30 CO 250/2022-78 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o nároku žalobkyně na zaplacení zadostiučinění ve výši [částka] tak, že výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. žalobu co do částky [částka] zamítl a výrokem III. pak rozhodl o nákladech řízení, když uložil žalované povinnost na náhradě nákladů řízení zaplatit [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku. 2. Stalo se tak v řízení, v němž se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení a vypořádání společného jmění manželů (dále též SJM), které bylo vedeno u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 30 C 9/2006. Řízení bylo zahájeno [datum] a skončilo schválením smíru dne [datum]. Žaloba o finanční zadostiučinění pak byla podána [datum]. Žalobkyně se v daném řízení domáhala odškodnění i kompenzačního řízení, považovala za nutné zvýšit základní sazbu o 50 %, a to z důvodů v žalobě uvedených, přičemž poukazovala na to, že při předběžném uplatnění nároku, respektive v souvislosti s ním, byla žalovanou odškodněna částkou [částka]. Žalovaná v daném řízení navrhovala zamítnutí žaloby, když poskytnuté zadostiučinění měla za přiměřené, jak době trvání posuzovaného řízení, tak také jeho skutkové a právní složitosti, které vyžadovalo obsáhlé dokazování, vypracování znaleckých posudků, revizních posudků, a to sedmi znalci, přičemž rozhodováno bylo na více stupních soudní soustavy, včetně Ústavního soudu, 5x rozhodoval soud prvního stupně, 5x soud odvolací, Ústavní soud jen 1x. Odvolací soud pak rozhodoval i o rozhodnutích procesní povahy, přičemž účastníci se podle žalované na délce řízení podíleli právě procesní aktivitou a žalobkyně též opakovanými žádostmi o odročení jednání za účelem bezúspěšného mimosoudního vyjednávání sporu s bývalým manželem (tam žalobcem). Žalovaná pak akcentovala, že význam takového řízení je běžný s tím, že při poskytnutí zadostiučinění vycházela ze sazby ve výši [částka] za první 2 roky a každý další rok řízení, základní částku následně snížila o 30 % z důvodu složitosti a o 10 % pro podíl žalobkyně na délce řízení. 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, krom výše uvedeného se zabýval průběhem posuzovaného řízení, který dopodrobna rozepsal v bodě 5 písemného odůvodnění rozsudku, a na základě těchto zjištění, která posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 82/98 Sb. pak též i s přihlédnutím k judikatuře vyšších soudů a rovněž k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva uzavřel, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, tedy došlo v něm k nesprávnému úřednímu postupu. Toto řízení začalo ve vztahu k žalobkyni doručením žaloby [datum] a skončilo pak [datum]. Jeho délka tak činila 14 let a 11 měsíců, řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, i před Ústavním soudem, kdy soudy prvního a druhého stupně rozhodovaly celkem 5×, rozhodovaly též o přerušení řízení, o znalečném a v dalších záležitostech procesní povahy, což bylo třeba zohlednit v kritériu složitosti věci. Soud prvního stupně konstatoval, že rozsah účastníky tvrzených skutečností byl značný, což si vyžádalo rozsáhlé dokazování mnoha listinnými důkazy, výslechem svědkyně, zpracováním mnoha znaleckých posudků, z nichž některé byly též revizní, případně pro plynutí času musely být vyžadovány jejich aktualizace. Soud prvního stupně tedy konstatoval vyšší míru složitosti skutkové i procesní povahy. S ohledem na to, že ve věci bylo rozhodováno mimo jiné i Ústavním soudem, a to ve vztahu ke znalečnému, soud prvního stupně měl za to, že rovněž právní složitost dané věci byla vyšší, neboť SJM zahrnovalo nemovitosti i movité věci. K chování žalobkyně pak soud prvního stupně uzavřel, že má za to, že se podílela na délce tohoto řízení, když soud ji vícekrát urgoval k podání vyjádření a na její žádost jednání mnohokrát odročil. Žalobkyně také žádala o poskytnutí prostoru k mimosoudnímu jednání. Pokud jde o postup soudů, ten nebyl dostatečně koncentrovaný, ačkoliv soudy nařizovaly jednání v relativně krátkých lhůtách, v případě prodlení znalců pak znalce urgovaly a nebyly shledány žádné výraznější období nečinnosti s výjimkou řízení před odvolacím soudem v době od [datum] do [datum]. Soud prvního stupně pak konstatoval, že délce řízení neprospěly početní chyby při výpočtu znalečného, případně nesprávné doručování žalobci či absence poučení o možnosti odmítnutí odvolání v případě jeho nedoplnění, jinak byl postup soudů vcelku plynulý a řízení s ohledem na množství důkazů nebylo možné skončit při jediném jednání. Přihlédl také k tomu, že došlo k opakovanému kasačnímu rozhodnutí, celkem 5x, mimo jiné i pro nepřezkoumatelnost. Význam posuzovaného řízení měl za standardní, když šlo o majetkoprávní spor, tedy nejednalo se o řízení, s nímž je již v obecné rovině spojováno významnější působení do poměrů účastníka. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že délka řízení 14 let 11 měsíců neodpovídala složitosti skutkové a právní náročnosti a konstatoval, že na délce řízení se podílel soud prvního stupně tím, že jeho rozhodnutí byla opakovaně pro nepřezkoumatelnost zrušena, což vedlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v nepřiměřené délce posuzovaného řízení a porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces. S ohledem na zjištěné okolnosti pak soud prvního stupně uzavřel, že bylo na místě odškodnit nemajetkovou újmu s tím spojenou penězi, když podíl žalobkyně na délce řízení rozhodně nebyl tak významný, aby bylo možné uvažovat o případném obstrukční chování z její strany či o zneužívání práva. 4. Při výpočtu výše zadostiučinění soud prvního stupně postupoval podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 a základní sazbu odškodnění uvažoval v horní polovině intervalu 15- [částka]; vycházel z částky [částka], tak jako sama žalovaná při poskytnutí zadostiučinění před zahájením daného řízení. Stanovil tak základní částku pro odškodnění ve výši [částka], tuto ponížil o 20 % z důvodu složitosti, o 5 % z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení. Naopak částku zvýšil o 30 % pro postup soudů popsaný výše. V konečném výsledku tedy základní částku zvýšil o 5 % na [částka]. Poté přihlédl k tomu, co žalovaná plnila před zahájením řízení, proto žalobkyni výrokem I. přiznal dalších [částka], co do [částka] žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodoval podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch, přiznal právo na náhradu nákladů řízení za 3 úkony právní služby po [číslo] korunách za převzetí zastoupení, sepis žaloby a repliku k vyjádření žalované (§ 11 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb., advokátního tarifu, 3× [částka] režijní paušál podle § 13 odst. 4 AT, to vše s 21% DPH, a dále soudní poplatek ve výši [částka]; dohromady [částka] Lhůtu k plnění žalované stanovil v délce 15 dnů s ohledem na to, že jde o plnění ze státního rozpočtu. 5. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná, která soudu prvního stupně vytýkala nesprávné právní posouzení věci, zejména nesouhlasila s procentuálními modifikacemi základní částky odškodnění, tak jak učinil soud prvního stupně s tím, že toto neodráží relevantní okolnosti řízení. Zásadně nesouhlasila s tím, aby byla zvyšována základní částka o 30 % z důvodu postupu soudu ve věci, když odškodnění se přiznává za nepřiměřenou délku řízení jako takovou a další zvýšení o 30 % je pak neodůvodněné. To má opodstatnění jen v případě zjištění závažných průtahů a období nečinnosti. V daném posuzovaném řízení však k takovému zjištění nedošlo. Jediným znatelným pochybením soudů bylo zrušení rozsudku první instance z důvodu nepřezkoumatelnosti. Tato skutečnost však již je podkladem pro závěr o nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení, a proto navýšení není na místě. Dále pak žalovaná namítala, že moderace z důvodu složitosti řízení provedená ze strany soudu prvního stupně je nedostatečná, akcentovala, že soudy věc opakovaně projednávaly na dvou stupních soustavy, jak meritorně pak četně procesně, jak bylo popsáno před soudem prvního stupně. Též snížení základní částky o 5 % pro podíl žalobkyně shledala nedostatečným. Podle žalované mělo být výsledné zadostiučinění sníženo z důvodu složitosti nejméně o 30 % a z důvodu podílu žalobkyně nejméně o 10 %. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu zamítne a znovu rozhodne o nákladech řízení. 6. Žalobkyně navrhovala potvrdit rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný s tím, že podle žalobkyně řízení o vypořádání SJM není nikterak složité, bylo věcí soudu stanovit již na prvním jednání okruh věcí, které do SJM spadají, postarat se o jejich ocenění a tyto mezi manžely, tedy účastníky posuzovaného řízení, vypořádat. Podle žalobkyně se na délce řízení podepsal pouze nekompetentní lidský prvek, což se projevilo v tom, že jednání bylo často odročováno, například po pěti minutách, kdy nebyla dostatečná příprava soudkyně na jednání,