29 CO 283/2022-182 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu o nahrazení výroku III. nálezu Finančního arbitra ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. FA/SR/ZP [číslo], ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne [datum rozhodnutí], č. j. FA/SR/ZP [číslo], tak, že [právnická osoba] je povinna žalobci [jméno] [příjmení] zaplatit částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] v zákonné výši do [datum] a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení v zákonné výši (výrok I.). Žalobci soud I. stupně uložil uhradit účastnici do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] k rukám jejího právního zástupce (výrok II.). 2. Soud I. stupně označuje [právnická osoba] jako žalobce, neboť ve spojeném řízení pod výše uvedenou spisovou značkou zahájil řízení také o její žalobě. Po zpětvzetí toto řízení pravomocně zastavil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 65 C 105/2020-32, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 29 Co 403/2020-50, 29 Co 87/2021. V době vyhlášení odvoláním napadeného rozsudku byl předmětem řízení pouze žalobní nárok [jméno] [příjmení], proto jej odvolací soud označuje jako žalobce a [právnická osoba] v souladu s ust. § 250a odst. 1 o. s. ř. jako účastnici. 3. Žalobce podal proti rozsudku odvolání. Namítl nesprávná skutková zjištění dle ust. § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. a nesprávné právní posouzení dle ust. § 205 odst. 2, písm. g) o. s. ř., a dále také namítl nepřezkoumatelnost rozsudku. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná mu náhradu nákladů řízení. 4. Účastnice navrhla v odvolacím řízení potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného. 5. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu a návrh na zahájení řízení před Finančním arbitrem v celém rozsahu zpět s odůvodněním, že mu [právnická osoba] žalovanou částku s příslušenstvím uhradila. Navrhl, aby odvolací soud řízení zastavil a přiznal žalobci na nákladech řízení před soudem I. stupně náhradu dle advokátního tarifu včetně cestovních náhrad a daně z přidané hodnoty ve výši [částka] a na nákladech odvolacího řízení částku [částka] (ve vyúčtování opomněl vyčíslit k šesti úkonům právní pomoci paušální náhradu hotových výdajů). 6. Účastnice se zpětvzetím návrhu a zastavením řízení podle ust. § 250h o. s. ř. souhlasila podáním ze dne [datum]. K vyúčtování náhrady nákladů řízení žalobcem uvedla, že tarifní hodnota pro odměnu za právní pomoc v tomto řízení činí dle ust. § 9 odst. 4, písm. d) vyhlášky č. 177/19996 Sb., advokátního tarifu [částka], neboť jde o řízení podle části V. o. s. ř., v němž může soud i bez návrhu rozhodnout o vrácení plnění poskytnutého na základě zrušeného nebo změněného správního rozhodnutí. Za úkon příprava a převzetí zastoupení a písemné podání ze dne [datum] by žalobci neměla být náhrada přiznána, první z nich byl učiněn již v řízení před Finančním arbitrem (případně by za něj mohla být přiznána pouze odměna dle ust. § 14 b advokátního tarifu) a druhý nebyl účelný k uplatnění nebo bránění práva, resp. účastnice takový úkon v řízení vůbec neeviduje. 7. Odvolací soud posoudil odvolání žalobce jako včasné a přípustné. Na základě zpětvzetí návrhu žalobcem a za souhlasu účastnice se zpětvzetím návrhu postupoval dle ust. § 250h odst. 2 ve spojení ust. § 222a o. s. ř., rozsudek soudu I. stupně zrušil a řízení zastavil. Dle ust. § 222a o. s. ř. vezme-li žalobce za odvolacího řízení návrh na zahájení řízení zpět, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu I. stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně či osobou k tomu neoprávněnou nebo proti rozhodnutí, proti kterému není odvolání přípustné. Odvolací soud proto zkoumal subjektivní a objektivní přípustnost odvolání. Současně dle ust. § 250h odst. 3 o. s. ř. vyslovil, že žalobou napadená rozhodnutí Finančního arbitra pozbývají v rozsahu zasaženém tímto soudním řízením účinnosti. 8. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle ust. § 146 odst. 2, věty druhé ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Řízení bylo zastaveno pro chování účastnice, jímž vyhověla žalobnímu požadavku žalobce na zaplacení žalované částky s příslušenstvím v průběhu odvolacího řízení ([částka] dle výpisu z účtu právního zástupce žalobce ze dne [datum], č. l. spisu 170); z procesního hlediska tedy účastnice zastavení řízení zavinila. Proto odvolací soud přiznal náhradu nákladů řízení žalobci. 9. Odvolací soud souhlasí s vyúčtováním náhrady nákladů řízení žalobcem v tom směru, že za úkon právní služby, který kromě argumentace k řízení dle části páté o. s. ř. obsahoval i obranu proti požadavku účastnice na zaplacení peněžité částky, náleží mimosmluvní odměna vypočtená ze součtu tarifních hodnot podle ust. § 12 odst. 3 vyhlášky tj. [částka] dle ust. § 9 odst. 4, písm. d) vyhlášky a [částka] dle ust. § 8 odst. 1 vyhlášky. Takovým úkonem je vyjádření k žalobě účastnice ze dne [datum]. Sazba mimosmluvní odměny za tento jediný úkon tedy činí [částka]. V této souvislosti odvolací soud (k námitce účastnice) připomíná, že soud rozhodující v řízení dle části páté o. s. ř. o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra vydaného dle ust. § 8 a násl. zákona č. 229/2002 Sb., o Finančním arbitrovi, nemůže bez návrhu rozhodnout o vrácení plnění, které bylo institucí poskytnuto navrhovateli podle pravomocného nálezu Finančního arbitra. Takový závěr rozhodně neplyne z části komentáře k § 250j o. s. ř. in Jirsa, Jaromír aj. Občanský soudní řád, 3. část: Soudcovský komentář. Wolters Kluwer, podle něhož: Rozhodl-li pozemkový úřad nesprávně ve věci restituce zemědělské půdy, že oprávněná osoba není vlastníkem předmětného pozemku, může soud, shledá-li, že správní orgán rozhodl nesprávně, rozhodnout sám, že oprávněná osoba je vlastníkem. V tom není soud vázán žalobou, smyslem soudního rozsudku je nahrazení nesprávného rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávním sporu či o jiné věci věcně i právně správným rozhodnutím soudu. Proto může soud např. v naznačeném případě pozemkové restituce i připojit výrok (který nebyl žalobou navrhován), že je oprávněná osoba povinna vrátit povinné osobě výkupní cenu, kterou obdržela z vynuceného odkupu. Komentátorem uvedený příklad možného soudního rozhodnutí v řízení dle části páté o. s. ř. o nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu o uplatněném restitučním nároku dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě), se opírá o ust. § 6 odst. 3 a § 9 odst. 7 zákona o půdě a vychází z předpokladu, že nutnou součástí kladného rozhodnutí pozemkového úřadu o uspokojení restitučního nároku (včetně soudního rozhodnutí v řízení dle části páté o. s. ř.) je rozhodnutí o povinnosti oprávněné osoby vrátit v minulosti zaplacenou přídělovou, kupní cenu či jinou náhradu (za odňaté či nuceně převedené nemovitosti). Podobná procesní situace však v případě nahrazení (negativního) rozhodnutí Finančního arbitra (pozitivním) soudním rozhodnutím nenastává. Odvolací soud jen pro úplnost podotýká, že ustálená soudní praxe (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]) není s citovanou částí komentáře v souladu (bylo dovozeno, že ust. § 9 odst. 7 zákona o půdě nezakládá pravomoc pozemkového úřadu ve správním řízení zahájeném podle § 9 odst. 1 zákona o půdě autoritativně rozhodnout o povinnosti oprávněné osoby vrátit kupní cenu, a že pozemkovému úřadu je uloženo toliko uvést výši pohledávek podle § 6 odst. 3 a 4 zákona a určit lhůtu k jejich zaplacení v rozhodnutí, které vydává). 10. K námitce účastnice (k vyčíslení nákladů řízení) odvolací soud podotýká, že v řízení dle části páté o. s. ř., i když v něm má být (znovu) rozhodnuto o peněžitém plnění, není z povahy věci možné aplikovat ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. o nižší sazbě odměny a paušální náhrady za úkony do podání návrhu (ve skutkově a právně obdobných věcech zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru), neboť předmětem takového řízení není jen (pouhé) peněžité plnění, nýbrž i nahrazení pravomocného rozhodnutí správního orgánu rozhodnutím soudním. Jinak řečeno úkony do podání návrhu (včetně) o zaplacení peněžitého plnění, které výše zmíněné ustanovení honoruje nižší sazbou odměny, v tomto typu občanského soudního řízení v úvahu nepřipadají, neboť byly logicky uskutečněny již v řízení před správním orgánem, k němuž byl podán návrh, o kterém soud znovu rozhoduje. 11. K další účastnice k vyčíslení nákladů řízení odvolací soud uvádí, že přiznání náhrady odměny za úkon převzetí a příprava zastoupení v soudním řízení nebrání fakt, že stejný právní zástupce zastupoval žalobce i v řízení před Finančním arbitrem. V řízení před Finančním arbitrem nese každý z účastníků své náklady sám (§ 18 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb. o Finančním arbitrovi). Sankce dle ust. § 17a zákona o Finančním arbitrovi sice má povahu paušalizov