti muselo být zcela jasné, o jaký let se jedná, a to i z rezervace letu a let proto byl i přes uvedenou chybu jednoznačně identifikovatelný. Nárok za svoji rodinu uplatnil pan [jméno] [příjmení] - otec rodiny, a to za svoji manželku, své děti a svou tchýni paní [příjmení]. Tato skutečnost vyplývá z průvodního emailu. Předmětný formulář byl zaslán na adresu rakouské pobočky žalované, ze které žalovaná běžně odpovídá, tedy formulář i email tato pobočka nepochybně obdržela, přičemž e-mailová forma uplatnění nároku je dostatečná. 9. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Smyslem výzvy dle § 2553 odst. 3 o. z. je uplatnit u dopravce práva cestujícího takovým způsobem, aby mohl posoudit oprávněnost tohoto požadavku. K řádnému uplatnění práv cestujícího je tak třeba přesné označení cestujícího, letu, včetně jeho data, času příletu i odletu. Za situace, kdy z výzvy ze dne [datum] není seznatelné, jakého letu se výzva týká, přičemž náhrady škody se domáhá zcela jiná osoba, než je sám cestující, nelze na výzvu jako na uplatnění práv cestující vůbec pohlížet. Jiný výklad by byl vůči žalované zcela jistě nespravedlivý, neboť po ní nelze rozumně požadovat, aby náhradu za zpoždění letu poskytovala takřka komukoli, kdo si o ni řekne, aniž by taková osoba svůj nárok řádně identifikovala a prokázala. Dále odkázala na klasickou římskou zásadu vigilantibus iura scripta sunt, která byla do právního řádu vtělena prostřednictvím institutu promlčení. Nic na tom nemůže změnit ani žalobkyní navrhovaný výslech pana [jméno] [příjmení], neboť uplatnění práv cestujícího je jednostranným adresovaným právním jednáním, a jelikož žalované nebyl úmysl pana [jméno] [příjmení] znám, je nutné jej vykládat objektivně; dodatečný výklad ze strany pana [jméno] [příjmení] v rámci svědecké výpovědi by tak nemohl zhojit vady výzvy, neboť lhůta k řádnému uplatnění práv ze strany cestující již uplynula. I kdyby šlo o obsahově řádné uplatnění práv, musela by tato výzva být učiněna přímo cestující, ale výzva byla odeslána [jméno] [příjmení] a na přiloženém formuláři naopak stojí, že stížnost podává paní [jméno] [příjmení] Ani jedné z těchto osob ovšem neplyne zákonné zmocnění k uplatnění práva cestující a zmocnění neplyne ani z jiných skutečností ve výzvě. Žalovaná dále odkázala na judikaturu objasňující povahu lhůty„ bez zbytečného odkladu“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 2970/2013) s tím, že ani výzva ze dne [datum] nebyla učiněna včas, neboť odstup téměř 7 týdnů rozhodně nelze považovat za zachování lhůty„ bez zbytečného odkladu“. 10. Odvolací soud přezkoumal podle § 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 11. Soud prvního stupně zcela správně dovodil pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí v této věci s mezinárodním prvkem, daným skutečností, že žalovaná je právnickou osobou se sídlem v zahraničí. Rovněž právní posouzení věci podle Nařízení č. 261/2004 je zcela správné, stejně jako závěr, že pro otázky tímto nařízením neřešené (tedy zejména pro otázku promlčení) je rozhodným právem právo české (viz rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci [jméno] [příjmení] [příjmení] proti Koninklijke Luchtvaart Maatschappij NV C [číslo]). 12. Odvolací soud vycházel z odvoláním nezpochybněných skutkových zjištění soudu prvního stupně a navíc doplnil dokazování. 13. Odvolací soud žalovanou vyzval k předložení přepravního řádu, ta uvedla, že má pouze obchodní podmínky, jejichž relevantní část (a to včetně českého překladu) byla soudu předložena. Tyto obchodní podmínky otázku notifikace práva na náhradu škody u dopravce (tedy ani lhůty pro uplatnění práv u dopravce) neupravují, upravují pouze promlčecí dobu pro podání žaloby ve smyslu § 630 odst. 1 o. z. V řízení pak nebylo pochyb, že jediná výzva, která byla učiněna ve lhůtě 6 měsíců ve smyslu § 2553 odst. 3 o. z., je právě a pouze výzva ze dne [datum], a proto se odvolací soud zaměřil na okolnosti související s doručením této výzvy. Žalobkyně tvrdila, že nárok byl uplatněn prostřednictvím [jméno] [příjmení], a předložila náhled na odeslání e-mailu v angličtině, včetně formuláře, a to vše i s českým překladem, kde adresátem je email