28 CO 255/2022-76 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do (výrok I.) a náklady řízení ve výši [částka] (výrok II.). 2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení žalované částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka], které bylo poskytnuto dne [datum] převodem z účtu žalobkyně na účet žalované a ve výši [částka], které bylo poskytnuto dne [datum] stejným způsobem, přičemž k převodu obou částek došlo omylem a bez právního důvodu. Poté se žalobkyně snažila o vrácení výše uvedených plnění prostřednictvím [právnická osoba], jako své banky. Žalovanou vyzvala k zaplacení výše uvedených částek dne [datum], na což ona nereagovala. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť předmětné částky jí žalobkyně nezaslala omylem, ale z vlastní vůle, protože znala číslo účtu i jeho majitele. Dále tvrdila, že platby měly právní důvod, neboť žalobkyně účet používá pro své potřeby a rovněž pro potřeby [jméno] [příjmení], který je jejím druhem. Žalovaná je babička [jméno] [příjmení], účet žalované byl založen před mnoha lety a byly na něm uloženy rodinné prostředky, včetně prostředků [jméno] [příjmení], účet byl využíván pro potřeby žalované i [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] je otcem [jméno] [příjmení]. Platbu ze dne [datum], která byla označena jako„ [jméno]“ ve výši [částka] hradil [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] v souvislosti s automobilem Mercedes Benz, který byl pořízen na leasing a leasingová smlouva byla uzavřena mezi jednou ze [právnická osoba] [příjmení], auto ale užíval [jméno] [příjmení], který v té době financoval leasingové splátky a poté se [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] dohodli, že si vozidlo převezme do užívání [jméno] [příjmení] a jako odstupné, s ohledem na platby [jméno] [příjmení], zaplatí [částka]. Oba od tohoto záměru nakonec ustoupili a předmětná platba byla úhradou odstupného, které [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] v hotovosti vrátil ve výši [částka] v čínské restauraci v objektu Na [obec]. Druhá platba ze dne [datum] označená jako„ Půjčka“ a„ [jméno]“ ve výši [částka] byla vrácením půjčky, neboť [jméno] [příjmení] asi týden před datem platby půjčil [jméno] [příjmení] v [město], [ulice a číslo], v místě bydliště [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], částku [částka] v hotovosti s tím, že bude vrácena do jednoho týdne a že tato platba je úhradou uvedeného dluhu ze zápůjčky, tedy jejím vrácením na účet, kde byly prostředky [jméno] [příjmení] a jeho rodiny. 4. Žalobkyně reagovala na vyjádření žalované a tvrdila, že neplnila žádné závazky [jméno] [příjmení] vůči [jméno] [příjmení], neboť k tomu neměla žádný právní důvod a sama vůči [jméno] [příjmení] ani vůči žalované žádnou povinnost plnit neměla. 5. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami, vyslechl jako účastnici řízení žalobkyni, žalovaná svůj účastnický výslech odmítla, dále byli vyslechnuti svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], přičemž provedl i jiné listinné důkazy, z nich však žádné podstatné skutečnosti nezjistil, a proto je nehodnotil. 6. Po zhodnocení provedeného dokazování soud prvního stupně uzavřel, že nemá pochybnosti o skutečnostech vyplývajících z provedených listinných důkazů, které se týkaly převodu jednotlivých částek z účtu žalobkyně na účet žalované. Výpovědi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] považoval za věrohodné, neboť skutečnosti, které vyplynuly z těchto výpovědí, nebyly ve vzájemném rozporu a odpovídaly verzi žalobkyně, jak popsala celou situaci v žalobě i ve svém účastnickém výslechu. Svědecká výpověď [jméno] [příjmení] pak nekorespondovala se skutečnostmi zjištěnými ze svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. 7. Ohledně skutkového stavu soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně dne [datum] z účtu č. [bankovní účet] převedla na [jméno] [příjmení] nesprávně sdělený účet žalované č. [bankovní účet] částku [částka]. Platba byla označena jako„ [jméno]“, přičemž ve skutečnosti byla tato platba určena nikoliv od žalobkyně žalované či od žalobkyně [jméno] [příjmení] či od [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], ale od [jméno] [příjmení] jako plnění na leasing leasingové [právnická osoba] a. s . Poté, co se o této nesprávnosti žalobkyně dozvěděla, předmětnou částku leasingové společnosti za [jméno] [příjmení] uhradila. Dále soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně dne [datum] z účtu č. [bankovní účet] převedla na [jméno] [příjmení] nesprávně sdělený účet žalované č. [bankovní účet] částku [částka]. Platba byla označena jako„ Půjčka“ a„ [jméno]“. Ve skutečnosti měla být tato platba určena nikoliv od žalobkyně žalované či od [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], ale jako půjčka od [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení]. Poté, co se o této nesprávnosti žalobkyně dozvěděla, předmětnou částku za [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] uhradila. Žalovaná byla dne [datum] právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě částek [částka] a [částka]. 8. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), který citoval. Žalobu posoudil jako důvodnou, neboť žalobkyně plnila žalované v obou případech bez právního důvodu. Ohledně částky [částka] se nejednalo o plnění žalobkyně žalované, ale o plnění žalobkyně za [jméno] [příjmení] leasingové společnosti a k plnění na účet žalované došlo v důsledku nesprávně sděleného údaje [jméno] [příjmení]. Žalovaná v řízení právní důvod pro plnění této částky žalobkyní žalované neprokázala. Stejná situace byla zjištěna ohledně částky [částka], neboť se opět nejednalo o plnění žalobkyně žalované, nýbrž o poskytnutí půjčky za [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] a k plnění na účet žalované došlo v důsledku nesprávně sděleného údaje [jméno] [příjmení] a žalovaná právní důvod pro plnění ani této částky žalobkyní žalované neprokázala. 9. Soud prvního stupně vyhověl žalobě i ohledně příslušenství s odkazem na § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle procesního úspěchu žalobkyně ve věci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 11. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalovaná, která podrobně rekapitulovala průběh řízení před soudem prvního stupně. Akcentovala, že ohledně listinných důkazů, z nichž soud prvního stupně vycházel, zmínil pouze kopie příkazu k úhradě ze dne [datum] a [datum], což nebylo nikým zpochybňováno. Podle žalované převody peněz, stejně jako uvedené důvody platby, mohly odpovídat verzi obou účastnic. Ohledně účastnické výpovědi žalobkyně a výpovědí svědků podle názoru žalované chybělo vyhodnocení, co z kterého důkazu bylo zjištěno a čemu soud prvního stupně neuvěřil, a v případě, že se výpověď určité osobě odchýlila od výpovědi osoby jiné, soud prvního stupně se vůbec rozpory nezabýval a nebylo ani jasné, co vzal za prokázané. Poté se žalovaná podrobně zabývala jednotlivými odvolacími důvody s tím, že si v řízení byla vědoma toho, že je povinna tvrdit a prokázat právní důvod platby, která byla uskutečněna z účtu žalobkyně na její účet a v tomto směru svoji povinnost splnila již ve vyjádření k žalobě. Ohledně částky [částka] tvrdila, že jde o odstupné uhrazené [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] v souvislosti s automobilem Mercedes Benz a ohledně částky [částka] je jednalo o vrácení zápůjčky v uvedené výši [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], kdy žalobkyně plnila za [jméno] [příjmení] a účet žalované byl platebním místem, což potvrdil jí navržený svědek [jméno] [příjmení]. K tomu jí byla navržena a soudu prvního stupně doložena řada listinných důkazů, které soud prvního stupně provedl, ale vůbec je nehodnotil. Podle žalované je nepřijatelné, jestliže soud prvního stupně uvedl, že z těchto důkazů nic podstatného nezjistil. Uvedla dále, že poukazovala například na kupní smlouvu ze dne [datum] o prodeji bytu žalobkyně, jíž bylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že měla z prodeje bytu k dispozici částku [částka]. Dále se jednalo o důkazy týkající se její majetkové situace, které zpochybnily tvrzení žalobkyně, že jí posílala v minulosti peníze v řádu [částka] jako půjčku, a proto znala číslo jejího účtu. Podle žalované pak kupní smlouva na nemovitosti v katastrálním území Řepy, úřední záznam o podání vysvětlení [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a spis vedený u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8C 69/2021 prokazovaly účelovost tvrzení a jednání žalobkyně, neboť se zjevně jednalo o akci [jméno] [příjmení], jak se dostat alespoň k nějakým prostředkům, které obdržela jak žalovaná, tak její dcera [jméno] [příjmení] z prodeje nemovitostí v katastrálním území Řepy. Z těchto listin také vyplynulo, že se v daném případě o žádné bezdůvodné obohacení nejednalo. Namítla též, že napadený rozsudek je nesrozumitelný, nepřezkoumatelný a že postrádá smysluplné důvody, a to zejména v souvislosti s odmítnutím její obrany. K tomu dodala, že soud prvního stupně tvrdil, že