30 CO 405/2021-168 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení [částka], žalobu zamítl (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal nároků na základě zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), a to poté, co proti němu bylo od [datum] [anonymizována tři slova] pro skutek kvalifikovaný jako přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku; rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] byl však podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby. Žalobce konkrétně podanou žalobou požadoval částku [částka] jako náhradu škody spočívající v nákladech na zastoupení obhájcem v [anonymizováno] řízení a částku [částka] jako náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní [anonymizováno]. 3. Soud prvního stupně provedl dokazování, jak rozvedl v písemném odůvodnění rozsudku, a dospěl ke skutkovému závěru, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. [spisová značka] došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] žalobce ze dne [datum], neboť toto pravomocné rozhodnutí bylo následně zrušeno rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne [datum], kterým byl žalobce v celém rozsahu obžaloby zproštěn. 4. Trestní [anonymizováno] žalobce bylo zahájeno nezákonným rozhodnutím, proto má žalobce právo na odškodnění újmy, která mu byla v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí způsobena. Uplatněná majetková škoda spočívající ve vynaložených nákladech na obhájce v [anonymizováno] řízení ve výši [částka] byla v průběhu řízení žalobci žalovanou nahrazena, ve zbytku byla žaloba vzata zpět, proto bylo řízení co do částky [částka] zastaveno, předmětem řízení zůstala nemajetková újma. Nemajetková újma vzniklá v důsledku nezákonně [anonymizována tři slova] musí být dle judikatury prokázána. Žalobce byl stíhán pro skutek kvalifikovaný jako přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody v trvání až 3 léta. Trestní řízení trvalo 1 rok a 3 měsíce. Negativní dopady [anonymizována dvě slova] do jednotlivých sfér života žalobce byly v řízení prokázány, zejména do sféry pracovní, neboť žalobce pracuje jako policista a trestní [anonymizováno] ovlivňovalo výkon služby. Soud prvního stupně považoval za nutné, aby žalobci byla způsobená nemajetková újma odškodněna poskytnutím peněžitého zadostiučinění. Pokud jde o výši peněžitého zadostiučinění, učinil nalézací soud srovnání s jinými případy odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonně vedeným [anonymizována dvě slova], a to konkrétně s věcí vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] (ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací]), dále s věcí vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] a s věcí vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] (ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací]). Po porovnání těchto případů soud prvního stupně stanovil výši peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou žalobci vydáním nezákonného rozhodnutí v označeném soudním řízení, částkou [částka]. V tomto rozsahu ve vztahu k uplatněnému nároku na nemajetkovou újmu soud prvního stupně žalobě vyhověl s odkazem na § 5, 8 odst. 1 a § 31a OdpŠk, ve zbytku pak žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. 5. Rozsudek napadla včasným odvoláním žalovaná, které směřovala proti výroku I. o věci samé, a proti výroku III., kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Žalovaná nesouhlasila především se zhodnocením míry intenzity zásahu předmětného [anonymizováno] řízení do sféry žalobce ve srovnání se soudem uváděnými srovnávacími případy. Přiznané zadostiučinění považovala za značně nadhodnocené. Soud prvního stupně uvedl stran srovnání tři podobné případy řešené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], kdy soud přiznal tamějším žalobcům částky [částka], [částka] a [částka]. Soud prvního stupně sice vybral příhodnou judikaturu, avšak následně zjištěné zásahy nesprávně zhodnotil a přirovnal. V rámci všech porovnávaných případů došlo k velice významnému zásahu do pracovní činnosti, kdy tito museli ukončit výkon práce a již se k původní pracovní činnosti nikdy nevrátili. V případě žalobce nedošlo ani k postavení mimo službu, mohl nadále během [anonymizována dvě slova] u Policie ČR dále pracovat, postoj nadřízených žalobce se nijak nezměnil. Celkově v případě uváděných srovnávacích případů došlo k mnohem závažnějším zásahům než v případě žalobce. Judikatura soudem prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí zohledněná je příhodná ve vztahu k druhu trestné činnosti a délky [anonymizováno] řízení, avšak nikoli již ve vztahu k zásahům do osobní sféry poškozeného; ba naopak, soudem prvního stupně předestřená judikatura v tomto směru dokazuje skutečnost, že v případě žalobce je adekvátním zadostiučiněním konstatování porušení práva vydáním nezákonného rozhodnutí a vyslovení omluvy, nikoli přiznání peněžitého zadostiučinění. Žalovaná dále nesouhlasila s nákladovým výrokem III. napadeného rozsudku, neboť žalobci byly přiznány náklady řízení i za nárok na náhradu nákladů obhajoby. Žalobce byl třikrát bezvýsledně urgován k doložení dokladů o zaplacení. Žalovaná tak byla nucena nárok na náhradu škody spočívající v obhajném dne [datum] zamítnout, neboť nebyl osvědčen vznik dluhu. Žalovaná byla připravena plnit, jak ostatně vyplývá z následně vydaného stanoviska ze dne [datum], kterým přiznala žalobci náhradu nákladů obhajoby ve výši [částka]. Žalobci by proto neměly být přiznány náklady řízení vypočtené z nároku na náhradu nákladů obhajoby pro vědomou nečinnost zástupce žalobce. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek ve výroku I. změnil tak, že žalobu co do částky [částka] zamítne a znovu rozhodne o nákladech řízení. 6. Žalobce považoval odvolání žalované za nedůvodné. 7. Odvolací soud z podnětu včas podaného odvolání žalované a v mezích jím vytčených podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal při nařízeném jednání napadený rozsudek, odvolání však opodstatněným neshledal. 8. Odvolací soud předně seznal, že soud prvního stupně správně a v rozsahu, který lze považovat za dostatečný pro rozhodnutí věci, zjistil skutkový stav, přičemž provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. hodnotil jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti, a na tomto základě pak dospěl ke správným skutkovým zjištěním. 9. V tomto řízení uplatnil žalobce mj. nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé jeho [anonymizována dvě slova], které skončilo zproštěním obžaloby. Je ustálenou soudní praxí, že podle OdpŠk odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) [anonymizována dvě slova], které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím [anonymizováno] soudu. Jelikož zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní [anonymizováno] zahajuje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 10. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], konstatoval, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou [anonymizována dvě slova], které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky [anonymizována dvě slova], a především dopadů [anonymizována dvě slova] do osobnostní sféry poškozené osoby. [příjmení] a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému