28 CO 58/2020-285 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem ze dne [datum] ve znění doplňujícího usnesení ze dne [datum] soud prvního stupně uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku ve výši [částka] s úroky z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení a částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku, žalované a vedlejší účastnici uložil povinnost nahradit společně a nerozdílně žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] k rukám zástupce žalobkyně, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku, a ve stejné lhůtě také zaplatit České republice na účet tamního soudu náklady řízení ve výši [částka]. 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky (po částečném zpětvzetí žaloby se souhlasem soudu) ve výši [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů na uplatnění pohledávky ve výši [částka] z titulu odpovědnosti advokáta za škodu podle § 16 zákona o advokacii, neboť žalovaná zejména nesprávnou formulací žalobního petitu (žádání) způsobila, že žalobkyně byla v řízení o soudním prodeji zástavy vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7Nc 316/99 neúspěšná a nemůže se tak domoci zaplacení pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy za situace, kdy původní dlužník již zanikl a žalovaná zhatila uspokojení zajištěné pohledávky žalobkyně ze soudního prodeje zástavy. Žalovaná (i vedlejšího účastnice) se bránila tvrzením, že právní zastoupení žalobkyně v uvedeném sporu o prodej zástavy převzala v únoru [rok] za stavu, kdy původně bylo žalobě na nařízení soudního prodeje zástavy zcela vyhověno, následně byla podle pravomocného usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy nařízena exekuce, která byla až po pěti letech zastavena s tím, že exekuční titul nebyl po materiální stránce vykonatelný, neboť ve výrokové části chybělo uvedení částky, pro kterou byl prodej zastavených nemovitostí nařízen; exekuční titul byl tak zrušen výhradně z důvodu materiální nevykonatelnosti pro nedostatek informace o výši zajištěné pohledávky. Žalovaná za tohoto postupovala na základě právních názorů příslušných soudů a neměla žádný důvod pochybovat o správnosti a zákonnosti petitu dané žaloby, jak byl původně formulován v červenci [rok]. Nezapříčinila a nezavinila vznik případné škody na straně žalobkyně a navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. 3. Soud prvního stupně provedl dokazování účastníky navrženými důkazy, zejména listinami ze spisů Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 7Nc 316/99, sp. zn. 50Nc 5316/2006 a dalšími, které citoval v odůvodnění napadeného rozsudku. Na podkladě provedených důkazů a nesporných tvrzení účastníků uzavřel, že žalovaná jako advokátka zastupující žalobkyni ve výše uvedeném řízení nejednala svědomitě a důsledně nevyužila všechny zákonné prostředky v zájmu svého klienta, jestliže nezkontrolovala správnost žaloby (jejího petitu) podané již v roce [rok], a to i s ohledem na judikaturu vyšších soudů, která byla ohledně daného právního problému (tedy ohledně otázky, jaké znění zákona má být v daném případě užito) již dlouhodobě ustálena a vyřešena, a nezměnila žalobní petit tak, aby mohl soud žalobě vyhovět. Tím způsobila„ prohru“ svého klienta (žalobkyně) v daném sporu, neboť žaloba byla zamítnuta výhradně z důvodu nesprávně formulovaného žalobního petitu. Nic jiného nebránilo tomu, aby se žalobkyně domohla splnění své pohledávky na zástavním dlužníkovi. Žalobkyni v příčinné souvislosti s tímto jednáním žalované vznikla újma, neboť tak ztratila možnost uspokojení své pohledávky z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí (jejichž obvyklá minimální cena byla znalcem stanovena na [částka]) a zároveň neměla jakoukoliv jinou možnost, jak se domoci uspokojení této pohledávky na původním dlužníkovi. Vyhověl zcela žalobě na zaplacení částky [částka], včetně požadavku na zaplacení úroků z prodlení a včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. a výši přiznaných nákladů v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně vyčíslil. O společné a nerozdílné povinnosti žalované a vedlejší účastnice na straně žalované zaplatit náhradu nákladů řízení státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaná a vedlejší účastnice na její straně odvolání. 5. Žalovaná i vedlejší účastnice shodně namítaly, že v řízení před soudem prvního stupně nebylo prokázáno naplnění všech atributů, které vyžaduje zákon v případě posouzení odpovědnosti advokáta za vznik škody. Měly za to, že žalovaná svoji povinnost vůči klientovi neporušila a soud prvního stupně v tomto směru na ni klade nepřiměřené nároky. Zdůraznily, že žalovaná se totiž nacházela v situaci, kdy formulace žalobního petitu byla soudem v předchozím řízení pravomocně vyřešena a akceptována a po značnou dobu podle tohoto petitu probíhala exekuce. Pokud je součástí žalobního nároku vůči žalované rovněž částka, kterou žalobkyně zaplatila v původním řízení tehdejším žalovaným jako náhradu nákladů odvolacího řízení, pak soud zcela pominul skutečnost, že žalovaná v předmětném odvolacím řízení nepochybně žádnou povinnost neporušila, neboť předmětné odvolání podala podle pokynu klienta (žalobkyně). Soud prvního stupně se také nevypořádal s námitkou, že žalobkyně neprokázala, že by byl prodejem zástavy zcela uspokojen její žalobní nárok. Poukazovaly na to, že předchozí rozhodnutí byla soudem zrušena pro materiální nevykonatelnost z důvodu absence informace o výši soudní zástavou zajištěné pohledávky, kdy soud opomenul vepsat do výroku částku obsaženou v petitu návrhu, nikoli pro nesprávně formulovaný petit. Za situace, kdy advokát neřešil otázku správnosti formulace petitu, neboť samotná formulace petitu již byla soudem pravomocně aprobována (problém byl pouze v nevykonatelnosti s ohledem na konkrétní částku) by na advokáta byly kladeny nepřiměřené požadavky, pokud by bylo dovozováno, že se nemůže spolehnout na správnost řešení otázky již předtím soudem (který zná právo) pravomocně vyřešené. Navrhly, aby odvolací soud změnou napadeného rozsudku zamítl žalobu v plném rozsahu a přiznal žalované a vedlejší účastnici na její straně náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 6. Žalobkyně v podrobném vyjádření k odvoláním považovala rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný, neboť se soud srozumitelně vypořádal s relevantními argumenty žalované i vedlejší účastnice, řádně zhodnotil předložené důkazy a z jeho odůvodnění vyplývá, jakými úvahami se při rozhodování řídil, jaké důkazy soud provedl a které z nich považoval pro své rozhodnutí za rozhodné a co z nich vyvodil. Navrhla, aby napadený rozsudek byl potvrzen. 7. V průběhu odvolacího řízení odvolací soud připustil, aby na místo vedlejší účastnice na straně žalované [právnická osoba], [IČO], do řízení vstoupila [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. 8. Odvolací soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], čj. 28Co 9/2020-238 a 28Co 58/2020-238, změnil na základě podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím a dále částku [částka] zamítl (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost nahradit vedlejší účastnici na straně žalované náklady řízení ve výši [částka] (výrok II.), rozhodl, že mezi žalobkyní a žalovanou nemá žádná z nich právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit náklady řízení státu ve výši [částka] (výrok IV.). Odvolací soud vycházel z toho, že soud prvního stupně náležitě zjistil skutkový stav, avšak jím provedené právní posouzení není správné. V daném případě chybí jeden ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za újmu způsobenou při výkonu advokacie, totiž vznik škody představující výši pohledávky z úvěrové smlouvy zajištěné zástavním právem, a to v příčinné souvislosti s postupem žalované v řízení o nařízení prodeje zástavy. Odvolací soud přitom vycházel z povahy řízení o soudním prodeji zástavy jakožto první fáze realizace zástavního práva, které není klasickým nalézacím řízením, v němž by soudy bezezbytku zkoumaly veškeré hmotněprávní vztahy účastníků související se zástavou zajištěnou pohledávkou zástavního věřitele. Soud v tomto řízení neprovádí dokazování ke sporným tvrzením, a není proto rozhodné, zda dříve vzniklá pohledávka zástavního věřitele existuje i v okamžiku rozhodování o nařízení prodeje zástavy, popřípadě v jaké výši. Postup žalované nebyl sice zcela profesionální, neboť neupřesnila žalobní petit o informaci ohledně výše zajištěné pohledávky tak, aby byl materiálně vykonatelný. Samotné porušení právní povinnosti však ke vzniku odpovědnostního vztahu nestačí, nevznikne-li z protiprávního jednání (události) škoda. V řízení o soudním prodeji zástavy nemohla žalobkyně přijít o pohledávku zajištěnou zástavním právem a ani zánik dlužníka nemohl být v tomto řízení posuzovanou skutečností. Proto nelze dospět k závěru, že žalobkyni vznikla škoda ve výši pohledávky zajištěné zástavním právem, neboť majetková práva žalobkyně n