35 CO 10/2022-157 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení soud prvního stupně zastavil řízení co do částky ve výši [částka] (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit každému žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do [datum] z částky [částka] (výrok II.), zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni a) částku ve výši [částka] s příslušenstvím a žalobci d) částku ve výši [částka] s příslušenstvím (výrok III.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům náklady řízení ve výši [částka] k rukám jejich advokáta do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). 2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobním požadavku na zaplacení zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 85/2001 odůvodněném tím, že žalobci se ještě s dalšími žalobci domáhali po žalovaných vydání bezdůvodného obohacení za užívání bývalého domovnického bytu, že řízení celkem trvalo 18 let a 10 měsíců, že se v něm vyskytly opakované průtahy, a to jak před soudem I. stupně, tak před Ústavním soudem, že se na délce řízení žádným způsobem nepodíleli, i když bylo nutné vyčkat právních nástupců, že původní právní posouzení bylo vadné, což bylo důvodem pro zrušení původních rozhodnutí obecných soudů, že význam předmětu řízení pro žalobce se také stal výrazně větší, neboť získané bezdůvodné obohacení v daném řízení bylo reálně sníženo v důsledku povinnosti žalobců vrátit žalovaným přiznané a zaplacené náklady řízení před obecnými soudy a v závěru i v povinnosti zaplatit žalovaným a státu náhradu nákladů za celé soudní řízení. 3. Žalovaná po projednání předžalobní žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky soudního řízení a každému ze žalobců poskytla částku [částka]. Celkovou délku řízení přesahující 18 let hodnotila jako nepřiměřenou. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové, právní a procesní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování včetně řady listinných důkazů, výslechů znalců a znaleckého zkoumání. Řízení bylo opakovaně přerušeno do skončení souvisejících řízení a dále kvůli dědickému řízení po manželce 1. žalovaného, která do řízení vstoupila jako právní nástupce po jeho smrti. Řízení tak bylo celkově přerušeno přibližně na dobu 5 let a 6 měsíců. Ve věci bylo rozhodováno soudy na všech stupních soudní soustavy, včetně soudu Ústavního tj. nalézací soud ve věci rozhodoval dvakrát, odvolací soud rovněž dvakrát, Nejvyšší soud a Ústavní soud jednou. Procesně bylo rozhodováno o přerušení řízení, procesním nástupnictví, změnách žaloby, znalečném apod. Délka řízení tedy byla z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, což nelze přisuzovat k jejich tíži, avšak nelze to přičítat ani k tíži žalované. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vycházela z částky [částka] za rok trvání řízení, za první dva roky v poloviční výši. Tuto základní částku celkem snížila o 70 %, a to o 35 % z důvodu složitosti řízení, o 15 % z důvodu četnosti rozhodování soudů a o 20 % z důvodu sdílené nemajetkové újmy mezi žalobci. Základní částku naopak navýšila o 10 % z důvodu postupu soudů, resp. značně excesivní délky posuzovaného řízení. 4. Protože žalobci vzali žalobu co do částky ve výši [částka] zpět, soud prvního stupně podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení co do této částky zastavil. 5. Mezi účastníky řízení bylo sporné, že žalobci se předběžně dne [datum] se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 2 x [částka] obrátili na žalovanou, která každému z nich dne [datum] zaplatila [částka]. 6. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění shrnutých v bodech 5 a 6 odůvodnění svého rozhodnutí, na která lze pro stručnost odkázat, a po skutkové stránce uzavřel, že řízení pro žalobce, kteří v posuzovaném řízení vystupovali v procesním postavení žalobců, trvalo od [datum], kdy podali žalobu, do [datum], kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení. K dalšímu období vedení řízení soud již nepřihlížel, neboť poté ve věci byly řešeny už jen náklady uvedeného řízení, na základě podaného odvolání do usnesení o zastavení řízení, přičemž usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne [datum]. Podle názoru soudu tento zmíněný úsek řízení již pro žalobce neměl význam, neboť rozhodné období spojené s nejistou stran vedeného sporu, jakým způsobem věc dopadne, byla mezi účastníky řízení již vyřešena právě na základě usnesení o zastavení řízení. Zbylý úsek řízení týkající se toliko náhrady nákladů řízení byl z hlediska nejistoty vedeného sporu pro účastníky již bezpředmětný. Celková délka řízení tedy ve vztahu k žalobcům činila 18 let a 6,5 měsíce. 7. Po citaci §§ 1, 2, 13 a 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen OdpŠk) soud prvního stupně uzavřel, že předmětné řízení, i když v něm byla shledána procesní, skutková i právní složitost, bylo řízením nepřiměřeným, neboť doba 18 let a 6,5 měsíců je dobou již extrémně dlouhou. V důsledku této skutečnosti proto žalobcům vznikla nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá, kdy porušením práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je spojeno se vznikem nemajetkové (morální újmy) na straně stěžovatele, resultující z nepřiměřeně dlouhé doby řízení a s tím spojené nejistoty jakým způsobem spor dopadne. Zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu je nutné žalobcům kompenzovat ve formě relutárního odškodnění. Vycházel z částky [částka] za rok trvání řízení, za první dva roky trvání řízení v poloviční výši, neboť v souladu s uvedeným stanoviskem, každé řízení musí určitou objektivní dobu trvat. Základní částka za 18 let a 6,5 měsíce trvání řízení proto činí [částka]. Jednotlivá kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk hodnotil následovně. 8. Ohledně postupu orgánů státu dospěl k závěru, že soudy ve věci postupovaly bez zjevných prodlev a průtahů, v přiměřených procesních lhůtách a jejich postup směřoval k rozhodnutí ve věci samé (pouze v počátku řízení bylo jednání nařízeno s velkým časovým odstupem po podání žaloby a dále při zpracování znaleckého posudku soud neurgoval znalce o včasné vpracování znaleckého posudku), neshledal výrazné průtahy ve věci, popřípadě že by k zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně došlo z důvodu závažných vad, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, což by byl důvod procentuálního navýšení tohoto kritéria. U tohoto kritéria neučinil žádné bodové zhodnocení. 9. Přihlédl k tomu, že posuzovaná věc byla projednávána na všech stupních soudní soustavy. Podotkl, že využití procesních práv účastníky řízení v podobě procesních návrhů, podání řádných či mimořádných opravných prostředků nelze přisuzovat k jejich tíži, i když je zřejmé, že tímto postupem se celková délka řízení prodlouží, protože se s takovými návrhy musí orgány státu vypořádat, tedy o nich rozhodnout, avšak použití těchto procesních institutů nelze přičítat ani na vrub žalované. Proto ponížil základní částku o 30%. Poukázal na to, že obdobně o 20% ponížil základní částku tamní soud ve věci vedené pod sp. zn. 25 C 66/2016, který posuzoval stejné řízení, přičemž odvolací soud se k učiněnému ponížení, ve svém rozsudku ze dne 2. 11. 2016, č. j. 28 co [číslo], nijak nevyjádřil. 10. U kritéria složitosti věci dovodil, že posuzované řízení vykazovalo skutkovou a právní náročnost, neboť jeho předmětem bylo vydání bezdůvodného obohacení, kdy bylo nutné posoudit jeho výši, tedy zda měl žalovaný v posuzované věci hradit nájemné za nájem sporné nemovitosti jako za prostor nebytový či byt. V řízení bylo třeba vypracovat znalecký posudek, soud se dále musel vypořádat s judikaturou Ústavního soudu, jež zapříčinila zrušení předchozího rozhodnutí. Uvedené řízení také bylo přerušeno do skončení dědického řízení po 1. žalovaném, přičemž následně zemřela i manželka 1. žalovaného jako jeho procesní nástupce. Bylo proto třeba nejdřív vyčkat na skončení dědického řízení po 1. žalovaném a následně vyčkat ukončení dědického řízení po jeho manželce. Nicméně uvedené dědické řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 26 D 1679/2014 trvalo tři roky, což je doba přiměřená a zcela zásadním způsobem se na délce posuzovaného řízení nepodílela. Přesto je třeba v podkladové řízení z výše popsaných důvodů shledat i složitost procesní. Proto snížil základní výměru o 30 % (jako učinily soudy v řízení vedeném u tamního soudu pod sp. zn. 25 C 66/2016). 11. Konstatoval, že obecně s tímto typem sporu není Evropským soudem pro lidská práva spojován vyšší význam řízení pro jeho účastníky, oproti řízení typu opatrovnických sporů, pracovně právních sporů věcí osobního stavu, věcí sociálního zabezpečení, trestních věcí a věcí týkajících se zdraví nebo života Pro toto kritérium tedy nečinil žádné procentuální ohodnocení. 12. Stejně tak neučinil ani při hodnocení