28 CO 368/2021-173 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna poskytnout žalobci zadostiučinění ve formě omluvy doručené žalobci v tam uvedeném znění a zároveň zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] (výroky I. a II.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Takto soud rozhodl ve věci, v níž se žalobce domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši [částka] a poskytnutí omluvy jako zadostiučinění za to, že na základě zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, který byl protiústavně novelizován zákonem č. 14/2017 Sb. a zákonem č. 112/2018 Sb., byly dlouhodobě, systematicky a plošně zveřejňovány údaje o jeho majetku, příjmech a závazcích z důvodu jeho působení jako neuvolněného starosty v obci [obec] ve Zlínském kraji, tedy veřejného funkcionáře ve smyslu zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Oznámení žalobce bylo zveřejňováno v období od září 2017 do listopadu 2020. Zveřejňování uvedených údajů ho poškodilo, protože vykonává veřejnou funkci v menší obci již od roku 2018. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, jako orgán moci výkonné je vázána zákonem, dokud je tento platný a účinný. Ústavním nálezem ze dne [datum], který byl vyhlášen dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/2017, bylo zrušeno ustanovení zákona o střetu zájmů upravující rozsah nahlížení do registru oznámení veřejných funkcionářů zastávajících funkci starostů, primátorů a jejich zástupců, jakož i členů Rady kraje nebo hlavního města Prahy, a tato ustanovení byla zrušena ke dni [datum]. Při výkonu veřejné moci tedy nemohlo dojít k protiprávnímu jednání v podobě publikace oznámení veřejných funkcionářů v registru oznámení po dni [datum], když vykonatelnost nálezu Ústavního soudu byla z důvodu dostatečného časového prostoru pro přijetí nové právní úpravy odložena až do uplynutí roku 2020. Vznik újmy je třeba dát do souvislosti s přijetím protiústavní právní úpravy a nikoliv s postupem žalované. Legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup. 3. Soud prvního stupně provedl dokazování a zjistil následující skutkový stav. Účastníci nebyli ve sporu o tom, že žalobce předběžně u žalované dne [datum] a v doplnění ze dne [datum] uplatnil svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka] z důvodů popsaných v žalobě. Žalovaná neshledala nesprávný úřední postup. Rovněž bylo nesporné, že žalobce byl v rozhodném období, tedy od září 2017 do listopadu 2020, ve funkci neuvolněného starosty obce Hluk a v daném období žalovaná zveřejnila majetkové přiznání v Centrálním registru oznámení, a to údaje vyžadované podle zákona o střetu zájmů. Po právní stránce soud věc posuzoval podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon), a konkrétně odkázal na § 1 odst. 1, § 2, § 13 odst. 1, § 31a odst. 1 a 2 zákona, a tato ustanovení citoval. Soud zjistil, že Ústavní soud nálezem ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/2017, zrušil ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 159/2006 Sb., ve znění zákona [číslo] 2017, a zákona [číslo] 2018 upravující rozsah nahlížení do Centrálního registru oznámení veřejných funkcionářů zastávající funkci starostů, primátorů a jejich zástupců, jakož i členů Rady kraje nebo hlavního města Prahy, z důvodu, že tímto dochází k porušení článku 10 Listiny. Toto ustanovení bylo zrušeno uplynutím dne [datum] Ústavní soud neshledal důvod pro zrušení § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetů zájmů, tedy pro vynětí neuvolněných funkcionářů územních samosprávných celků zcela z režimu zákona o střetu zájmů, a rovněž neshledal, že specifikace obsahu oznámení o majetku, příjmech a závazcích, by nebyly proporcionální k legitimnímu cíli, který zákon o střetu sleduje. Uzavřel, že způsob zpřístupňování údajů z registru oznámení u veřejných funkcionářů spočívajících v přímém zveřejnění údajů z registru oznámení není pro dosažení sledovaného legitimního cíle potřebný a porušuje právo na soukromí, konkrétně právo na informační sebeurčení dotčených osob podle článku 10 odst. 3 Listiny. Zároveň soud rozhodl o odkladu vykonatelnosti až do [datum], aby zákonodárce měl dostatečný časový prostor pro přijetí zákonné úpravy, která bude ústavně souladná. 4. Žalobce vymezil rozhodné období od září 2017 do listopadu 2020. Jedná se o dvě období, a sice od září 2017 do data vydání Ústavního nálezu ze dne [datum], a dále od [datum] do listopadu 2020, kdy bylo ze strany žalované ukončeno předmětné zveřejňování. V prvním období nemohlo jít o nesprávný úřední postup žalované, neboť ještě nebyla protiústavnost zákona o střetu zájmů Ústavním soudem deklarována, žalovaná v té době postupovala podle pravidel předepsaných právními normami a tento postup nelze považovat za nesprávný a tím zakládající odpovědnost státu za škodu ve smyslu § 13 odst. 1 odškodňovací zákona. 5. Ohledně období od [datum] do listopadu 2020 soud první stupně uzavřel, že podle § 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, účinky nálezu Ústavního soudu působí od okamžiku jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů, pokud Ústavní soud nerozhodne o posunutí vykonatelnosti nálezu na dobu pozdější, což se stalo v tomto případě. Orgány veřejné moci v takové situaci musí přihlížet k odůvodnění publikovaného nálezu a právní předpis vykládat konformně se závěry Ústavního soudu, byť předpis je formálně platný. Soud hodnotil, proč § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů byl Ústavním soudem zrušen. Stalo se tak proto, že veřejná kontrola ve vztahu k možnému střetu zájmů je nezbytná, a proto nezpochybňuje samotnou možnost přístupu veřejnosti k některým údajům z registru oznámení. Transparentnost majetkových poměrů veřejných funkcionářů je potřebná, a je to prostředek použitelný do té míry, dokud bude naplňovat cíl zákona spočívající v transparentnosti činnosti orgánů veřejné moci. Cíle napadené právní úpravy je možno dosáhnout srovnatelným způsobem při nižší intenzitě zásahu do práva na soukromí, tedy nahlížením do registru oznámení na základě žádosti. Do doby přijetí nové právní úpravy umožňující nahlížení do registru oznámení pouze na základě žádosti by důsledkem derogace bylo úplné znepřístupnění údajů z registru oznámení podle zákona o střetu zájmů u veřejných funkcionářů. Proto soud rozhodl s odkladem vykonatelnosti až uplynutím dne [datum], aby vytvořil zákonodárci dostatečný časový prostor pro přijetí ústavně souladné zákonné úpravy. 6. Soud prvního stupně proto uzavřel, že s ohledem na odůvodnění nálezu Ústavním soudem a s přihlédnutím k tomu, že Ústavní soud odložil vykonatelnost nálezu, se žalovaná nedopustila nesprávného úředního postupu, když v uvedeném období byla zveřejněna oznámení podle zákona o střetu zájmů. Ústavní soud zákonodárci vymezil možnost do [datum] přijmout novou právní úpravu ohledně uvedeného zveřejňování informací, do tohoto data bylo zachováno zveřejňování podle stávající právní úpravy. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy podle procesního úspěchu žalované ve sporu. 7. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce, který namítal, že soud prvního stupně nesprávně interpretuje různá rozhodnutí Ústavního soudu či Nejvyššího správního soudu, která neřeší podstatu této právní věci. Právo žalobce vychází přímo z Ústavy České republiky a základní práva jsou hodna nejvyšší ochrany a tato ústavou zaručená práva nemohou být oslabena nebo dokonce vypnuta různou interpretací norem jednoduchého práva. Žalobce rekapituloval normotvorný proces a popsal obsah novel zákona o střetu zájmů. V odvolání se dále obsáhle věnoval interpretaci nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, a trval na tom, že stát musí nakládat s jeho právem na ochranu soukromí a osobních údajů s respektem, což nečinil. Dále se žalobce obsáhle zabýval ústavněprávním rozměrem celé věci a akcentoval, že žalovaná neučinila příslušná opatření bez zbytečného prodlení po vydání nálezu Ústavního soudu. Žalovaná zveřejňovala citlivé informace soukromého charakteru jak o čistě osobních záležitostech žalobce, tak i majetkových informací a porušovala jeho ústavní právo na ochranu soukromí v podobě informačního sebeurčení. Za takový postup musí stát nést odpovědnost. Nelze akceptovat odvolávku na odloženou vykonatelnost nálezu Ústavního soudu. Žalobce podal žalobu na ochranu osobnosti a nesouhlasí s tím, že jde o žalobu podle zákona č. 82/1998 Sb. Nelze se odvolávat na to, že újma vznikla při legislativní činnosti, za kterou stát neodpovídá. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a žalobě vyhověl, anebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 8. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného a nesouhlasila s odvolacími námitkami žalobce. Soud prvního stupně správně věc posoudil podle zákona č. 82