29 CO 333/2022-138 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně změnil výroky II. a III. nálezu Finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí], č. j. FA/SR/ZP [číslo] – 14, ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne [datum rozhodnutí], č. j. FAS/SR/ZP [číslo] 25, tak, že [právnická osoba] je povinna žalobci [jméno] [jméno] [příjmení] zaplatit úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] v zákonné výši do [datum] do [datum] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Ve zbývající části žalobu žalobce zamítl (výrok II.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Soud I. stupně označuje [právnická osoba] jako žalobce, neboť ve spojeném řízení pod výše uvedenou spisovou značkou zahájil řízení také o její žalobě. Po zpětvzetí toto řízení pravomocně zastavil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 24 C 125/2020-38. V době vyhlášení odvoláním napadeného rozsudku byl předmětem řízení pouze žalobní nárok [jméno] [jméno] [příjmení], proto jej odvolací soud označuje jako žalobce a [právnická osoba] v souladu s ust. § 250a odst. 1 o. s. ř. jako účastnici. 3. Pohledávky žalobce se opírají o pojistnou smlouvu [číslo] typu PROFIINVEST, kterou dne [datum] uzavřeli [jméno] [jméno] [příjmení] jako pojištěný a [právnická osoba] jako pojistitel. Dne [datum] uzavřeli [právnická osoba] pojistnou smlouvu [číslo]. Finanční arbitr určil, že tato smlouva je od počátku neplatná a uložil pojistiteli, aby zaplatil žalobci částku [částka], ve zbývající části návrh zamítl. Dále rozhodl o sankci podle § 17a zákona o Finančním arbitrovi ve výši [částka], kterou je pojistitel povinen uhradit na účet Kanceláře Finančního arbitra do 15 dnů od právní moci nálezu. Rozhodnutím o námitkách Finanční arbitr rozhodl o povinnosti pojistitele uhradit žalobci částku [částka]. 4. Žalobce podal proti rozsudku odvolání. Namítl nesprávná skutková zjištění dle ust. § 205 odst. 2, písm. e) o. s. ř. a nesprávné právní posouzení zejména otázky promlčení jeho nároků dle ust. § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., a dále také namítl nepřezkoumatelnost rozsudku. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že předmětný nález Finančního arbitra nahradí svým rozhodnutím tak, že jeho žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná mu náhradu nákladů řízení. 5. Účastnice se odvolala proti vyhovujícímu výroku I. rozsudku s argumentem, že dne [datum] uhradila žalobci zákonný úrok z částky [částka] za období uvedené v rozhodnutí soudu I. stupně v kapitalizované výši [částka], a navrhla v odvolacím řízení změnit napadený výrok na zamítavý a potvrdit ostatní zamítavé výroky rozsudku soudu I. stupně. 6. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu a návrh na zahájení řízení před Finančním arbitrem v celém rozsahu zpět s odůvodněním, že mu [právnická osoba] žalovanou částku s příslušenstvím ve výši [částka] dne [datum] uhradila. Toto tvrzení prokázal výpisem z účtu svého právního zástupce ze dne [datum]. Navrhl, aby odvolací soud řízení zastavil a přiznal žalobci na nákladech řízení před soudem I. stupně náhradu dle advokátního tarifu včetně cestovních náhrad a daně z přidané hodnoty ve výši [částka] a na nákladech odvolacího řízení částku [částka]. 7. Účastnice se zpětvzetím návrhu a zastavením řízení podle ust. § 250h o. s. ř. souhlasila podáním ze dne [datum]. K vyúčtování náhrady nákladů řízení žalobcem uvedla, že tarifní hodnota pro odměnu za právní pomoc v tomto řízení činí dle ust. § 9 odst. 4, písm. d) vyhlášky č. 177/19996 Sb., advokátního tarifu [částka], neboť jde o řízení podle části V. o. s. ř., v němž může soud i bez návrhu rozhodnout o vrácení plnění, poskytnutého na základě zrušeného nebo změněného správního rozhodnutí. Za úkon příprava a převzetí zastoupení a písemné podání ze dne [datum] by podle účastnice žalobci neměla být náhrada přiznána, první z nich byl učiněn již v řízení před Finančním arbitrem (případně by za něj mohla být přiznána pouze odměna dle ust. § 14 b advokátního tarifu) a druhý nebyl účelný k uplatnění nebo bránění práva. Účastnice takový úkon v řízení vůbec neeviduje. Dále tvrdila, že žalobce obdržel v rámci smírného vyřešení sporu od účastnice pouze částku [částka] s příslušenstvím, nikoli celou žalovanou částku. Je chybou žalobce, že se žalobou domáhal vyšší částky. Vzhledem k částečnému úspěchu (43%) a částečnému neúspěchu (57%) nemá být podle účastnice žádnému z účastníků přiznána náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně. V odvolacím řízení účastnice požadovala přiznat náhradu nákladů řízení. 8. Odvolací soud posoudil podaná odvolání jako včasná a přípustná. Na základě zpětvzetí návrhu žalobcem a za souhlasu účastnice se zpětvzetím návrhu postupoval dle ust. § 250h odst. 2 ve spojení ust. § 222a o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně zrušil a řízení zastavil. Dle ust. § 222a o. s. ř. vezme-li žalobce za odvolacího řízení návrh na zahájení řízení zpět, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu I. stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně či osobou k tomu neoprávněnou nebo proti rozhodnutí, proti kterému není odvolání přípustné. Odvolací soud proto zkoumal subjektivní a objektivní přípustnost odvolání. Současně dle ust. § 250h odst. 3 o. s. ř. vyslovil, že žalobou napadená rozhodnutí Finančního arbitra pozbývají v rozsahu zasaženém tímto soudním řízením účinnosti. 9. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle ust. § 146 odst. 2, věty druhé ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Řízení o žalobě účastnice bylo zastaveno na základě neodůvodněného zpětvzetí žaloby. Řízení o žalobě žalobce bylo zastaveno pro chování účastnice, jímž vyhověla žalobnímu požadavku žalobce na zaplacení žalované částky s příslušenstvím v průběhu odvolacího řízení; z procesního hlediska tedy účastnice zastavení řízení zavinila. Proto odvolací soud přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů žalobci. 10. Odvolací soud souhlasí s vyúčtováním náhrady nákladů řízení žalobcem v tom směru, že za úkon právní služby, který kromě argumentace k řízení dle části páté o. s. ř. obsahoval i obranu proti požadavku účastnice na zaplacení peněžité částky, náleží mimosmluvní odměna vypočtená ze součtu tarifních hodnot podle ust. § 12 odst. 3 vyhlášky tj. [částka] dle ust. § 9 odst. 4, písm. d) vyhlášky a [částka] dle ust. § 8 odst. 1 vyhlášky. Takovým úkonem je vyjádření k žalobě účastnice ze dne [datum]. Sazba mimosmluvní odměny za tento jediný úkon tedy činí [částka]. V této souvislosti odvolací soud (k námitce účastnice) připomíná, že soud rozhodující v řízení dle části páté o. s. ř. o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra vydaného dle ust. § 8 a násl. zákona č. 229/2002 Sb., o Finančním arbitrovi, nemůže bez návrhu rozhodnout o vrácení plnění, které bylo institucí poskytnuto navrhovateli podle pravomocného nálezu Finančního arbitra. Takový závěr neplyne ani z komentáře k § 250j o. s. ř. in Jirsa, Jaromír aj. Občanský soudní řád, 3. část: Soudcovský komentář. Wolters Kluwer, jehož se účastnice dovolává. Citovaným komentářem uvedený příklad možného soudního rozhodnutí v řízení dle části páté o. s. ř. o nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu o uplatněném restitučním nároku dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě), se opírá o ust. § 6 odst. 3 a § 9 odst. 7 zákona o půdě a vychází z předpokladu, že nutnou součástí kladného rozhodnutí pozemkového úřadu o uspokojení restitučního nároku (včetně soudního rozhodnutí v řízení dle části páté o. s. ř.) je rozhodnutí o povinnosti oprávněné osoby vrátit v minulosti zaplacenou přídělovou, kupní cenu či jinou náhradu (za odňaté či nuceně převedené nemovitosti). Podobná procesní situace však v případě nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra soudním rozhodnutím nenastává. Pro úplnost odvolací soud podotýká, že ustálená soudní praxe (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 A 153/94 a sp. zn. 6 A 223/95) dovodila, že ust. § 9 odst. 7 zákona o půdě nezakládá pravomoc pozemkového úřadu ve správním řízení zahájeném podle § 9 odst. 1 zákona o půdě autoritativně rozhodnout o povinnosti oprávněné osoby vrátit kupní cenu. 11. K dalšímu argumentu účastnice k vyčíslení nákladů řízení odvolací soud uvádí, že přiznání náhrady odměny za úkon převzetí a příprava zastoupení v soudním řízení nebrání fakt, že právní zástupce zastupoval žalobce již v předcházejícím správním řízení. V řízení před Finančním arbitrem nese každý z účastníků své náklady sám (§ 18 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb. o Finančním arbitrovi). Návrh účastnice na snížení odměny za tento úkon je rovněž nepřípadný, neboť v řízení dle části páté o. s. ř. není z povahy věci možné aplikovat ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. o nižší sazbě odměny a paušální náhrady za úkony do podání návrhu (ve skutkově a právně obdobných věcech zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru), neboť předmětem takového řízení není jen peněžité plnění, ale především nahrazení individuálního správního rozhodnutí. 12. Odvolací soud posoudil ús