30 CO 281/2022-121 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. řízení co do částky [částka] zastavil, výrokem II. uložil žalované zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a výrokem III. žalobu co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení zamítl. Dále výrokem IV. žalované uložil zaplatit žalobci na nákladech řízení [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce. 2. Rozhodl tak o žalobě ze dne [datum], kterou se žalobce ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] z důvodu nepřiměřené délky řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Teplicích (dále jen„ okresní soud“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované či namítané řízení“). Žalobce argumentoval tím, že uvedené řízení ke dni [datum], kdy svůj nárok uplatnil u žalované, trvalo již 9 let a 6 měsíců – řízení bylo zahájeno dne [datum], dne [datum] bylo ve věci rozhodnuto odvolacím soudem, následně žalobce dne [datum] podal ve věci dovolání (pozn. dovolací řízení bylo dne [datum] pravomocně zastaveno). Žalobce v žalobě poukazoval zejména na průtahy, ke kterým v namítaném řízení mělo docházet. 3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že po projednání nároku poskytla žalobci zadostiučinění ve výši [částka], což považuje za dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy. 4. Dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky [částka], což odůvodnil tím, že mu tuto částku žalovaná po podání žaloby dne [datum] dobrovolně uhradila. S ohledem na to prvostupňový soud v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok I. napadeného rozsudku, který nebyl napaden odvoláním a je v právní moci). 5. Soud prvního stupně v napadaném rozsudku shrnul průběh namítaného řízení a vyšel ze zjištění: dne [datum] podal žalobce u okresního soudu žalobu o vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím, kterou se po žalované [jméno] [příjmení] domáhal vydání majetkového prospěchu, který měla získat na jeho úkor tím, že bez právního důvodu užívala část nemovitosti v jeho vlastnictví; dne [datum] okresní soud vydal platební rozkaz, proti kterému byl dne [datum] podán odpor; usnesením ze dne [datum] okresní soud řízení přerušil, uvedené usnesení však bylo usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] zrušeno a věc byla vrácena zpět; usnesením ze dne [datum] okresní soud řízení přerušil, uvedené usnesení však bylo usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] změněno tak, že se řízení nepřerušuje; dne [datum] byl vyhlášen rozsudek okresního soudu, kterým byla žaloba na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítnuta; dne [datum] byl vyhlášen rozsudek odvolacího soudu, kterým byl napadený rozsudek okresního soudu potvrzen (pozn. v odůvodnění napadeného rozsudku je chybně uvedeno zrušen), rozsudek nabyl právní moci dne [datum]; dne [datum] podal žalobce dovolání, usnesením okresního soudu ze dne [datum] bylo dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno, k odvolání žalobce odvolací soud uvedené usnesení potvrdil, usnesení o zastavení dovolacího řízení nabylo právní moci dne [datum]; jednání soudu (nalézacího i odvolacího) se konalo ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Soud prvního stupně uzavřel, že předmětné řízení trvalo 11 let a 4 měsíce (od [datum] do [datum]). Dále konstatoval, že žalobce uplatnil svůj nárok na odškodnění nemajetkové újmy u žalované a ta po podání žaloby žalobci zaplatila [částka]. 6. Nalézací soud věc po právní stránce posoudil podle ustanovení § 1, § 3, § 13, § 15 a § 31a OdpŠk a shledal, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť namítané řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu – v tomto směru zohlednil kritérium doby trvání posuzovaného řízení (11 let a 4 měsíce), složitosti řízení (složité zejména po procesní stránce), významu řízení pro poškozeného (bez zvýšeného významu), jednání poškozeného (žalobce se nepodílel na celkové délce řízení) a postupu soudů (shledal několik průtahů v celkové délce 25 měsíců). Výši přiměřeného zadostiučinění pak určil s odkazem na Stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS] (dále jen„ Stanovisko“), kdy vyšel z toho, že základní částka odškodnění činí [částka] ([částka] za první dva roky řízení a následně stejná částka za každý další rok, důvody pro stanovení vyšší základní částky neshledal). Tuto základní částku pak dále modifikoval s ohledem na kritéria stanovená v § 31a odst. 3 OdpŠk tak, že ji snížil o 30 % za to, že řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, o 35 % za celkovou složitost věci (procesní, hmotněprávní i skutkovou) a naopak ji zvýšil o 10 % z důvodu průtahů; co se týče ostatních kritérií, prvostupňový soud důvody pro modifikaci neshledal. Dále soud prvního stupně zdůraznil, že pro stanovení formy a případné výše odškodnění v penězích je nezbytné zohlednit, co je pro účastníka řízení„ v sázce“ – v namítaném řízení šlo o necelých [částka] – a že nelze zdůvodnit poskytnutí odškodnění, které by to, co bylo pro žalobce„ v sázce“, výrazně převyšovalo. S ohledem na uvedené, prvostupňový soud uzavřel, že odškodnění ve výši [částka], které se žalobci od žalované již dostalo, je dostatečné; žalobu ve zbývajícím rozsahu shledal nedůvodnou. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobci, který byl v řízení úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záleželo na úvaze soudu. 7. Proti výroku III. tohoto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Soudu prvního stupně vytýkal nesprávné posouzení skutečnosti, že v namítaném řízení okresní soud přerušoval řízení, čímž docházelo k jeho prodlužování, ačkoli tato jeho usnesení byla opakovaně odvolacím soudem rušena zejména pro nepřezkoumatelnost a nedůvodnost – žalobce nesouhlasí s podřazením této skutečnosti pod kritérium tzv. instančnosti řízení a má za to, že uvedené by mělo být posouzeno v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci; k tomu žalobce odkázal na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]. Dále žalobce vyjádřil nesouhlas s tím, že by namítané řízení o vydání bezdůvodného obohacení bylo„ složitější“, jak konstatoval soud prvního stupně, a také se ohradil proti tomu, že nalézací soud přičetl k jeho tíži podané dovolání, za které žalobce neuhradil soudní poplatek. Závěrem žalobce namítl, že soud prvního stupně při modifikaci základní částky zadostiučinění postupoval nesprávně a zcela neproporčně, zejména poukázal na nepoměr snížení základní částky o 35 % za složitost a 30 % za instančnost řízení oproti navýšení o pouhých 10 % za postup soudů (průtahy). S ohledem na uvedené žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku III. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím, nebo aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 8. Žalovaná se k odvolání vyjádřila na jednání odvolacího soudu a uvedla, že nalézací soud správně vyhodnotil jednotlivá kritéria ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk a v návaznosti na to, pak správně dospěl k závěru, že zadostiučinění ve výši [částka], které bylo žalobci žalovanou uhrazeno, plně kompenzuje újmu, která mu byla nesprávným úředním postupem způsobena. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. 9. Odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek co do výroku III. o věci samé a akcesorického výroku IV. o nákladech řízení, i řízení, které předcházelo jeho vydání, a shledal, že odvolání žalobce není důvodné. 10. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav poté, co provedl všechny potřebné důkazy a tyto důkazy také správně zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. Takto zjištěný skutkový stav pak také správně posoudil po právní stránce. 11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 12. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k o