25 CO 358/2021-91 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do částky [částka] s úrokem z prodlení (výrok II.) a konečně posledním výrokem III. rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. 2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 234/2016 (dále též jen„ posuzované řízení“). 3. Žalovaná poskytla žalobci v průběhu řízení kompenzaci ve výši [částka], žalobce vzal v tomto rozsahu žalobu zpět a řízení tak bylo v této části zastaveno usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 59 C 89/2021-30. 4. Obvodní soud zjistil tento skutkový stav: Žalobce v rámci řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod spisovou značkou 6 C 234/2016 žádal o náhradu nemajetkové újmy, která mu vznikla průtahy v exekučním řízení vedeném vůči jeho osobě, dne [datum] uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ /, přičemž dne [datum] byla soudu doručena žaloba. V bodě 7. odůvodnění pak obvodní soud podrobně rozepisuje jednotlivé úkony v odškodňovaném řízení s tím, že soud prvního stupně rozhodl ve věci dne [datum] tak, že žalobci bylo přiznáno konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení, ale co do relutární satisfakce byla žaloba zamítnuta, Městský soud k odvolání žalobce toto rozhodnutí potvrdil rozsudkem ze dne [datum], dne [datum] byla věc předložena Nejvyššímu soudu, který k dovolání žalobce oba rozsudky zrušil rozsudkem ze dne [datum]. V novém rozhodnutí ze dne [datum] obvodní soud žalobci přiznal zadostiučinění ve výši [částka] s příslušenstvím, ve zbytku ([částka] s příslušenstvím) byla žaloba zamítnuta, tyto výroky nabyly právní moci dne [datum]. Žalobce se odvolal dne [datum] jen do výroku o nákladech řízení, Městský soud napadený výrok potvrdil usnesením ze dne [datum], dne [datum] žalobce podal ústavní stížnost, která byla odmítnuta dne [datum]. 5. Dne [datum] žalobce uplatnil u žalované nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka] za vzniklou nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení. 6. Soud prvního stupně po právní stránce odkázal na ust. § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 3 OdpŠk, a relevantní závěry judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen ESLP“) a Nejvyššího soudu (zejména Stanoviska sp. zn. Cpjn 206/2010). 7. Odškodňovanou délku řízení obvodní soud vymezil od [datum] (kdy žalobce zahájil žalobou u soudu posuzované řízení) do [datum] (jedná se o den, kdy výroky ve věci samé nabyly právní moci) a posuzovanou délku odškodňovaného řízení tak spočetl na 3 roky a 7 měsíců. 8. Základní částku prvostupňový soud stanovil na [částka] za rok (tj. [částka] měsíc) s tím, že za první dva roky žalobci náleží pouze polovina základní částky, tj. 2x [částka] + 1x [částka] + 7 x [částka], celkem tedy [částka]. 9. Ohledně požadavku žalobce na valorizaci základní částky soud prvního stupně odkázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, která se danou otázkou (nadto vznesenou týmž právním zástupcem) již zabývala a dospěla k závěru, že na výši základní částky nemá vliv inflace či rostoucí životní úroveň, a to již proto ne, že základní částka byla českými soudy stanovena výrazně vyšší oproti standardům Evropského soudu pro lidská práva (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2895/2020, nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 5760/2017), když základní částka [částka] až [částka] za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek velkého senátu ESLP ze dne [datum], věc Apicella proti Itálii, stížnost [číslo] odst. 72, Stanovisko zn. Cpjn 206/2010) s tím, že důvod stanovit základní částku odlišně ani v nyní řešeném případě neshledal. 10. K jednotlivým zákonným kritériím pak uvedl, že složitost věci je nutno posuzovat ze dvou samostatných hledisek – jednak se jedná o složitost procesní a hmotněprávní a jednak o složitost dle počtu rozhodujících instancí. S ohledem na to, že se na rozhodování podílely všechny soudní instance, považoval obvodní soud z tohoto pohledu řízení za složité, odůvodňující snížení základní částky o 20 % (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2138/2009). Další důvody pro snížení základní částky z důvodu složitosti věci pak obvodní soud neshledal, neboť posuzované řízení bylo řízením kompenzačním za nepřiměřenou délku jiného civilního (exekučního) řízení a jednalo se tak o běžnou činnost soudce bez nutnosti rozsáhlejšího dokazování, právně se nejednalo o příliš složitou věc, když navíc k problematice existuje rozsáhlá judikatura. 11. Žalobce se na délce řízení nijak negativně nepodílel. 12. Stran hlediska postupu soudu v posuzovaném řízení obvodní soud vytkl období nečinnosti ve fázi rozhodování před Nejvyšším soudem (věc mu byla předložena [datum], rozhodnuto bylo [datum]) a z tohoto důvodu zvýšil základní částku o 10 %. 13. Význam řízení pro žalobce byl standardní, když obvodní soud měl za to, že žádný z účastníků jiný význam netvrdil, avšak ve stejném odstavci připustil, že se žalovaná se dovolávala sníženého významu řízení pro žalobce a ponížení satisfakce z tohoto důvodu. 14. Základní částku [částka] tedy soud s ohledem na složitost věci snížil o 20 % (za množství instancí) a zvýšil o 10 % za postup orgánů veřejné moci, takže satisfakci vypočetl na [částka] (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). S ohledem na plnění žalované tak oprávněný nárok žalobce činí [částka]. 15. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 42/16 podle ustanovení § 142 odstavec 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že náhradu nákladů řízení žalobkyně představuje soudní poplatek [částka] a odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif v platném znění (dále jen„ AT“) za 5 úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby) ve výši po [částka] [anonymizováno] Kč/úkon a 2 úkony právní služby po [částka] (předžalobní výzva, částečné zpětvzetí žaloby), tarifní hodnota určena dle § 9 odst. 4 písm. a) AT s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, a dále 7 x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á [částka] dle § 13 odst. 4 AT, a 21% DPH ve výši [částka], tj. celkem [částka]. 16. Proti zamítavému výroku II. rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání a navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil. Snížení základní částky o 20 % za instančnost žalobce vnímá jako penalizaci za postup rozhodujících orgánů, když k jeho úspěšnému dovolání došlo ke kasaci rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně (rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 3643/2017-175). Poukázal v tomto směru na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3628/2010 a sp. zn. 30 Cdo 1166/2020, na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2500/17. Navíc instančnost se posuzuje toliko ve vztahu k meritu věci, ale v druhém odvolacím řízení byl přezkoumáván jen výrok o nákladech řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2301/2009). Domnívá se, že soud zcela pominul průtah, ke kterému došlo v řízení před Nejvyšším soudem v rozsahu 2 let a 1 měsíce (spis mu byl doručen [datum] a vrácen pak [datum]) a odkázal na judikaturu týkající se průtahů. Ohledně nepřiměřené doby rozhodování nejvyššího soudu do odvolání uvedl tabulky 14 spisů, kde Nejvyšší soud rozhodl rychleji a u kterých uvedl, že jen dvě byla meritorní rozhodnutí. Dále má za to pominutí existence průtahu znemožnila obvodnímu soudu řádně zhodnotit proporcionální vliv jednotlivých skutečností dle § 31a odst. 3 OdpŠk (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5440/2014, nebo sp. zn. 30 Cdo 2476/2015 a mnohá další). O nákladech řízení namítl, že mu soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za žádost o předběžné projednání n