30 CO 249/2022-70 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení ohledně zaplacení [částka] s příslušenstvím (výrok I.), žalobu o zaplacení [částka] s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Žalobce se v řízení domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného před finančním arbitrem pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] (dále jen„ posuzované řízení“ či„ namítané řízení“). Namítané řízení zahájené k návrhu žalobce dne [datum] bylo skončeno rozhodnutím finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo], kterým se finanční arbitr vypořádal s námitkami proti nálezu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo]. V řízení, které trvalo více než 25 měsíců, finanční arbitr posuzoval otázku platnosti smlouvy o životním pojištění [číslo] otázku vypořádání bezdůvodného obohacení. Délka namítaného řízení tak byla nepřiměřená, finanční arbitr udržoval žalobce po extrémně dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku řízení. Žalobce se přitom na finančního arbitra obracel v obtížné životní situaci, měl důvodné podezření o neplatnosti smlouvy o životním pojištění a obával se, že by mohl přijít o investované prostředky. 3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť již poskytnuté konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a omluvu považovala za dostatečnou formu satisfakce. 4. Soud prvního stupně provedl dokazování, jak rozvedl v písemném odůvodnění rozsudku, a dospěl ke skutkovým zjištěním, že dne [datum] podal žalobce u finančního arbitra návrh na zahájení řízení pro vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] na základě pojistné smlouvy o životním pojištění uzavřené s [právnická osoba] (dále„ instituce“), dne [datum] byl žalobce vyzván k odstranění nedostatků návrhu (s podrobným uvedením v čem tyto spočívají), na výzvu reagoval dne [datum]. Dne [datum] nashromáždil finanční arbitr vyjádření a potřebné podklady pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Dne [datum] vydal finanční arbitr nález, kterým vyslovil neplatnost pojistné smlouvy a uložil instituci zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím, ve zbytku návrh žalobce zamítl. Proti nálezu podala námitky instituce (dne [datum]) i žalobce (dne [datum]). Dne [datum] shromáždil finanční arbitr potřebné podklady pro rozhodnutí o námitkách, dne [datum] pak finanční arbitr vydal rozhodnutí o námitkách, kterým změnil svůj nález ze dne [datum] tak, že byla určena neplatnost pojistné smlouvy od počátku a instituci byla uložena povinnost zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím. Proti pravomocnému rozhodnutí finančního arbitra byla podána žaloba dle části páté o. s. ř., řízení je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 1. 5. Soud prvního stupně žalobou uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). S ohledem na judikaturu konstatoval, že na řízení před finančním arbitrem dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Předmětem řízení před finančním arbitrem bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vypořádání bezdůvodného obohacení žalobce a instituce. Jednalo se o spor o právo, který byl opravdový a vážný, rozhodnutí ve sporu mělo přímý vliv na existenci, rozsah a způsob výkonu daného práva. Toto právo má svůj základ ve vnitrostátním právu, a to v zákoně o finančním arbitrovi. Právo má přitom civilní povahu, řízení před finančním arbitrem je plnohodnotnou alternativou k soudnímu řízení, jeho zavedení bylo prosazeno s poukazem na nahrazení soudního řízení. Obvodní soud dále vycházel z § 15 odst. 1 a [ustanovení pr. předpisu], o finančním arbitrovi (dále jen„ [anonymizováno]“), a přihlédl k tomu, že řízení před finančním arbitrem je vedeno zásadou vyšetřovací, jež směřuje k tomu, aby konečné rozhodnutí vycházelo z materiální pravdy. Lhůta k vydání nálezu dle § 15 odst. 1 [anonymizováno] začíná běžet okamžikem, kdy má finanční arbitr shromážděné podklady pro své rozhodnutí. 6. V posuzované věci podal žalobce vadný návrh na zahájení řízení, žalobce o své vůli plnil na pojistnou smlouvu, kterou považoval za neplatnou, přičemž právě průběžné plnění si následně vyžádalo nutnost aktualizovat přehled vzájemného plnění, které si účastníci správního řízení poskytli, což v posuzované věci vedlo k tomu, že finanční arbitr musel pro opatření potřebných podkladů (aktualizovaných přehledů) vyzývat účastníky správního řízení k doložení potřebných podkladů. Soud prvního stupně se zabýval i tím, zda postup finančního arbitra nevykazoval znaky nečinnosti. Ačkoli finanční arbitr nashromáždil vyjádření a podklady od účastníků správního řízení dne [datum], do 90 dnů nevydal nález a účastníky řízení o postupu v řízení v mezidobí (tj. do vydání nálezu dne [datum]) neinformoval. Je tak zřejmé, že od nashromáždění podkladů do vydání nálezu uplynula doba delší než 180 dnů a účastníci správního řízení nebyli informováni o prodloužení lhůty k rozhodnutí ve věci samé, tento dílčí průtah v postupu finančního arbitra se negativně podepsal na celkové délce řízení. Dále si obvodní soud povšiml, že finanční arbitr nerozhodl o námitkách ve lhůtě 30 dnů od jejich doručení, ani v prodloužené lhůtě 60 dnů od jejich doručení. Tato zjištění (o průtahu v období od nashromáždění podkladů pro vydání nálezu do vydání nálezu a o významné délce úseku mezi nashromážděním podkladů pro rozhodnutí o námitkách a vydáním tohoto rozhodnutí) vedlo soud prvního stupně k závěru o tom, že celková délka namítaného řízení je nepřiměřená, nikoliv však extrémně, když zjištěné výkyvy v plynulosti postupu finančního arbitra, mající původ přímo u finančního arbitra, výrazně nepřevýšily svým významem dopad okolností, které jsou přičitatelné žalobci. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že nemajetkovou újmu žalobce není nutno kompenzovat peněžitým zadostiučiněním. Žalovaná, ač v průběhu řízení argumentovala tím, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, před zahájením řízení v rámci předběžného uplatnění nároku žalobce, konstatovala porušení práva žalobce a žalobci se současně omluvila. Tuto formu kompenzace považoval soud prvního stupně za dostačující, proto žalobu ohledně požadované finanční satisfakce ve výši [částka] s příslušenstvím zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb. 7. Proti výrokům II. a III. rozsudku podal včasné odvolání žalobce. Odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně považoval za obecné, nedostatečné a neurčité, neboť z něj není zřejmé, o jaká konkrétní skutková zjištění opřel své závěry ve vztahu k hmotněprávní složitosti věci. Dále zdůraznil, že řízení před finančním arbitrem trvající 25 měsíců a 10 dnů bylo nepřiměřeně dlouhé. Finanční arbitr obdržel vyjádření od instituce k návrhu žalobce na zahájení řízení před finančním arbitrem dne [datum], a to včetně relevantních podkladů. K tomuto datu měl finanční arbitr podklady pro předběžné právní posouzení věci. Dnem rozhodným pro počátek běhu lhůty pro vydání nálezu byl [datum]. Nejzazším dnem, kdy měl finanční arbitr vydat nález, byl [datum]. Finanční arbitr vydal nález dne [datum] a oba účastníci podali proti tomuto nálezu námitky, a to [datum], resp. [datum]. Finanční arbitr měl o námitkách rozhodnout do 30 dnů, nejpozději tedy dne [datum]. Finanční arbitr vydal rozhodnutí až dne [datum]. Složitost posuzovaného případu nebyla dána a finanční arbitr byl povinen rozhodnout v základních zákonných lhůtách. Žalobce dále zdůraznil, že nemajetková újma se neprokazuje, vzniká samotným porušením základních práv a svobod a že se specificky v případě nepřiměřených délek řízení jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné výjimečné okolnosti, které by nepřiznání peněžité kompenzace za nemajetkovou újmu odůvodňovaly, bylo tedy na místě, aby soud prvního stupně o přiznání peněžité kompenzace rozhodl. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výrocích II. a III. tak, že žalobě vyhoví a žalobci přizná náhradu nákladů řízení. 8. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. V této souvislosti poukázala na rozhodovací praxi Městského soudu v Praze, kde ve věci sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka] odvolací soud nepovažoval délku řízení před finančním arbitrem 24 měsíců za nepřiměřenou. Otázka platnosti investičního životního pojištění je navíc z hmotněprávního hlediska mimořádně obtížnou materií. 9. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal při nařízeném jednání napadený rozsudek, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 10. Odvolací soud předně neshledal důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku z dů